10 C 384/2021-17 — Obvodní soud pro Prahu 5

Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 16.9.2021 domáhala po žalovaných zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne 24.3.2020 způsobil žalovaný č. 2 vozidlem, jehož vlastník je žalovaná č. 1, škodu ve výši 16 986 Kč na vozidle třetí osoby. Žalovaná č. 1 neměla k datu nehody uzavřeno povinné ručení. Česká kancelář pojistitelů proto poškozenému plnila celkem 19 406 Kč, z čehož 1/3 činí 6 468,67 Kč Česká kancelář pojistitelů následně vůči žalovaným uplatnila v souladu s ust. § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. regresní nárok na náhradu této částky, kterou žalovaní dosud neuhradili. Smlouvou o postoupení pohledávky postoupila Česká kancelář pojistitelů pohledávku za žalovanými na žalobkyni, o čemž žalované vyrozuměla. Dlužnou částku žalovaní neuhradili ani na základě upomínky žalobkyně. Žalobkyně i žalovaní byli podle § 115a o.s.ř. usnesením zdejšího soudu č.j. EPR 196204/2019-6 vyzváni, aby ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení usnesení sdělili, zda se výslovně vzdávají práva osobní účasti na projednání věci a aby ve stejné lhůtě soudu sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, neboť soud měl za to, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. Současně byli poučeni, že neodpoví-li na tuto výzvu, bude soud předpokládat, že nemají proti tomuto postupu námitky a rozhodne věc bez nařízení jednání. Žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasil, žalovaní se v dané lhůtě nevyjádřili, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a vynesl rozsudek bez nařízeného jednání. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili. Soud provedl dokazování všemi žalobkyní navrženými důkazy (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba dalších důkazů v řízení najevo nevyšla. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že dne 24.3.2020 způsobil žalovaný č. 2 vozidlem, jehož vlastník je žalovaná č. 1, škodu ve výši 16 986 Kč na vozidle třetí osoby tím, že nedal přednost v jízdě (prokázáno záznamem o dopravní nehodě, fotodokumentací, zápisem o prohlídce vozidla, posudkem, fakturou, likvidační zprávou České kanceláře pojistitelů). Vozidlo žalované č. 1 nebylo ke dni nehody pojištěno (prokázáno výpisem z databáze pojistných smluv). Česká kancelář pojistitelů vyplatila poškozenému částku 16 986 Kč a pověřenému partnerovi částku 2 420 Kč (prokázáno stanovením skutečné výše škody, plnou mocí, oznámením o ukončení pojistné události, prohlášením o výši odměny za likvidaci škodních událostí, dokladem o výplatě pojistného plnění, výpisem z účtu). Česká kancelář pojistitelů nárokovala po žalovaném 1/3 vyplacené částky, tedy 6 468,67 Kč (prokázáno upomínkou). Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 13.8.2020 byla pohledávka za žalovanými postoupena na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky, plnou mocí, oznámením o postoupení pohledávky). Žalobkyně žalované k zaplacení dlužné částky vyzvala (prokázáno upomínkou, podacím archem). Podle ust. § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla výplatou plnění z garančního fondu vzniká Kanceláři nárok na náhradu jedné třetiny toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. a), b) a g) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou Kanceláří vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva, nejvýše však 300 000 Kč. Vůči pohledávce Kanceláře na náhradu podle věty prvé jsou solidárními dlužníky provozovatel a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena újma; řidič pouze tehdy, pokud má povinnost újmu nahradit. Za podmínek podle § 10 má Kancelář nárok podle vět prvé a druhé na náhradu toho, co plnila poškozenému včetně nákladů podle věty prvé, bez omezení. Nelze-li určit provozovatele vozidla, je solidárním dlužníkem vůči pohledávce Kanceláře vlastník vozidla. To neplatí pro vlastníka vozidla, jehož pojištění odpovědnosti zaniklo podle § 12 odst. 1 písm. d). Kancelář je povinna požadovat na příslušném garančním fondu, popřípadě na příslušné kanceláři pojistitelů náhradu toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. e) nebo formou náhradního plnění podle § 24a odst. 1 písm. c) a § 24b. Tím, že žalovaný č. 2 způsobil vozem žalované č. 1 škodu na jiném vozidle, přičemž vozidlo žalované č. 1 nebylo pojištěno, byla Česká kancelář pojistitelů povinna uhradit vlastníkovi poškozeného vozidla vzniklou škodu. 1/3 uhrazené škody pak nárokovala na žalovaných, avšak bezúspěšně. Postoupení pohledávky se řídí ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Z těchto důvodů soud rozhodl, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno. O příslušenství bylo rozhodnuto podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobci přiznal náhradu nákladů řízení spočívající ve vyměřeném soudním poplatku 875 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní pomoci po 300 Kč (ust. § 11 odst. 1 písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, d) - písemné podání žaloby, výzva k plnění), když jejich výše je dána ust. § 14b bod 2 ve spojení s ust. § 14b odst. 4 a s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 2 věta prvá o.s.ř. a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (ust. § 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky), a dále DPH ve výši 21% z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů. Celková výše nákladů řízení tedy činí 2 327 Kč a byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.). Při určení výše nákladů řízení postupoval soud podle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť, jak je soudu z jeho činnosti známo, podává žalobce desítky žalobních návrhů na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, jedná se o tzv. formulářové žaloby lišící se pouze označením žalované strany, výší dlužné částky a její splatností.