21 C 314/2025-17 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky 95 500 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a dne , datum, , uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní. V tyto výše uvedená data poskytla žalobkyně žalované úvěry, a to převodem na účet žalované. Žalovaná však úvěr nesplácela řádně a včas, pročež žalobkyně celý úvěr dne , datum, zesplatnila. S ohledem na to, že žalovaná ničeho neuhradila, požadovala žalobkyně úhradu částky 70 000 Kč, která se skládá z nesplacené jistiny 50 000 Kč, a ze smluvního úroku 20 000 Kč. Žalobkyně rovněž požadovala smluvní úrok ve výši 0,1 % denně z jistiny, tj. celkem částka 25 500 Kč. Žalobkyně se dále domáhala zákonného úroku z prodlení. Žalovaná však ničeho nezaplatila ani na základě předžalobní výzvy ze dne , datum, .2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání nařízenému na 12. 1. 2026 se bez omluvy nedostavila, ač jí byla žaloba spolu s předvoláním k jednání a s poučením o následcích nedostavení se doručena fikcí dne , datum, . Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující:4. Dne , datum, byla mezi žalovanou a žalobkyní uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky celkem ve výši 50 000 Kč, a to v platbách ve výši 1 000 Kč dne , datum, , ve výši 2 000 Kč dne , datum, , ve výši 2 000 Kč dne , datum, , ve výši 3 000 Kč dne , datum, , ve výši 7 000 Kč dne , datum, , ve výši 3 000 Kč dne 15. 7., ve výši 20 000 Kč dne 19. 8. a ve výši 12 000 Kč dne , datum, ., vše zaslané na účet žalované č. , č. účtu, . Žalobkyně dále doložila kopii občanského průkazu a řidičského průkazu žalované (vše zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, mezi , Anonymizováno, a , Jméno žalované, ze dne , Anonymizováno, , přílohy č. , hodnota, ke smlouvě o kontokorentním úvěru a smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne , datum, uzavřených mezi , právnická osoba, . a , Anonymizováno, , ze dne , Anonymizováno, seznamu pohledávek dlužníka tvořící zajištění výše uvedených smluv, kopie občanského a řidičského průkazu žalované, výpisu z účtu , č. účtu, o odchozích platbách na účet , č. účtu, - , datum, - 12 000 Kč, , Anonymizováno, – 20 000 Kč, , Anonymizováno, . - 3 000 Kč, , datum, – 7 000 Kč, , datum, – 3 000 Kč, , datum, – 2 000 Kč, , datum, – 2 000 Kč, , datum, – 1 000 Kč a výpis z účtu č. , č. účtu, za měsíc , Anonymizováno, (účet veden pro majitele účtu , Jméno žalované, ).5. Žalovaná byla k zaplacení vyzvána výzvou ze dne , datum, a výzvou před podáním žaloby ze dne , datum, , a to do tří dnů, neuhradila však ničeho (vše zjištěno z výzvy k úvěru ze dne , datum, a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, včetně podacího lístku, tvrzení žalobkyně).6. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by žalobkyni cokoliv uhradila.7. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř. a po právní stránce věc posoudil následovně:8. Mezi žalovanou a žalobkyní byla dne , datum, uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, (dále „o. z.“), a ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 50 000 Kč.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Avšak Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C-679/18, ze dne 5. 3. 2020, dospěl k závěru, že je povinností vnitrostátního soudu, „…aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“12. Soud je tedy s odkazem na uvedené rozhodnutí Soudního dvora EU povinen zkoumat ex officio, zda žalobkyně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované. Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by žalobkyně tuto povinnost splnila řádně. Žalobkyně úvěruschopnost žalované nezkoumala a úvěr žalované vyplatila, aniž by splnění podmínky úvěruschopnosti žalované skutečně řádně ověřila. Žalobkyně soudu nepředložila žádné listiny prokazující výši příjmů a výdajů žalované v době posuzování žádosti o úvěr ani výpisy z dostupných evidencí.13. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně se k jednání nedostavila, a soud jí tak nemohl poučit ve smyslu § 118a o. s. ř., muselo být vycházeno pouze z předložených důkazů.14. Dle § 588 věty prvé o. z., platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.15. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Soud má za prokázané, že žalovaná uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě čerpala peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. V řízení ovšem nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostatečně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Ve světle již zmiňovaného rozsudku Soudního dvora EU č. C-679/18 ze dne 5. 3. 2020, tak soud z úřední povinnosti toto posoudil jako důvod způsobující absolutní neplatnost předmětné smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila a je proto v souladu s § 2991 o. z. povinna žalobkyni částku 50 000 Kč vydat.17. O příslušenství pohledávky bylo rozhodnuto v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení však soud odvodil od předžalobní výzvy ze dne , datum, , přičemž touto výzvou byla žalovaná poprvé prokazatelně vyzvána k vydání předmětné částky, a o které platí domněnka doby dojití dle § 573 o. z. dne , datum, . Ve výzvě byla stanovena lhůta k úhradě 3 dny a žalovaná tak měla plnit nejpozději do , datum, , od dalšího dne je tedy žalovaná v prodlení a žalobkyni náleží úrok z prodlení v zákonné výši.18. Z těchto důvodů soud zamítl žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku II. tohoto rozsudku. Ve zbylé části soud žalobě vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 103,80 Kč, přičemž tato částka představuje 4,72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 52,36 % a úspěchu žalované v rozsahu 47,64 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 820 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 95 500 Kč sestávající z částky 14 820 Kč za 3 úkony právní služby po 4 940 Kč podle § 11 odst. 1 a. t., z částky 1 350 Kč za 3 paušální náhrady výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve v