15 C 272/2021-17 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu účastnické smlouvy [číslo] jež nabyla účinnosti aktivací telefonního čísla [číslo] dne [datum], účastnické smlouvy [číslo] jež nabyla účinnosti aktivací telefonního čísla [číslo] dne [datum] a účastnické smlouvy [číslo] jež nabyla účinnosti aktivací telefonního čísla [číslo] dne [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno]. Těmito smlouvami se žalobkyně zavázala poskytovat služby elektronických komunikací a související služby v rozsahu, který si smluvní strany sjednají a žalovaná se zavázala řádně a včas platit sjednanou cenu za služby v podobě měsíčních splátek. Ke dni podání žaloby představuje žalovaná částka součet zbývajících splátek za koncové zařízení ve výši 184,44 Kč a podmíněné (nepřiznané, neboť žalovaná dlouhodobě nehradila vystavená vyúčtování služeb) slevy ve výši 6 000 Kč. Dluh nebyl uhrazen ani k výzvě žalobkyně. 2. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („ o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř. 3. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř. soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně svůj souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyjádřila v žalobě, žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, soud tedy předpokládal, že souhlasí s tím, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. 4. Soud provedl dokazování všemi žalobkyní navrženými důkazy (§ 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla. 5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalovaná dluží žalobkyni zbývající splátky za koncové zařízení IMEI [číslo] ve výši 184,44 Kč. Žalobkyně dále v souladu s článkem [číslo] (ii) Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně vypověděla žalované účastnickou smlouvu, a pro nenaplnění podmínek přiznání tzv. Podmíněné slevy, (konkrétně dodržení sjednání doby trvání příslušné účastnické smlouvy), vyúčtovala žalované [příjmení] slevu v souladu s účastnickou smlouvou [číslo] k zařízení IMEI [číslo] ve výši 4 000 Kč, a to vrubopisem [číslo] v souladu s účastnickou smlouvou [číslo] k zařízení IMEI [číslo] ve výši 2 000 Kč, a to vrubopisem [číslo]. Žalovaná dlužnou částku v celkové výši 6 184,44 Kč do dne podání žaloby neuhradila, a to ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně (prokázáno citovanými účastnickými smlouvami, výpovědí účastnických smluv, VOP žalobkyně, [anonymizováno 8 slov], vyúčtováním [číslo] předžalobní upomínkou včetně dokladu o odeslání). 6. Dle § 1746 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 7. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu ve smyslu § 1746 odst. 2 o. z., na jejichž základě poskytovala žalované předmětné služby a pravidelně, prostřednictvím vyúčtování služeb, žalované ceny za tyto poskytnuté služby vyúčtovávala. Jelikož žalovaná nesplácela řádně a včas, žalobkyně vyzvala žalovanou k její úhradě a vyzvala ji dále k úhradě částky představující tzv. Podmíněnou slevu, neboť žalovaná nesplnila smluvní podmínky stanovené pro její přiznání. Žalovaná žalobkyni ani k výzvě žalobkyně nezaplatila ničeho, a soud proto rozhodl tak, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. 8. Vzhledem k tomu, že se žalovaná ocitla v prodlení s plněním peněžitého závazku, soud přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení ve smyslu § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z., přičemž jeho výše je stanovena v § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 184,44 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 11. O povinnosti žalobkyně zaplatit České republice na účet soudu doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč rozhodl soud podle § 2 odst. 1 písm. a) a § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to ve spojení s Položkou 2 bod 1 a 2 Sazebníku soudních poplatků. Žalobkyně sice zaplatila za návrh soudní poplatek dle Položky 2 bod 1 písm. a) Sazebníku s tím, že podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, ten ovšem nebyl vydán. V případě, kdy soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, poplatek podle Položky 2 bod 2 doměří do výše Položky 1, tedy do částky 1 000 Kč – Položka 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku, přičemž dosud bylo uhrazeno pouze 400 Kč