15 C 136/2015-245 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 232 036,83 Kč s příslušenstvím s tím, že uzavřeli společně s žalovanou dne 20. 5. 2013 Smlouvu o dílo, na základě které se žalobkyně jako zhotovitelka zavázala pro žalovanou jako objednatelku provést dílo, a sice adaptaci kanceláří na stomatologické ordinaci, 2.NP v činžovním domě [ulice a číslo], [obec a číslo] Cena díla byla mezi smluvními stranami sjednána na částku 2.999.737,50 Kč a dílo bylo realizováno v termínu od 20. 5. 2013 do 10. 7. 2013. Dílo bylo předáno po tomto termínu a v současné době mezi sebou účastníci vedou spor, zda bylo dílo předáno včas či nikoli, resp. zda prodlení s předáním díla bylo zapříčiněno žalobkyní či žalovanou. I přes tento spor žalovaná ve svém dopise ze dne 18. 11. 2013 (jenž má veškeré náležitosti uznání závazku) oznámila zápočet vzájemných závazků a zavázala se uhradit žalobci částku 82.049,83 Kč, a to do pěti dnů ode dne vystavení tohoto zápočtu, tj. nejpozději do dne 23. 11. 2013. K úhradě této částky však do dnešního dne nedošlo. Ze smlouvy o dílo, z čl. IV. odst. 11, dále vyplývá, že smluvní strany si sjednaly zádržné ve výši 10% z celkové ceny díla s tím, že část zádržného ve výši 5% je možno ze strany žalobkyně nahradit bankovní garancí. Tato část zádržného ve výši 149.987 Kč byla ze strany žalobkyně skutečně bankovní garancí nahrazena, avšak žalovaná i tuto částku odmítá uhradit. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 82.049,83 Kč, kterou sama vůči žalobkyni uznala co do důvodu i výše, a dále částky 149.987 Kč představující bankovní garanci, a to nejpozději do 20. 12. 2014, avšak bezúspěšně. 2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, když nárok žalobce zcela neuznala. Uvedla, že je pravda, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 20. 5. 2013 uzavřena smlouva o dílo, na základě které žalobkyně prováděla pro žalovanou adaptaci kanceláří na stomatologické ordinaci. Dílo bylo dokončeno a předáno žalované dne 30. 9. 2013. Uvedla, že žalobkyně nemá nárok na úhradu obou žalovaných částek proto, že tyto její pohledávky (i kdyby je žalobkyně skutečně měla) zanikly zápočtem na pohledávku žalované za žalobkyní na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s dokončením díla. Dílo mělo být podle čl. III, odst. 1 Smlouvy o dílo dokončeno do 10. 7. 2013, avšak ve skutečnosti bylo dokončeno a předáno až 30. 9. 2013, tj. o 81 dní později. Z toho důvodu vznikl žalované vůči žalobkyni nárok na úhradu smluvní pokuty dle čl. X, odst. 5 Smlouvy o dílo. Celková cena díla včetně DPH 21% činí dle čl. IV, odst. 1 Smlouvy o dílo 3.629.682,40 Kč (částka uvedená ve smlouvě je bez DPH; cena díla včetně DPH je uvedena v Krycím listu rozpočtu v příloze č. 2 ke Smlouvě o dílo). Podle čl. X, odst. 5 Smlouvy o dílo činí smluvní pokuta 0,1% z celkové ceny díla za každý den prodlení od smluvního termínu dokončení do termínu předání díla. Při ceně díla 3.629.682,40 Kč činí smluvní pokuta za 1 den prodlení 3.629,68 Kč. Z toho důvodu pak celková smluvní pokuta, kterou je žalobkyně povinna za 81 dní prodlení zaplatit žalované, činí 294.004 Kč (81 dní x 3.629,68 Kč). K úhradě této smluvní pokuty vyzval žalobkyni právní zástupce žalované svým dopisem ze dne 26. 2. 2014. Proto je nárok žalované na zaplacení smluvní pokuty splatný a může být tedy uplatněn k zápočtu. Následně právní zástupce žalované svým dopisem ze dne 28. 2. 2014 započetl pohledávku žalované za žalobkyní na zaplacení smluvní pokuty ve výši 294.004 Kč na údajnou pohledávku žalobkyně za žalovanou na zaplacení zádržného ve výši 274.423 Kč. Jedná se o zádržné ve výši, které tehdy žalobkyně po žalované nárokovala. Součástí této částky 274.423 Kč je také částka 82.049 Kč, kterou žalovaná měla podle žalobkyně uznat svým přípisem z 18. 11. 2013. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyně nemá nárok na zaplacení zádržného ve výši 149.987 Kč také z toho důvodu, že nepředala žalované bankovní záruku, která by byla účinná po celou záruční dobu k dílu. Přípis žalované z 18. 11. 2013 nemá charakter uznání závazku co do důvodu a výše. Kromě toho, započtení pohledávky ještě neznamená uznání pohledávky, proti níž se započtení provádí - k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3552/2009 ze dne 23. 2. 2011. Podle čl. IV, odst. 11 Smlouvy o dílo činí zádržné z celkové ceny díla 10%. První polovina tohoto zádržného ve výši 5% z ceny díla (dále jen„ první část zádržného“) má být žalobkyni zaplacena po nabytí právní moci kolaudačního souhlasu a druhá polovina zádržného ve výši rovněž 5% z ceny díla má být žalobkyni zaplacena až po uplynutí záruční doby v trvání 3 roky. Žalobkyně svou žalobou uplatňuje mj. právě tuto druhou část zádržného ve výši 5% (dále jen„ druhá část zádržného“), která podle ní činí 149.987 Kč. Dle čl. IV, odst. 11 Smlouvy o dílo může být totiž druhá část zádržného nahrazena bankovní garancí a žalobkyně tvrdí, že tuto bankovní garanci žalované předala a že jí proto vznikl nárok na zaplacení druhé části zádržného. Výše uvedený názor žalobkyně není správný a nárok na zaplacení druhé části zádržného jí nevznikl. Dílo bylo totiž dokončeno a předáno žalované dne 30. 9. 2013 a od tohoto okamžiku začala podle či. VII, odst. 1 Smlouvy o dílo plynout 60 měsíční záruční doba díla. Záruční doba za vady díla tedy skončí až dne 30. 9. 2018. Žalobkyně předala žalované Pojistnou smlouvu o pojištění záruky za zádržné ze dne 30. 10. 2013, tj. nikoliv bankovní záruku. Zásadní přitom je, že podle čl. 5 této pojistné smlouvy (dále jen„ Pojistná smlouva“) se zmíněná smlouva uzavírá na dobu do 30. 9. 2016. Také v „ Informaci pro věřitele o pojištění záruky“, která byla přiložena k Pojistné smlouvě, je uvedeno, že pojištění zaniká 30. 9. 2016. Pojistná smlouva, která má podle žalobkyně nahradit druhou část zádržného, tedy neposkytuje žalované možnost čerpat prostředky po celou záruční dobu, neboť 60 měsíční záruka za vady díla končí dle či. VII, odst. 1 Smlouvy o dílo až dne 30. 9. 2018. Žalovaná by tak byla v době od 1. 10. 2016 do 30. 9. 2018, kdy záruka za vady ještě trvá, zcela bez možnosti financovat opravy díla ať už ze zádržného či z bankovní nebo jiné záruky. Smyslem bankovní záruky zmíněné v čl. IV, odst. 11 Smlouvy o dílo má být, aby tato záruka umožnila žalované hradit náklady na odstranění vad díla v záruční době. Účinnost Pojistné smlouvy však nepokrývá celou záruční dobu díla. Kromě toho měla žalobkyně předat žalované podle Smlouvy o dílo nikoliv pojistnou smlouvu, ale bankovní záruku. Proto Pojistná smlouva nenahrazuje druhou část zádržného a žalobkyni také z toho důvodu nemohl vzniknout nárok na zaplacení druhé části zádržného ve výši 149.987 Kč. Ve svém návrhu žalobkyně poukazuje na to, že jí žalovaná ve svém přípisu z 18. 11. 2013 písemně sdělila, že uhradí částku 82.049 Kč (dále jen„ Připiš“). Částka 82.049 Kč je přitom součástí první části zádržného, která byla podle čl. IV, odst. 11 Smlouvy o dílo splatná po nabytí právní moci kolaudačního souhlasu k dílu. Žalovaná však v úvodu svého přípisu zároveň uvádí, že se rozhodla uplatnit smluvní pokutu jen za„ snížený počet dnů“, tj. jen za 53 dní, z čehož vyplývá, že skutečná výše smluvní pokuty, kterou žalovaná mohla svým přípisem započítat, byla vyšší. Žalobkyně tedy v době podepsání přípisu započetla svou pohledávku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 192.373 Kč (tj. za 53 dní), ačkoliv žalobkyně byla s předáním díla v prodlení celkem 81 dní. Po odeslání přípisu žalobkyni se vztahy mezi oběma stranami Smlouvy o dílo vyhrotily, a proto žalovaná začala po konzultaci se svým právníkem uplatňovat Smluvní pokutu v plné výši. Tato pohledávka žalované na zaplacení smluvní pokuty pak byla začátkem roku 2014 započtena na pohledávky žalobkyně na zaplacení ceny díla ve výši 274.423 Kč, které žalobkyně tehdy uplatňovala. Dle žalované nemá přípis náležitosti uznání závazku co do důvodu a výše, protože u částky 82.049 Kč chybí její přesný právní titul (je to jen nějaká částka, která má být hrazena podle Smlouvy o dílo). I kdyby však žalovaná svým přípisem uznala svůj závazek ve výši 82.049 Kč, zanikl by tento její závazek započtením, které právní zástupce žalované provedl svým dopisem ze dne 28. 2. 2014. 3. K vyjádření žalované uvedla žalobkyně, že zápočet žalované neuznává, neboť k prodlení s dokončením díla došlo nikoli vinou žalobkyně. Sama žalovaná v rámci svých skutkových tvrzení mění lhůtu tohoto prodlení, kdy jednou to bylo 53 dní, po druhé 81 dní. Sama žalovaná ve stavebním deníku (list. č. 5695564) dne 11. 7. 2013 odsouhlasila prodloužení termínu zhotovení díla do 30. 7. 2013. Termín dokončení díla tak v předmětné věci byl po dohodě stran sjednán na den 30. 7. 2013 a nikoli 10. 7. 2013. Jedná-li se o prodlení žalobkyně s předáním díla, tak je sice pravdou, že dílo bylo předáno pozdě, avšak nikoli dne 30. 9. 2013, jak uvádí žalovaná, avšak již dne 16. 9. 2013 (viz zápis ve stavebním deníku). Dílo však již bylo připraveno k předání dne 8. 8. 2013, kdy proběhlo kolaudační řízení (viz list. č. 5695602 stavebního deníku), a kdy tedy již dílo muselo být do