21 C 196/2020-10 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou k soudu dne 22. 9. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení částky 355 303 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku s tvrzením, že dne 30. 5. 2016 uzavřel s žalovaným smlouvu o nájmu prostor sloužících podnikání, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty nebytové prostory N4 - [příjmení] s příslušenstvím, v přízemním podlaží budovy [adresa] stojící na pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí], na adrese [adresa], [PSČ] [obec a číslo]. Žalovaný dosud dluží žalobci na úhradách nájemného a plnění spojených s užíváním nebytového prostoru částku ve výši 350 703 Kč. Žalovaný svůj dluh písemně uznal, a to v rámci dohody o skončení nájmu, dohody o narovnání a uznání dluhu uzavřeném mezi ním a žalobcem dne 31. 5. 2020. Žalovaný se zavázal svůj dluh hradit v pravidelných splátkách, s první splátkou ke dni 20. 7. 2020. Jelikož žalovaný do uvedeného data ničeho neuhradil, stal se v souladu s čl. 2 dohody dnem 21. 7. 2020 splatným celý jeho dluh. Žalobce si s žalovaným dále sjednal v čl. 2 5 dohody smluvní pokutu ve výši 200 Kč za každý den prodlení, žalobce požaduje za období od 21. 7. 2020 do 31. 8. 2020 smluvní pokutu ve výši 4 600 Kč. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní výzvou 12. 8. 2020, avšak ničeho nezaplatil. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle ust. § 115a o. s. ř., kdy žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil, a žalovaný nereagoval na výzvu soudu, měl soud za to (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), že souhlasí a k projednání věci nenařizoval jednání. 4. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovým zjištěním, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému k užívání prostory sloužící k podnikání a žalovaný se zavázal platit měsíční nájemné ve výši 19 000 Kč, vždy do 5. dne kalendářního měsíce, za nějž je nájemné hrazeno. Pro případ prodlení s úhradou nájemného a záloh na služby zaplatí nájemce pokutu ve výši 0,025 % z dlužné částky denně (prokázáno smlouvou o nájmu prostor sloužících k podnikání ze dne 30. 5. 2016). Žalovaný svůj dluh na nájemném (za roky 2016 až 2018 a dále za měsíce únor, květen, červenec, srpen, říjen 2019 a měsíce únor, duben a květen 2020) a úhrady za vodné a stočné za roky 2018, 2019 a část roku 2020 písemně uznal, a to v rámci dohody o skončení nájmu, dohody o narovnání, uznání dluhu uzavřeném mezi ním a žalobcem dne 31. 5. 2020. Žalovaný se zavázal svůj dluh hradit v pravidelných měsíčních splátkách po 10 000 Kč s první splátkou ke dni 20. 7. 2020. Jelikož žalovaný do uvedeného data ničeho neuhradil, stal se v souladu s čl. 2 dohody dnem 21. 7. 2020 celý jeho dluh splatným. Žalobce si s žalovaným dále sjednal v čl. 2 5 dohody smluvní pokutu ve výši 200 Kč za každý den prodlení (prokázáno z dohody o skončení nájmu, dohody o narovnání, uznání dluhu ze dne 31. 5. 2020). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní výzvou 12. 8. 2020, avšak ničeho nezaplatil (prokázáno z předžalobní výzvy ze dne 12. 8. 2020 včetně dodejky). 5. Z uvedených skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu, kterou se zavázal poskytnout žalovanému k užívání prostory určené k podnikání a žalovaný se zavázal platit nájemné ve výši 19 000 Kč měsíčně a platby spojených s užíváním nebytového prostoru. Žalovaný nájemné a zálohy na služby řádně nesplácel, čímž mu vnikl dluh na nájemné a plněních spojených s užíváním nebytového prostoru. 6. Dle ust. § 2302 odst. 1 věta druhá zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) není-li stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu. Dle ust. § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Dle ust. § 2303 o. z. je-li s nájmem prostoru sloužícího podnikání spojeno poskytování služeb, použijí se ustanovení o poskytování služeb souvisejících s nájmem bytu obdobně. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Podle ust. § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 8. Žalobce a žalovaný spolu uzavřeli nájemní smlouvu podle ust. § 2201 a násl. o. z., kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému výše uvedené prostory sloužící k podnikání a žalovaný se zavázal platit za toto užívání sjednané nájemné ve výši 19 000 Kč měsíčně společně s platbami za služby spojené s užíváním těchto prostor (vodné a stočné). Žalovaný nájemné řádně a včas neplatil, čímž mu za roky 2016 až 2018 a dále za měsíce únor, květen, červenec, srpen, říjen 2019 a měsíce únor, duben a květen 2020 na nájemném vznikl dluh celkem ve výši 316 450 Kč a dále dluh na platbách za služby spojené s užíváním těchto prostor za rok 2018, 2019 a část roku 2020 v celkové výši 34 253 Kč, které písemně uznal, a to v rámci dohody o skončení nájmu, dohody o narovnání, uznání dluhu uzavřeném mezi ním a žalobcem dne 31. 5. 2020. Žalovaný se zavázal dluh žalobci uhradit v měsíčních splátkách po 10 000 Kč, vždy k 20. dni v měsíci, počínaje červencem 2020. Žalobce a žalovaný si dále v rámci dohody pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu ujednali smluvní pokutu ve výši 200 Kč za každý den prodlení, žalobce za období od 21. 7. 2020 do 31. 8. 2020 pak požadoval smluvní pokutu pouze ve výši 4 600 Kč. Jelikož žalovaný žalobci dlužné nájemné, dlužné platby za služby a ani smluvní pokutu neuhradil, soud mu tuto povinnost uložil (výrok I.). O příslušenství soud rozhodl podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, přičemž splatnost nájemného, plateb za plnění spojená s užíváním prostor a smluvní pokuty vyplývá z nájemní smlouvy, dohody o skončení nájmu, dohody o narovnání, uznání dluhu a z rozpisu dlužné částky. 9. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 10. O nákladech řízení (výrok II.) rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spoj. s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení spočívající ve vyměřeném soudním poplatku ve výši 14 213 Kč a v nákladech právního zastoupení. Náklady právního zastoupení jsou tvořeny v souladu s ust. § 8 odst. 1, ust. § 7 bod. 6 a ust. § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb. 3 úkony právní pomoci po 9 740 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) a dále 3 náhradami hotových výdajů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. Celkové náklady žalobce ve výši 50 474 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).