25 C 73/2021-14 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 91 132,90 Kč s příslušenstvím s tím, že [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) poskytla žalovanému na základě části návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum] revolvingový úvěr. Žalovaný nedostál své povinnost hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, a proto byl vyzván k úhradě dluhu. Dluh ani přes výzvu neuhradil, a proto žalobkyně od smlouvy odstoupila s účinností ke dni 30. 9. 2020 a dluh za žalovaným zesplatnila. Ke dni podání žaloby činila dlužná částka 59 363,65 Kč. Žalobkyně dále poskytla žalovanému na základě části návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum] revolvingový úvěr. Žalovaný ani tento úvěr nesplácel řádně a včas, a proto žalobkyně od smlouvy odstoupila a úvěr zesplatnila. Ke dni podání žaloby činila dlužná částka 31 769,25 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě předžalobní upomínkou. Dne 1. 6. 2015 došlo k přeměně korporace právního předchůdce žalobkyně, a to formou přeshraniční fúze sloučením s mateřskou společností, žalobkyně se tak s účinností od 1. 6. 2015 stala jeho procesním nástupcem. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). 3. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu, kterou se zavázal poskytnout žalovanému úvěr v úvěrovém rámci až do výše 60 000 Kč (dále jako„ 1. smlouva“). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné splátky poslední výzvou ze dne 20. 7. 2020. Žalovaný postupně načerpal částku 295 672 Kč, kterou průběžně hradil a ke dni 18. 8. 2020 činila dlužná částka 62 363,65 Kč (zjištěno z vyúčtování). Žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 30. 9. 2020 (zjištěno z dopisu ze dne 26. 8. 2020). Žalobkyně dále uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, ve které si účastníci sjednali úvěrový rámec až 150 000 Kč (zjištěno ze smlouvy ze dne [datum], dále jako„ 2. smlouva“). Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu z 2. smlouvy výzvou ze dne 20. 7. 2020. Žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy dopisem ze dne 26. 8. 2020 a úvěr zesplatnila ke dni 30. 9. 2020. Ke dni 18. 8. 2020 činil dluh z 2. smlouvy částku 31 769,25 Kč (zjištěno z vyúčtování). Žalovaný byl upomenut k úhradě dluhu předžalobními upomínkami (obě upomínky ze dne 2. 10. 2020). 4. Ohledně právního posouzení 1. smlouvy soud postupoval podle ust. § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) podle kterého není-li stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Soud proto postupoval dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění do 31. 12. 2013, (dále jen obch. zák.). 5. Podle ust. § 497 a násl. obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ust. § 502 odst. 1 obch. zák. je dlužník povinen od doby poskytnutí peněžních prostředků platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. 7. Podle ust. § 503 obch. zák. je závazek platit úroky splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. 8. Ohledně právního posouzení 2. smlouvy soud postupoval podle ust. § 2395 o. z., podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle ust. § 107 odst. 3 o. s. ř. ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde. Právní předchůdce žalobkyně zanikl k účinnosti přeshraniční fúze dne 31. 5. 2015, avšak veškerý jeho majetek, dluhy a práva a povinnosti přešly na nástupnickou [právnická osoba] Paribas Personal Finance, se sídlem [adresa žalobkyně], [země], zapsanou v obchodním rejstříku vedeném [anonymizována čtyři slova] pod registračním číslem: [tel. číslo], která v České republice podniká prostřednictvím svého odštěpného závodu [právnická osoba]. Žalobkyně se tak stala procesním nástupcem právního předchůdce žalobkyně ve smyslu ust. § 107 odst. 3 o. s. ř., z čehož soud odvozuje její aktivní legitimaci v této věci. 10. Vzhledem ke shora uvedenému soud dospěl k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní (respektive právním předchůdcem žalobkyně) byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru, a to 1. smlouva dle ust. ust. § 497 obch. zák. a 2. smlouva dle ust. § 2395 o. z. Žalobkyně se zavázala na základě smluv poskytnout žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Jelikož žalovaný sjednané splátky řádně a včas neplatil, čímž porušil podmínky úvěrové smlouvy, využila žalobkyně svého práva vyplývajícího z obchodních podmínek, které byly součástí úvěrové smlouvy, a od smlouvy odstoupila a učinila dosud nesplacenou část úvěru společně s jeho příslušenstvím splatným ke dni 30. 9. 2020. Dlužná částka po částečné úhradě dluhu ke dni podání žaloby činí z 1. smlouvy 59 363,65 Kč a z 2. smlouvy 31 769,25 Kč. Žalovaný výši celkové dlužné částky nijak nesporoval, a proto mu soud uložil povinnost dlužné částky uhradit. 11. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s plněním peněžitého závazku, soud přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení ve smyslu ust. § 1968 o. z. ve spojení s ust. § 1970 o. z., a to ve výši stanovené dle ust. § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně učinila dlužnou částku splatnou ke dni 30. 9. 2020, proto má právo na úrok z prodlení počínaje následujícím dnem. 12. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 930,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 490 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 91 132,90 Kč sestávající z částky 4 780 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 240 Kč ve výši 3 200,40 Kč.