20 C 148/2020-13 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení shora uvedené částky jako nevráceného spotřebitelského úvěru ve výši 3 000 Kč poskytnutého žalovanému dne 19. 1. 2017. Úvěr měl být splacen nejpozději do 18. 2. 2017 včetně sjednaného úroku ve fixní výši 810 Kč. Žalovaný však úvěr nevrátil a je v prodlení. Účastníci si pro případ prodlení sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, která však již převyšuje zákonný limit výše poloviny listiny a žalobkyně na ní proto požaduje pouze 1 500 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování soud učinil tento skutkový závěr: Účastníci uzavřeli smlouvu [číslo] ze dne 19. 1. 2017, podle které byla sjednána výše zápůjčky 3 000 Kč, úrok 0,9% denně, úrok z prodlení ve výši 0,1% denně, doba trvání zápůjčky 30 dnů, RPSN činilo 1 732,08 % Smluvní pokuta sjednána nebyla. Žalobkyně dne 19. 1. 2017 poskytla žalovanému částku 3 000 Kč, k čemuž mu vystavila fakturu [číslo] na částku 3 810 Kč splatnou dne 18. 2. 2017. Žalobkyně zaslala dne 7. 10. 2020 žalovanému předžalobní upomínku. 4. Po právní stránce soud věc posoudil takto: Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. ve spojení s § 1746 odst. 2 zák. o.z., podle níž žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit v ujednané lhůtě a zaplatit žalobkyni úrok. S ohledem na to, že žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil řádně a včas, dostal se do prodlení, a žalobkyně má právo na zaplacení úroku z prodlení, který však nepožaduje ve sjednané výši 0,1 % z dlužné částky denně, ale v zákonné výši dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V rozsahu zaplacení jistiny a požadovaného úroku z prodlení proto bylo žalobě vyhověno (výrok I). 5. Nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že by si účastníci sjednali smluvní pokutu dle § 2048 a násl. o. z. ve spojení s § 122 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť tvrzené 0,1 % z dlužné částky denně je sjednaným úrokem z prodlení. Soud proto nepřiznal žalobkyni požadovanou smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč. Soud dále dle § 1 odst. 2 a § 1800 odst. 2 ve spojení s § 577 o. z. nepřiznal žalobci požadovaný fixní úrok ve výši 328,5 % p.a., neboť takováto výše úroku je v rozporu s dobrými mravy a ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004) i Ústavního soudu ČR (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07, anebo nález Ústavního soudu ze dne 1. 7. 2010, sp. zn. I. ÚS 728/10). Soud by mohl žalobkyni přiznat právo na úroky pouze ve výši obvyklé v době a místě sjednání, takovou výši však žalobkyně netvrdila ani nedoložila. Žaloba tak byla v rozsahu výroku II zamítnuta. 6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla v řízení úspěšná pouze ze dvou třetin návrhu, přiznal 33,33 % náhrady nákladů řízení složené z částky 1 000 Kč za zaplacený soudní poplatek, odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 1 000 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) dle § 8 odst. 1, § 7 bod 3., § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (AT), paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 3 AT, a náhrady 21% DPH ve výši 819 Kč. 7. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.