Obvodní soud pro Prahu 4 11 C 6/2026-50 – Bezdůvodné obohacení

Žalobkyně se žalobou podanou dne 29. 1. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení 333 949,46 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . (dále jen jako „, jméno FO, “), uzavřela dne 7. 12. 2020 s žalovaným smlouvu o úvěru. Součástí smlouvy byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky. Na základě této smlouvy o úvěru poskytla , jméno FO, žalovanému úvěr ve výši 462 605 Kč, vedený na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, spolu se splátkami se žalovaný zavázal hradit úrok z úvěru ve výši 10,99 % ročně a sjednané poplatky související s poskytnutím a správou úvěru. Žalovaný své závazky řádně a včas neplnil, a proto jej Banka opakovaně vyzvala k úhradě dlužných částek. Vzhledem k trvajícímu prodlení žalovaného Banka úvěr s účinností ke dni 2. 7. 2025 zesplatnila a vyzvala žalovaného k neprodlenému zaplacení celého zůstatku úvěru včetně příslušenství a poplatků. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Banka následně pohledávku vůči žalovanému včetně jejího příslušenství a všech souvisejících práv postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 9. 2025 žalobkyni, a to s účinností ke dni 1. 10. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným dne 22. 10. 2025. Pohledávka ke dni postoupení činila celkem 343 240,61 Kč a sestávala z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 323 171,76 Kč, úroků z úvěru ve výši 8 977,70 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 291,15 Kč a poplatků ve výši 1 800 Kč. Jistina pohledávky ve výši 332 149,46 Kč byla tvořena neuhrazeným zůstatkem úvěru ve výši 323 171,76 Kč a připsanými úroky z úvěru ve výši 8 977,70 Kč. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení částky 332 149,46 Kč, tvořené neuhrazeným zůstatkem úvěru ve výši 323 171,76 Kč a připsanými neuhrazenými úroky z úvěru ve výši 8 977,70 Kč, poplatků ve výši 1 800 Kč, dále ke dni postoupení pohledávky kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 9 291,15 Kč a dále v souladu se smlouvou zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 333 949,46 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení, smluvního úroku z úvěru ve výši 10,99 % ročně z částky 323 171,76 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení a smluvního úroku z úvěru ve výši 10,99 % ročně z částky 8 977,70 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení. Žalovaný dluh neuhradil ani poté, co jej žalobkyně předžalobní výzvou odeslanou dne 25. 11. 2025 vyzvala k jeho zaplacení.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně , právnická osoba, ., před uzavřením úvěrové smlouvy s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a to na základě údajů o jeho rodinných, majetkových, pracovních a dalších poměrech, které žalovaný poskytl při podání žádosti o úvěr, jakož i na základě výpisu z jeho běžného účtu a příjmových transakcí na tomto účtu. Po vyhodnocení těchto informací, zejména doložené výše příjmu žalovaného, dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet, a teprve poté s ním úvěrovou smlouvu uzavřela. Na podporu svého tvrzení žalobkyně odkázala rovněž na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97 a na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 12 Co 367/2020-170.3. V podání ze dne 10. 7. 2026 žalobkyně soudu zaslala přehled všech splátek uhrazených žalovaným na předmětnou pohledávku. Žalobkyně uvedla, že žalovaný celkem uhradil 361 952,28 Kč.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání dne 19. 6. 2026 a dne 6. 8. 2026 se bez omluvy nedostavil, soud tedy jednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v jeho nepřítomnosti.5. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav:6. Žalobkyně podniká mj. v oblasti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (zjištěno z výpisu z OR na žalobkyni ze dne 12. 12. 2022).7. Banka a žalovaný za použití prostředků komunikace na dálku podepsali dne 7. 12. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se Banka zavázala poskytnout žalovanému účelový nezajištěný spotřebitelský úvěr na konsolidaci ve výši 462 605 Kč, vedený na úvěrovém účtu č. , č. účtu, , z něhož byla částka 432 605 Kč určena na splacení dvou dřívějších úvěrů žalovaného a použití zbývající částky 30 000 Kč bylo ponecháno na jeho uvážení. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úroky splatit ve 108 pravidelných měsíčních splátkách po 6 847 Kč, splatných vždy k 11. dni kalendářního měsíce, počínaje dnem 11. 1. 2021, přičemž poslední splátka ve výši 493 Kč měla být splatná dne 11. 12. 2029. Smluvní strany sjednaly pevnou úrokovou sazbu ve výši 10,99 % ročně, RPSN ve výši 11,74 % a celkovou částku splatnou žalovaným ve výši 733 122 Kč. Úroky měly být připisovány k jistině vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce, při doplacení úvěru a při prohlášení jeho okamžité splatnosti a měly se stát součástí jistiny. Součástí smlouvy v části 7 bylo sjednání pojištění žalovaného pro případ smrti, invalidity, pracovní neschopnosti a ztráty zaměstnání za měsíční úhradu 616 Kč. Pro případ prodlení žalovaného bylo ujednáno, že vedle řádného úroku z úvěru zaplatí také zákonný úrok z prodlení, případně smluvní pokutu a účelně vynaložené náklady spojené s prodlením dle ceníku. Banka byla oprávněna prohlásit celý úvěr za splatný zejména tehdy, dostal-li se žalovaný do prodlení s jednou splátkou po dobu delší než tři měsíce nebo s více než dvěma splátkami, přičemž v takovém případě byl žalovaný povinen jednorázově zaplatit veškeré dluhy z úvěru podle písemné výzvy Banky. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, ., a její ceník (zjištěno ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným ze dne 7. 12. 2020).8. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že jeho měsíční příjem činí 34 368 Kč, má nulové životní výdaje a nulovou výši měsíčních splátek. Banka uvedený příjem ověřila z příchozích transakcí na účtu žalovaného vedeném u , právnická osoba, ., přičemž tento příjem odpovídal průměrnému příjmu žalovaného v měsících předcházejících podání žádosti. Životní výdaje žalovaného Banka stanovila podle údajů sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi, statistickými údaji, aktuálními životními náklady a normativními náklady na bydlení, na částku 7 062 Kč měsíčně. Banka dále lustrací v CBCB a ve vlastních systémech zjistila, že žalovaný měl dva úvěry u , právnická osoba, ., a to spotřebitelský úvěr poskytnutý dne 26. 5. 2020 s úvěrovým limitem 422 454 Kč a měsíční splátkou 6 476 Kč a osobní úvěr poskytnutý dne 14. 7. 2020 s úvěrovým limitem 20 000 Kč a měsíční splátkou 800 Kč, tedy s celkovými měsíčními splátkami ve výši 7 276 Kč, přičemž oba tyto úvěry byly novým úvěrem konsolidovány. Měsíční splátka nového úvěru činila 6 847 Kč. Banka rovněž ověřila, že žalovaný nebyl v době podání žádosti v aktivním insolvenčním řízení a z informací CBCB zjistila jeho předchozí platební morálku (zjištěno z posouzení úvěruschopnosti klienta , právnická osoba, ke dni 7. 12. 2020).9. Příjmové transakce žalovaného za období od 1. 12. 2019 do 7. 12. 2020 činily dle zaúčtovaných transakcí na bankovním účtu č. , č. účtu, 34 368 Kč (zjištěno z příjmových transakcí zaúčtovaných na účet za období 1. 12. 2019 – 7. 12. 2020).10. V květnu 2020 obdržel žalovaný na bankovní účet příchozí platbu od společnosti , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, s. ve výši 28 911 Kč, v červnu 2020 obdržel žalovaný na bankovní účet příchozí platbu od společnosti , jméno FO, , Anonymizováno, . ve výši 34 678 Kč, v červenci 2020 obdržel žalovaný na bankovní účet příchozí platbu od společnosti , jméno FO, , Anonymizováno, ve výši 28 924 Kč, v srpnu 2020 obdržel žalovaný na bankovní účet příchozí platbu od společnosti , jméno FO, , Anonymizováno, . ve výši 30 133 Kč, v září 2020 obdržel žalovaný na bankovní účet příchozí platbu od společnosti , jméno FO, , Anonymizováno, . ve výši 29 318 Kč a v říjnu 2020 obdržel žalovaný na bankovní účet příchozí platbu od společnosti , jméno FO, , Anonymizováno, výši 117 117 Kč a v listopadu 2020 obdržel žalovaný na bankovní účet příchozí platbu od společnosti , jméno FO, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . ve výši 287 Kč (zjištěno z výpisu z účtu žalovaného za období květen 2020 – listopad 2020).11. V květnu 2020 činily odchozí platby z bankovního účtu žalovaného částku 36 620,80 Kč, v červnu 2020 činily odchozí platby z bankovního účtu žalovaného částku 39 307,40 Kč, v červenci 2020 činily odchozí platby z bankovního účtu žalovaného částku 66 495,02 Kč, v srpnu 2020 činily odchozí platby z bankovního účtu žalovaného částku 35 180,70 Kč, v září 2020 činily odchozí platby z bankovního účtu žalovaného částku 27 465 Kč, v říjnu 2020 činily odchozí platby z bankovního účtu žalovaného částku 69 978,05 Kč a v listopadu 2020 činily odchozí platby z bankovního účtu žalovaného částku 31 471 Kč (zjištěno z výpisu z účtu žalovaného za období květen 2020 – listopad 2020).12. V září 2020 je na bankovním účtu žalovaného evidována odchozí platba s označením nájemníček ve výši 10 500 Kč, v červenci 2020 je na bankovním účtu žalovaného evidována odchozí platba s označením nájem ve výši 5 350 Kč, v červnu 2020 je na bankovním účtu žalovaného evidována odchozí platba s označením nájem ve výši 5 350 Kč, v květnu 2020 je na bankovním účtu žalovaného evidována odchozí platba s označením nájem ve výši 5 350 Kč (zjištěno z výpisu z účtu žalovaného za období květen 2020 – listopad 2020).13. Dne 7. 12. 2020 byl založen úvěr ve výši 462 605 Kč, dne 7. 12. 2020 došlo k čerpání úvěru ve výši 18 067,30, ve výši 410 252,30 Kč a 34 285,40 Kč. Žalovaný na dlužnou pohledávku celkem uhradil částku 361 952,28 Kč (zjištěno z podkladů pro soudní jednání ze dne 1. 10. 2025 od právní předchůdkyně žalobkyně, tedy seznamu příslušných úhrad žalovaného a použití daných prostředků na úhradu pohledávek).14. Výzvou ze dne 31. 5. 2025 informovala Banka žalovaného, že u produktu Úvěr evidují dluh po splatnosti, který ke dni 31. 5. 2025 činí 22 489 Kč a současně žalovaného vyzvala k úhradě této dlužné částky do 2. 7. 2025 (zjištěno z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 31. 5. 2025 od právní předchůdkyně žalobkyně).15. Dopisem ze dne 2. 7. 2025 informovala Banka žalovaného o tom, že jelikož nebyla uhrazena pohledávka na jeho úvěrovém účtu, rozhodli o tom, že od 2. 7. 2025 je celá zbývající částka splatná a žalovaný je ke dni 2. 7. 2025 povinen uhradit částku 324 972 Kč (zjištěno ze zesplatnění úvěru ze dne 2. 7. 2025 od právní předchůdkyně žalobkyně pro žalovaného).16. Pohledávka žalovaného přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 9. 2025 uzavřené mezi žalobkyní a Bankou (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, . a žalobkyní ze dne 17. 9. 2025 včetně potvrzení o zaplacení kupní ceny a jednotlivých seznamů pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 22. 10. 2025 (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky od právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . ze dne 22. 10. 2025 pro žalovaného včetně podacího lístku zásilky).17. Žalobkyně dopisem ze dne 25. 11. 2025 vyzvala žalovaného k úhradě částky 354 684,81 Kč, a to nejpozději do 10. 12. 2025 (zjištěno z výzvy k plnění ze dne 25. 11. 2025 včetně podacího lístku).18. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.19. Soud provedl dokazování dalšími listinnými důkazy, a to všeobecnými obchodními podmínkami , právnická osoba, pro soukromou klientelu účinné od 1. 1. 2014, všeobecnými obchodními podmínkami , právnická osoba, pro soukromou klientelu účinné od 31. 10. 2018, ceníkem , právnická osoba, . pro bankovní obchody – soukromá klientela účinný od 20. 1. 2019 a ceníkem pro soukromou klientelu účinný od 18. 10. 2020, avšak tyto důkazy soud nehodnotí, neboť nejsou podstatné pro rozhodnutí v tomto sporu, a to s ohledem na níže uvedené právní posouzení.20. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:21. Mezi Bankou a žalovaným byla dne 7. 12. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 462 605 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s úroky ve 108 pravidelných měsíčních splátkách po 6 847 Kč. Součástí smlouvy bylo rovněž pojištění žalovaného za měsíční úhradu ve výši 616 Kč. Žalovaný před poskytnutím úvěru Bance sdělil, že jeho příjem činí 34 368 Kč, má nulové životní výdaje a nulovou výši měsíčních splátek. Banka, Anonymizováno, stanovila jeho měsíční životní výdaje na částku 7 062 Kč, z výpisů z bankovního účtu žalovaného byly přitom zřejmé odchozí platby na nájem ve výši 5 350 Kč a nepravidelné odchozí platby v řádech desítek tisíc korun měsíčně. Nebylo prokázáno, že by Banka u žalovaného ověřila, zda v době poskytnutí úvěru trval jeho pracovní poměr, a že by od žalovaného požadovala doložení nájemní či pracovní smlouvy. Úvěr byl dne 7. 12. 2020 vyčerpán v celkové výši 462 605 Kč, žalovaný na úvěr postupně uhradil celkem 361 952,28 Kč, následně se dostal do prodlení se splácením sjednaných splátek. Banka jej proto vyzvala k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně. V důsledku prodlení byl úvěr ke dni 2. 7. 2025 zesplatněn. Pohledávka byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 9. 2025 postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Ani po následné výzvě žalobkyně žalovaný svůj dluh neuhradil.22. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně:23. Mezi Bankou a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen jako „ZSÚ“).24. Soud se tak ze své úřední povinnosti zabýval tím, zda Banka řádně prověřovala před poskytnutím předmětného úvěru úvěruschopnost žalovaného.25. Dle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.26. Dle § 87 odst. 1 věty prvé ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.27. Soud připomíná, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky jeho platební neschopnosti, ale zprostředkovaně také společnost jako celek před negativními vlivy způsobenými exekučním a insolvenčním zatížením populace a taktéž pozici věřitelů samých, neboť snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Takové posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je přitom věřitel povinen provádět dle § 75 ZSÚ s odbornou péčí, tedy zejména řádně posuzovat osobní a majetkové poměry spotřebitele – žadatele o úvěr z hlediska jeho schopnosti úvěr splácet, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a dalších okolností, které by mohly mít vliv na řádné splácení úvěru. Dostatečnými tedy nejsou informace získané pouze od spotřebitele, ale je nutné v rámci odborné péče údaje, které dlužník uvedl, ověřit, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. Věřitel je povinen využívat rovněž veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Takový výklad odpovídá i výkladu přijatému Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další), kde tento vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu.28. Na základě uvedeného a provedených důkazů soud dospěl k závěru, že Banka povinnostem stanoveným v § 86 ZSÚ nedostála. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl měsíční příjem ve výši 34 368 Kč, nulové životní výdaje a nulovou výši jiných měsíčních splátek. Již údaje zjištěné samotnou Bankou však tvrzení žalovaného o nulových závazcích vyvracely, neboť Banka ve svých systémech evidovala dva jeho dřívější úvěry s celkovou měsíční splátkou 7 276 Kč. Přestože měly být oba úvěry novým úvěrem konsolidovány, nesoulad mezi údaji uvedenými žalovaným a skutečnostmi známými Bance byl důvodem k důkladnějšímu ověření správnosti a úplnosti ostatních údajů uvedených v žádosti. Žalobkyně dále tvrdila, že Banka při posouzení úvěruschopnosti vycházela z počtu vyživovaných osob, způsobu bydlení, statistických údajů, aktuálních životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. V řízení však nebylo prokázáno, z jakých konkrétních údajů o rodinné a bytové situaci žalovaného Banka vycházela ani jakým výpočtem stanovila jeho celkové životní výdaje právě na částku 7 062 Kč měsíčně. Z výpisů z účtu přitom vyplývaly opakované platby označené jako nájemné ve výši 5 350 Kč. Po odečtení této částky by na veškeré ostatní nezbytné životní výdaje žalovaného zbývala z částky 7 062 Kč částka pouze 1 712 Kč měsíčně. Žalobkyně nevysvětlila, jak mohly být z této částky pokryty zejména náklady na stravu, energie, dopravu, hygienu, oblečení a další běžné potřeby žalovaného, případně vyživovaných osob. Samotná výše celkových odchozích plateb z účtu žalovaného sice bez dalšího neprokazuje výši jeho nezbytných životních nákladů, neboť mohla zahrnovat i jednorázové platby, převody nebo splátky konsolidovaných závazků, představovala však další důvod, aby Banka strukturu jeho pravidelných výdajů blíže prověřila. Banka nevyžadovala doložení nájemní smlouvy, předpisu plateb za bydlení ani jiných dokladů, které by umožnily ověřit skutečné pravidelné výdaje žalovaného. Dostatečně nebyla ověřena ani stabilita příjmu žalovaného. Z výpisů z účtu vyplývá, že v říjnu 2020 mu byla od společnosti , právnická osoba, . připsána neobvykle vysoká částka 117 117 Kč, zatímco v listopadu 2020 pouze částka 287 Kč. Nebylo prokázáno, že by Banka zjistila právní důvod mimořádné říjnové platby, ověřila, zda ji lze považovat za pravidelný příjem, nebo objasnila, proč v listopadu 2020 nebyla žalovanému připsána obvyklá mzda. Přesto Banka nepožadovala pracovní smlouvu, potvrzení zaměstnavatele o trvání pracovního poměru a výši příjmu, výplatní pásky ani jiné doklady, které by jí umožnily ověřit skutečnou výši a dlouhodobou stabilitu příjmu žalovaného. Za této situace Banka nemohla bez důvodných pochybností uzavřít, že žalovaný bude schopen splácet nový úvěr v dohodnutých splátkách. Posouzení úvěruschopnosti vycházelo z údajů, které byly zčásti ve vzájemném rozporu, a žalobkyně neprokázala, že Banka tyto rozpory před uzavřením smlouvy odstranila nebo údaje žalovaného dostatečně ověřila, ačkoliv o tom byla žalobkyně soudem poučena dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Nebylo tak prokázáno, že Banka splnila svou povinnost řádně prověřovat úvěruschopnost, a to tím spíše, že poskytla žalovanému úvěr o vysoké částce 462 605 Kč, kde splátka činila 6 847 Kč. Při takto vysokém úvěru i splátce je na poskytovateli, aby tím důkladněji a s ještě větší opatrností prověřoval příjmy a výdaje žadatele o úvěr, neboť je zde zvýšené riziko, že tento nebude schopen povinnosti ze smlouvy řádně plnit.29. Soud proto uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posouzena na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu § 86 odst. 1 ZSÚ. Soud má s ohledem na výše uvedené za to, že nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného a dospěl tak, na základě shora uvedeného, k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná.30. Dle § 2991 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.31. Žalovanému byla Bankou na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 7. 12. 2020 poskytnuta částka 462 605 Kč. Žalovaný na dlužnou částku uhradil 361 952,28 Kč, v částce 100 652,72 Kč se tak jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 o. z., tedy plněním bez právního důvodu, a žalovanému vznikla povinnost toto obohacení Bance vydat. Tuto pohledávku Banka řádně a v souladu s § 1879 o. z. postoupila žalobkyni, což žalovanému taktéž oznámila. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, a žalobkyně to ani nesporovala, že žalovaný na pohledávku z bezdůvodného obohacení ve výši 462 605 Kč dosud uhradil 3 61 952,28 Kč, zbývá mu tedy uhradit částka 100 652,72 Kč.32. Ohledně splatnosti tohoto typu nároku z bezdůvodného obohacení Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 uvedl, že již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ. Toto ustanovení tak představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad) ve vztahu k ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů a konkrétním účelem § 87 ZSÚ je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy, kdy nelze považovat nárok za splatný a tím přiznat žalobkyni právo rovněž na úroky z prodlení dle § 1970 o. z. (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2023, č. j. 25 Co 119/202364).33. Soud na základě výše uvedeného rozhodl tak, že žalobě vyhověl co do částky 100 652,72 Kč (výrok I.), naopak co do částky 233 296,74 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 291,15 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 333 949,46 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení, úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky 323 171,76 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení a úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky 8 977,7 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení žalobu ze shora uvedených důvodů zamítl (výrok II.).34. S přihlédnutím k výši dlužné částky rozhodl soud o povinnosti žalovaného splnit uvedené ve splátkách uvedených ve výroku I; splatnost 1. splátky soud určil k 20. dni v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci. Soud má za to, že stanovená výše splátek je v souladu s oprávněnými ekonomickými zájmy žalobkyně a ke splacení tak dojde v přiměřené době.35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve věci převážně úspěšný a náleželo by mu právo na náhradu nákladů řízení, žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, neboť se k žalobě nevyjádřil, k jednání se nedostavil a v řízení nebyl zastoupen.