21 C 190/2020-11 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 11. 8. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, spol. [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] dne 5. 8. 2014. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 1 000 Kč, a to poštovní poukázkou. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena elektronicky formou textové zprávy SMS, součástí této smlouvy byly obchodní podmínky [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] ke spotřebitelským úvěrům poskytovaných spotřebitelům s trvalým pobytem v České republice, účinné od 10. 11. 2014. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit společně s poplatkem za zpracování zápůjčky do 4. 9. 2014. Žalovaný zápůjčku do uvedeného dne nesplatil, ačkoli jej k tomu žalobkyně vyzvala předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle ust. § 115a o. s. ř., kdy žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný na výzvu soudu nereagoval, měl soud za to (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), že souhlasí a k projednání věci nenařizoval jednání. V dané věci jde o spor, kde hodnota požadovaného peněžitého plnění nedosahuje částky uvedené v § 202 odst. 2 o.s.ř. tedy na jistině 10 000 Kč, jde o tzv. bagatelní řízení, v němž proti vydanému rozsudku soudu I. stupně není odvolání přípustné. Z ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. plyne, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovému závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 1 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 4. 9. 2014 (prokázáno smlouvou o zápůjčce ze dne 5. 8. 2014). Žalovaný zapůjčenou částku řádně a včas nesplatil, a proto ho žalobkyně vyzvala k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou k úhradě ze dne 7. 5. 2020 a podacího archu ze dne 14. 5. 2020). Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017). 5. Dle ust. § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. Podle ust. § 1820 a násl. o. z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (ust. § 562 odst. 1 o. z.), pod pojem elektronické prostředky lze zahrnout zejména internet nebo mobilní telefon. Distanční formou došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce dle ust. § 2390 o. z., což žalovaný nijak nesporoval. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 1 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 4. 9. 2014, což však neučinil. Pohledávka za žalovaným byla následně v souladu s ust. § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni. Jelikož žalovaný žalobkyni tuto částku dosud nezaplatil, soud mu tuto povinnost uložil, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1968 o. z. ve spojení s ust. § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení je stanovena v souladu s ust. § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů. Splatnost zápůjčky vyplývá ze smlouvy o zápůjčce. 7. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 200 Kč (ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, dvakrát písm. d) uvedeného ust., návrh ve věci samé a výzva k plnění, když jejich výše je dána § 14b odst. 1 bod 1. této vyhlášky) a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (ust. § 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky). Celkové náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 1 089 Kč zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů, náklady řízení po připočtení částky zaplaceného soudního poplatku činí celkem 1 489 Kč Náklady řízení byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobkyní se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném, výší dlužné částky a datem její splatnosti. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b vyhlášky.