28 C 238/2017-247 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání vozidla označeného ve výroku I. tohoto rozsudku, eventuálně zaplacení částky ve výši 55 000 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby uvedl, že na základě kupní smlouvy uzavřené s panem [jméno] [příjmení] jako prodávajícím zakoupil [značka automobilu], r. v. 2008, [VIN kód], (dále jen„ vozidlo“) za cenu 55 000 Kč. Převod byl uskutečněn podpisem kupní smlouvy, smlouva nabyla platnosti a účinností 30. 5. 2017. Při uzavření kupní smlouvy předal pan [příjmení] žalobci originál velkého technického průkazu. Pan [anonymizováno] a žalobce se dohodli, že si pan [příjmení] ponechá vozidlo jako držitel k užívání po 28 dní od uzavření kupní smlouvy. Následně žalobce uzavřel s panem [příjmení] nájemní smlouvu k užívání předmětného vozidla po dobu 28 dní. Žalobci bylo vozidlo předáno a panu [příjmení] umožnil vozidlo prakticky ihned užívat. Při uzavření smlouvy si žalobce prohlédl vozidlo, pan [příjmení] mu předal originál velkého technického průkazu a zmocnil žalobce k provedení změn v registru motorových vozidel a taktéž mu předal klíče od vozu, které mu žalobce na základě dohody o dalším užívání předal zpět. Pan [anonymizováno] poté o 16 dní později, dne 16. 6. 2017, bez vědomí žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o zajišťovacím převodu práva k vozidlu. Pan [anonymizováno] zřejmě fingoval ztrátu velkého technického průkazu a na příslušném dopravním odboru obce s rozšířenou působností si nechal vystavit další velký technický průkaz k vozidlu, který dne 16. 6. 2017 předložil žalovanému. Tento průkaz musel obsahovat údaj, že se jedná o průkaz vydaný např. jako náhrada za ztrátu dřívějšího, který však nebyl ztracen, ale vydán žalobci v den převodu vlastnického práva. Pan [anonymizováno] se nejspíše domluvil se žalovaným tak, že vozidlo bude nadále používat, což také dělal. Pan [anonymizováno] poté svěřil vozidlo do autoservisu společnosti [právnická osoba], ale za služby servisu nezaplatil a servis tak na vozidle vykonával zadržovací právo, a to až do doby, než žalovaný od něj vozidlo převzal (25. 10. 2017). Žalovaný nebyl vlastníkem vozidla, o čemž byl opakovaně žalobcem vyrozuměn. Žalovaný v dopise ze dne 24. 10. 2017 tvrdí, že se stal vlastníkem vozidla, s čímž ale žalobce nesouhlasí. Pan [anonymizováno] nemohl na žalovaného převést vlastnické právo, neboť převodce nemůže převést více práv, než má. Smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva k vozidlu je neplatná, neboť pan [příjmení] již nebyl v době jejího uzavření vlastníkem vozidla. Žalovanému se vozidlo dostalo do moci dne 25. 10. 2017 po vylákání z autoservisu. Fyzicky tedy nebylo vozidlo žalovanému předáno. Nedostatek úmyslu žalobce vlastnické právo nabýt nelze přitom odvozovat od skutečnosti, že nepodal žádost o zápis vlastnického práva do evidence motorových vozidel, neboť zápis žalobce jako vlastníka vozidla do registru nemá právní následky. Žalobce je proto s ohledem na výše uvedené oprávněn domáhat se vydání vozidla, které má žalovaný ve své držbě, jež není řádná, poctivá ani pravá, neboť se nezakládá na platném právním důvodu a žalovaný musel vědět, že vykonává právo, které mu nenáleží. Žalovaný se rovněž vetřel v držbu lstí, když na základě nepravdivých argumentů vylákal ze zmíněného autoservisu vozidlo do své moci. Žalovaný také (na rozdíl od žalobce) disponuje pouze duplikátem velkého technického průkazu. Žalovaný neprojevil dostatek opatrnosti a nezjistil si, zda vozidlo není vedeno jako kradené, jednal laxně a nemohl být v dobré víře, a to nejméně od doby, kdy kontaktoval autoservis, kde bylo vozidlo k opravě. V době, kdy žalovaný vozidlo převzal z autoservisu, už mohl mít pochybnosti o řádném převodu vlastnického práva. Pokud by žalovaný vyvinul úsilí k tomu, aby zjistil skutečný stav vlastnictví vozidla, mohl by skutečnost zjistit z placeného registru leasingů. Žalovaný dále navíc uzavřel s panem [příjmení] pouze smlouvu o zajišťovacím převodu práva s rozvazovací podmínkou, že dluh bude splněn. Převod vlastnického práv na žalovaného byl tedy podmíněný, dočasný a hlavně nejistý. Při uzavření takovéto smlouvy vůbec nedochází k získání věci a ani pojmově to není účelem tohoto institutu. Účelem je pouze zajistit svou pohledávku a nikoli nabýt určité právo. Teprve v případě, kdy zajištěný dluh není splněn a dlužník předá věřiteli vše, co je nutné k plnému výkonu převedeného práva, lze říci, že věřitel (žalovaný) věc získal. Do daného momentu byl v nejistotě, že dlužník svůj dluh splní a dané právo přejde zpět na převodce. Žalovaný navíc ani neprokázal, že by zajištěný dluh nebyl panem [příjmení] splněn a že tedy nastala skutečnost rozhodná pro získání věci. V dopisu ze dne 27. 9. 2017 adresovaném autoservisu navíc žalovaný jasně uvádí, že si je vědom zřejmého trestného činu pana [příjmení] v souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o zajišťovacím převodu práva, a v momentě získání předmětného vozidla tak nebyl v dobré víře. Žalovaný přitom nemohl být v dobré víře ani při podpisu smlouvy o zajišťovacím převodu práva, neboť sám předložil duplikát technického průkazu, z nějž vyplývalo, že předmětné vozidlo mělo mít prošlou technickou způsobilost do roku 2016, což mělo vést ke zpozornění žalovaného. Duplikát byl dále vystaven dne 16. 6. 2017, tedy v den podpisu smlouvy. K předmětnému vozidlu byl navíc zhruba dva týdny před 16. 6. 2017 vystaven jiný duplikát, což bylo pro žalovaného snadno dohledatelné. Z databáze leasingových společností pak plyne, že k 30. 5. 2017 byl již předmětný vůz v databázi registrován, což opět případnou dobrou víru žalovaného vyvrací. Jestliže žalovaný převedl vozidlo třetí osobě či není splnitelné vydání vozidla, požaduje žalobce náhradu škody v penězích ve výši kupní ceny vozidla, tj. 55 000 Kč. Újma na jmění byla žalobci způsobena protiprávním zmocněním se vozidla dne 25. 10. 2017, žalovaný byl dopisy vyrozuměn o vlastnickém právu žalobce, avšak ignoroval je a přímo a úmyslně je porušil, čímž způsobil žalobci škodu. <b>2. Žalobce se tedy podanou žalobou po žalovaném domáhal vydání vozidla, eventuálně zaplacení částky ve výši 55 000 Kč s příslušenstvím.</b> 3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Namítal, že žalovanému svědčí vlastnické právo k vozidlu v souladu s platnými právními předpisy, neboť uzavřel dne 16. 6. 2017 s panem [příjmení] jako převodcem smlouvu o zajišťovacím převodu práva pro zajištění pohledávky ze smlouvy o zápůjčce na částku 50 000 Kč. Předmětem smlouvy byl mimo jiné závazek původního vlastníka převést vlastnické právo k vozidlu do výlučného vlastnictví žalovaného za účelem zajištění zápůjčky. Žalovaný vlastnické právo přijal. Původní vlastník rovněž udělil žalovanému plnou moc pro přepis vozidla na žalovaného v příslušném registru vozidel a vozidlo žalovanému předal. Žalovaný a původní vlastník [anonymizováno] si ve smlouvě též ujednali vznik nájemního vztahu k vozidlu, přičemž žalovaný jako nový vlastník vozidla předal původnímu vlastníku vozidlo do užívání, a to za 30denní nájemné ve výši 3 500 Kč. S ohledem na výše uvedené je pro určení vlastnického práva v případě uzavření více smluv nezbytné posoudit, zda došlo k vydání předmětu převodu novému vlastníku či nikoli. Žalobci při podpisu kupní smlouvy s původním vlastníkem ze dne 30. 5. 2017 vozidlo vydáno nebylo, což žalobce fakticky nesporuje. Žalobci tak nemůže svědčit vlastnické právo, když vozidlo jako takové bylo předáno pouze žalovanému, nikoli žalobci, pouze žalovanému tak svědčí vlastnické právo k vozidlu. Bezprostředně před podpisem smlouvy mezi žalovaným a panem [příjmení] bylo žalovanému umožněno vozidlo prohlédnout a seznámit se s jeho stavem. Při podpisu smlouvy byl žalovanému předán originál technického průkazu a 1 ks klíčů od vozidla. Původní vlastník rovněž žalovaného zplnomocnil k přepisu vozidla do výlučného vlastnictví žalovaného v příslušném registru silničních vozidel. [příjmení] jiné i z obsahu plné moci vyplývá záměr původního vlastníka vydat vozidlo žalovanému. Samotné vydání vozidla pak osvědčuje ujednání o vzniku nájemního vztahu v čl. III. smlouvy, předpokladem a nezbytnou náležitostí nájemního vztahu je předání vozidla původnímu vlastníku jako nájemci do užívání. Žalovaný jako nový vlastník vozidla odevzdal vozidlo do detence původnímu vlastníku jako nájemci. Vlastnické právo k vozidlu proto nabyl žalovaný, neboť jemu bylo vozidlo ze strany pana [příjmení] vydáno. V rámci řízení o zápis změny vlastníka byl žalovaný zapsán jako vlastník vozidla do registru silničních vozidel a původní vlastník jako provozovatel vozidla za účelem uvést do souladu faktický a právní stav. Žalobce nepodal žádost o zápis změny vlastníka vozidla dle ust. § 8 odst. 2 zák. č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, z čehož žalovaný usuzuje, že vlastnické právo k vozidlu žalobce neměl v úmyslu nabýt, kupní smlouva měla být pouze zvláštním zajištěním závazku původního vlastníka a vozidlo zůstalo v držbě původního vlastníka. Žalobce tedy řádně a ve lhůtě stanovené zákonem neprovedl