11 C 169/2021-20 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky ve výši 27 195,04 Kč s příslušenstvím s tím, že uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru dne 23. 8. 2017, kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, roční úroková sazba byla sjednána ve výši 3 % ročně z aktuální výše dlužné částky. Žalovaný úvěr nesplácel, proto žalobce prohlásil úvěr ke dni 11. 12. 2020 za okamžitě splatný. Žalovaný žalobci zůstal dlužen 27 195,04 Kč na jistině dluhu, 3 491,08 Kč na dlužném úroku ve výši 8,25 % ročně z jistiny od 12. 12. 2020 do 23. 8. 2021, částku 1 661,72 Kč na zákonném úroku z prodlení od 12. 12. 2020 do 23. 8. 2021 a smluvní úroku 8,25 % ročně z jistiny od 24. 8. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení 8,25 % ročně z jistiny od 24. 8. 2021 do zaplacení. Žalobce opakovaně vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však nezaplatil ničeho. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Dne 9. 12. 2021 bylo nařízeno jednání ve věci, žalobce se z jednání omluvil, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, soud proto jednal a rozhodl podle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen o. s. ř.) v nepřítomnosti účastníků. 4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 5. Žalobce a žalovaný se dohodli, že žalobce poskytne žalovanému úvěrový limit do 25 000 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 23. 8. 2017). Žalovanému byla poskytnuta částka 25 000 Kč (prokázáno výpisem z úvěrového účtu žalovaného). Žalobce sdělil žalovanému, že dosud nedošlo k vyrovnání nepovoleného přečerpání na jeho kartovém účtu, proto byla dne 11. 12. 2020 pohledávka převedena na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, dlužná částka činí ke dni převodu pohledávky 29 295,40 Kč, žalovaný byl vyzván k zaplacení neprodleně (prokázáno poslední výzvou ze dne 12. 12. 2020). Žalovaný byl opakovaně vyzván k zaplacení do 5 dnů od odeslání výzvy (prokázáno oznámením o zastoupení a výzvou k úhradě dluhu ze dne 26. 8. 2021 a dodejkou). 6. Na základě provedených důkazů soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce poskytl žalovanému částku 25 000 Kč s tím, že žalovaný mu tuto částku bude splácet spolu s obvyklým úrokem. Žalovaný nezaplatil žalobci ničeho. 7. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věta prvá téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle ust. § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Odborná péče je definována v ust. § 2 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, tedy jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 9. Podle ust. § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 10. Podle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3). 11. Podle ust. § 588 zákona o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle ust. § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 13. Po právní stránce soud věc posoudil podle shora citovaných zákonných ustanovení, přičemž dospěl k závěru, že žaloba je důvodná částečně. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 27 195,04 Kč na základě smlouvy o úvěru podle ust. § 2395 a násl. o. z., přičemž žalovaný v tomto vztahu vystupoval jako spotřebitel, daný vztah proto soud posuzoval rovněž podle ustanovení zák. o spotřebitelském úvěru, kdy je soud povinen z úřední činnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele. 14. Na základě shora citovaného ustanovení § 86 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne poskytovatel spotřebiteli úvěr jen na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, a to pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel úvěru je povinen se v prvé řadě zaměřit na schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, přičemž tyto údaje samozřejmě musejí být nejprve zjištěny. Žalobce ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti neuvedl (a tedy ani nedoložil) ničeho. 15. Vzhledem k tomu, že se žalobce k nařízenému jednání nedostavil, nemohl jej soud ani poučit ve smyslu ust. § 118a o. s. ř., respektive podle konstantní judikatury mu takové poučení mohlo být dáno v jednací síni, svou nepřítomností (byť omluvenou) se možnosti být takto poučen vzdal. Žalobce neuvedl žádné údaje týkající se příjmů a výdajů žalovaného, nebylo zjištěno, jak s údaji bylo pracováno, v jakém rozsahu byly údaje ověřeny, nebylo zjištěno, s jakým výsledkem bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, nebo dalších rejstřících. K takovému ověřování byl žalobce povinen dle výše uvedených ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Lze tak uzavřít, že žalobce před poskytnutím spotřebitelského úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, respektive, že neprokázal, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím zápůjčky dostatečně a s odbornou péčí posouzena. 16. Úvěrující je povinen ve smyslu ust. § 75 ve spojení s ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Postup žalobce nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení žalovaného s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V souladu se shora citovaným ust