18 C 63/2021-10 — Obvodní soud pro Prahu 5

Žalobce se svým návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 16. 8. 2021 domáhal na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví s odůvodněním, že se žalovaným uzavřel dne 11. 5. 2015 nájemní smlouvu, na základě které žalovaný užívá byt žalobce [číslo] v přízemí domu [adresa] v [obec], ul. [ulice]. K prodloužení nájmu došlo ve smyslu § 2285 občanského zákoníku v roce 2018 a 2020, vždy o dva roky. Mezi účastníky bylo sjednáno měsíčně nájemné ve výši 8 500 Kč a záloha na služby ve výši 300 Kč. Žalovaný hradil nájemné nepravidelně. Za rok 2019 žalovaný neuhradil nájemné ve výši celkem 8 500 Kč (splatné dne 5. 8. 2019), dále žalovaný neuhradil nedoplatek za služby na základě vyúčtování ve výši 4 380,50 Kč (splatný dne 30. 6. 2020). V roce 2020 neuhradil nájemné ve výši celkem 46 020 Kč (splatné dne 5. 12. 2020) a nedoplatek na zálohách ve výši 9 457 Kč (splatný dne 30. 6. 2021) a v roce 2021 neuhradil za nájemné částku celkem 27 200 Kč (splatnou dne 5. 7. 2021). Žalobce naposledy vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 10. 5. 2021. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů předložených žalobcem dospěl soud k tomuto skutkovému stavu: Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 11. 5. 2015 smlouvu o nájmu bytu [číslo] v přízemí nájemního domu [adresa] v [obec], ulice [ulice], zapsaného na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro [anonymizována dvě slova] to na dobu určitou od 1. 5. 2015 do 30. 4. 2018, žalovaný se zavázal hradit měsíčně nájemné ve výši 8 500 Kč a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši 300 Kč. Nájemné bylo splatné ke každému 5. dni kalendářního měsíce, za nějž se platí nájem (smlouva o nájmu bytu ze dne 11. 5. 2015). V roce 2019 měl žalovaný na nájemném celkem zaplatit částku 102 000 Kč (12 x 8 500 Kč) a na zálohách na služby 3 600 Kč (12 x 300 Kč), žalovaný neuhradil nájemné a zálohy na služby za měsíc srpen 2019 ve výši 8 500 Kč a nedoplatek vyúčtování služeb ve výši 4 380,50 Kč, celkem 12 880,50 Kč (vyúčtování nájemného a služeb za rok 2019). V roce 2020 žalovaný na nájemném a vyúčtování služeb neuhradil částku celkem 55 477 Kč sestávající z dlužného nájemného 102 000 Kč a nedoplatku vyúčtování služeb ve výši 10 657 Kč, tj. poloviny ročních nákladů na dům připadající na byt užívaný žalovaným, po odečtení úhrad žalovaného ve výši 57 180 Kč (vyúčtování nájemného a služeb za rok 2020). V roce 2021 za měsíce leden až srpen žalovaný na nájemném a zálohách na služby neuhradil částku celkem 27 200 Kč, tj. předepsané nájemné 68 000 Kč (8 x 8 500 Kč) a zálohy na služby 2 400 Kč (8 x 300 Kč) po odečtení úhrad žalovaného ve výši 43 200 Kč (vyúčtování nájemného a služeb za rok 2021). Naposledy byl žalovaný žalobcem k úhradě dlužné částky upomínán dopisem ze dne 10. 5. 2021, dopis mu byl dodán dne 28. 5. 2021 (výzva k plnění před podáním žaloby včetně záznamu o sledování zásilek České pošty). Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2246 odst. 1 o. z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. Podle § 2247 o. z. strany ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel (odst. 1). Způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis (odst. 3). Strany ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby. Podle § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § [číslo] obdobně. Podle § 2285 o. z. pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu. Účastníci uzavřeli nájemní smlouvu ve smyslu § 2201 o. z., jejímž předmětem byl nájem bytu na dobu určitou od 1. 5. 2015 do 30. 4. 2018, a to za sjednané nájemné 8 500 Kč se zálohou na služby spojené s užíváním bytu ve výši 300 Kč měsíčně. K prodloužení nájemní smlouvy pak došlo v souladu s § 2285 v roce 2018 a v roce 2020 vždy o další dva roky. Žalovaný byl dle nájemní smlouvy povinen hradit nájemné a zálohy na služby po celou dobu trvání smlouvy o nájmu bytu v ujednané výši. Žalobce v řízení prokázal, že dle vyúčtování nájemného a záloh na služby za rok 2019 vznikl žalovanému nedoplatek ve výši 12 880,50 Kč, za rok 2020 nedoplatek ve výši 55 477 Kč a za rok 2021 nedoplatek ve výši 27 200 Kč. Žalovaný pak v průběhu řízení tyto skutečnosti nijak nesporoval a celkovou dlužnou částku ve výši 95 557,50 Kč neuhradil ani přes předžalobní upomínku. Žalobci tak vzniklo právo na její úhradu. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak je patrno z výroku I., o příslušenství pohledávky rozhodl soud dle § 1970 občanského zákoníku, úroky z prodlení přiznal žalobci ode dne následujícího po splatnosti poslední z dlužných částek nájemného (jak požadoval žalobce, byť by měl nárok na příslušenství z jednotlivých dlužných plateb nájemného již po dni jejich splatnosti, nicméně soud nemůže účastníkovi přiznat více, než bylo uplatněno v návrhu) a po splatnosti vyúčtování záloh na služby, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšný žalobce právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobce v celkové výši 19 543 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 3 823 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena: -) částkou 14 820 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 7, § 8 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu /dále jen„ AT“ /), z tarifní hodnoty ve výši 95 557,50 Kč za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění, kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 4 940 Kč, -) a odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT). O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.