26 C 297/2021-25 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 24. 6. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná byla dne [datum] ošetřena a pobývala v Protialkoholní záchytné stanici [ulice], [obec a číslo], která je provozována žalobkyní. K uhrazení nákladů za ošetření a pobyt byl žalované vystaven daňový doklad [číslo] ze dne [datum], znějící na částku 3 000 Kč se splatností dne 7. 8. 2020. Žalovaná výše uvedený dluh vůči žalobkyni písemně uznala co do důvodu a výše uznáním dluhu ze dne [datum]. Žalovaná uvedenou pohledávku v termínu její splatnosti neuhradila, a proto ji žalobkyně k plnění vyzvala písemnou upomínkou. Žalovaná přesto ke dni podání žaloby neuhradil ničeho. 2. Ve věci bylo nařízeno ústní jednání na den 15. 12. 2021, žalovaná i žalobkyně byly k tomuto jednání řádně obeslány a zároveň byly poučeny o následcích nedostavení se k jednání. Žalobkyně ani žalovaná se k soudu nedostavily. Soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jednal v nepřítomnosti žalobkyně a žalované. 3. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (ust. § 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení jiných důkazů v řízení najevo nevyšla, na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí. 4. Z listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalovaná byla dne [datum] ošetřena a pobývala v Protialkoholní záchytné stanici [ulice], [obec a číslo], která je provozována žalobkyní, a za tento pobyt jí byl vystaven daňový doklad [číslo] ze dne [datum], znějící na částku 3 000 Kč se splatností dne 7. 8. 2020. Žalovaná svůj dluh uznala co do důvodu i výše, avšak za pobyt v Protialkoholní záchytné stanici žalobkyni dosud ničeho nezaplatila, a to ani přesto, že byla žalobkyní k úhradě vyzvána písemnou upomínkou. 5. Na základě výše uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že dne [datum] byla žalovaná ošetřena a následně pobývala na protialkoholní záchytné stanici provozované žalobkyní, v důsledku čehož jí podle ust. § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, vznikla povinnost ošetření a pobyt na protialkoholní záchytné stanici žalobkyni uhradit. Žalobkyně žalované ošetření a pobyt na protialkoholní záchytné stanici vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne [datum], znějící na částku 3 000 Kč se splatností dne 7. 8. 2020. Žalovaná, ač svůj dluh vůči žalobkyni ve smyslu ust. § 2053 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), uznala co do důvodu i výše, však žalobkyni na uvedenou fakturu dosud ničeho neuhradila a ocitla se tak v prodlení s plněním peněžitého závazku ve smyslu ust. § 1968 o.z. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalované vedle žalované částky také úroky z prodlení. Na základě shora uvedeného soud žalobě jako důvodné vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 6. O příslušenství dlužné částky splatné dne 7. 8. 2020 soud rozhodl v souladu s ust. § 1970 o.z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 200 Kč (ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., /dále jen„ vyhláška“ /, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř. a nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12), a to dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky, převzetí a příprava zastoupení, a ust. § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky, návrh ve věci samé a výzva k plnění; výše úkonů právní pomoci je dána § 14b odst. 1 bod 1. této vyhlášky, a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (ust. § 14b odst. 5 písm. b/ vyhlášky). Celkové náklady žalobkyně ve výši 1 489 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).