10 C 27/2021-12 — Obvodní soud pro Prahu 5

Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 29.10.2020 domáhala po žalované zaplacení částky 3 498 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, když tvrdila, že žalované na základě jejího požadavku dodala zařízení – modem a STB, která se žalovaná zavázala splatit prostřednictvím měsíčních splátek podle faktur žalobkyně. Žalovaná nehradila splátky za poskytnutá zařízení řádně a včas, v důsledku čehož jí vůči žalobkyni vznikl dluh ve výši 3 498 Kč, který žalovaná neuhradila ani na základě upomínky žalobkyně. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalobkyně i žalovaná byly podle § 115a o.s.ř. usnesením zdejšího soudu č.j. EPR 275720/2020-10 vyzvány, aby ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení usnesení sdělily, zda se výslovně vzdávají práva osobní účasti na projednání věci a aby ve stejné lhůtě soudu sdělily, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, neboť soud měl za to, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. Současně byly poučeny, že neodpoví-li na tuto výzvu, bude soud předpokládat, že nemají proti tomuto postupu námitky a rozhodne věc bez nařízení jednání. Žalobkyně ani žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřily a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a vynesl rozsudek bez nařízeného jednání. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Soud provedl všechny důkazy, které ve věci žalobkyně navrhla, další důkazy nebylo třeba provádět. Za použití ust. § 132 o.s.ř. soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně dne 31.8.2017 předala žalované zařízení – modem a STB (prokázáno předávacím protokolem ze dne 31.8.2017, ceníkem, všeobecnými podmínkami). Dne 23.4.2018 zrušila žalobkyně žalované poskytování služeb z důvodu nehrazení vyúčtování (prokázáno zrušením poskytování služeb ze dne 23.4.2018, souhrnným účtem). Žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky vyzvala (prokázáno pokusem o smír ze dne 4.6.2018). Po právní stránce soud věc posoudil jako nepojmenovanou smlouvu ve smyslu ust. § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) s prvky kupní smlouvy podle ust. § 2079 a násl. občanského zákoníku, a dále podle ust. § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., podle kterého se službou elektronických komunikací rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Žalobkyně poskytla žalované zařízení, za které se žalovaná zavázala hradit žalobkyní vystavené faktury, což však nečinila řádně a včas. Proto soud žalobě vyhověl. O příslušenství soud rozhodl podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to s přihlédnutím k ust. § 1970 občanského zákoníku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení spočívající ve vyměřeném soudním poplatku 400 Kč a 2 náhradách hotových výdajů po 100 Kč podle ust. § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem tedy náklady řízení ve výši 600 Kč, v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.).