31 C 270/2017-299 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zřízení práva nezbytné cesty přes pozemky ve vlastnictví žalované. Žalobkyně tvrdila, že je výlučnou vlastnicí pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí], pro [územní celek], zapsaných na [list vlastnictví], vedeného [stát. instituce], [stát. instituce]. Žalovaná má ve svěřené správě pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] v [katastrální uzemí], pro [územní celek], zapsané na [list vlastnictví], vedené [stát. instituce], [stát. instituce]. Žalobkyně tvrdila, že nemůže na jím vlastněných pozemcích bez vlastní viny hospodařit, resp. je řádně užívat, neboť tyto pozemky nejsou spojeny s veřejnou cestou. Nejbližší veřejnou cestou je pozemek parc. [číslo] druh pozemku ostatní plocha, způsob využití ostatní komunikace, ve vlastnictví [územní celek]. Žalobkyně žalovanou opakovaně žádala o smluvní zajištění přístupu k dotčeným pozemkům, ať již formou nájemní smlouvy či na základě zřízení služebnosti stezky a cesty, a to nejprve bezplatně, posléze za úplatu ve výši 255 960 Kč, a to dle vypracovaného znaleckého posudku, naposledy pak za úplatu ve výši 300 000 Kč písemností ze dne 7. 11. 2016, doručenou do podatelny žalované dne 10. 11. 2016, adresovanou odboru majetku a investic, nadepsanou jako "Žádost o smluvní zřízení úplatné služebnosti stezky a cesty za částku ve výši 300 000 Kč ve prospěch pozemků parc. [číslo] parc. [číslo]. Žalobkyně konstatovala několik rozhodnutí žalované, kdy rada žalované na zasedání konaném dne 15. 6. 2016 jako řádné pod číslem usnesení [číslo] 2016 nejprve rozhodla tak, že neschvaluje smlouvu o zřízení služebnosti ve prospěch žalobkyně dle [anonymizováno] [číslo] 2015 ze dne. 11. 2015 za cenu 255 960 Kč dle znaleckého posudku [celé jméno znalce] [číslo] ze dne 27. 1. 2016, avšak schválila záměr pronájmu žalobkyně částí pozemků parc. [číslo] k. ú. [část obce] k zajištění veřejné cesty i k vlastním pronajatým nebytovým prostorům a vlastním pozemkům, se závazkem zachovat cestu jako veřejnou a úklidu cesty a jejího okolí na vlastní náklady, na dobu neurčitou za 15 Kč/m2/rok, t. j. 2 100 Kč/rok. V okamžiku, kdy byl schválen alespoň záměr pronájmu části pozemků ve prospěch žalobkyně, však následně žalovaná rozhodla na zasedání konaném dne 26. 10. 2016 jako řádné pod číslem usnesení [číslo] 2016 tak, že neschválila pronájem části pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] vše k. ú. [část obce] žalobkyni za nájemné ve výši 15 Kč/m2/rok o pronajaté rozloze 158 m2 tj. 2 370 Kč/rok, za účelem zajištění veřejné cesty i k vlastním pronajatým nebytovým prostorům a vlastním pozemkům, se závazkem zachovat cestu jako veřejnou a úklidu cesty a jejího okolí na vlastní náklady, na dobu neurčitou a zrušila usnesení [anonymizováno] ze dne 15. 6. 2016, č. usnesení [číslo] 2016, bod II. 1., záměr pronájmu žalobkyni částí pozemků parc. [číslo] k. ú. [část obce] O další žádosti žalobkyně ze dne 7. 11. 2016 rozhodla rada žalované až na základě urgence ze dne 13. 3. 2017 na svém zasedání konaném dne 10. 5. 2017 jako řádné pod číslem usnesení [číslo] tak, že neschválila zřízení služebnosti ve prospěch žalobkyně, která spočívala v právu chůze a jízdy na části pozemků parc. č [číslo] a [číslo], k. ú. [část obce] ve svěřené správě [anonymizováno] [obec a číslo] dle [anonymizováno] [číslo] 2015 ze dne 27. 11. 2015 za cenu 300 000 Kč dle nabídky žalobkyně ze dne 10. 11. 2016. Žalobkyně takto bezúspěšně vyčerpala veškeré možnosti, jimiž se po žalované mohla domoci mimosoudní cestou smluvního zajištění přístupu na vlastní pozemky. Přitom žalobkyně tvrdila, že žalovaná se zpočátku stavěla ke zřízení uvedené služebnosti vstřícně, když již dne 5. 11. 2015 zaslala žalobkyni návrh dalšího postupu ve věci s potvrzením sjednaného termínu prohlídky na místě samém na den 9. 11. 2015, za účelem vyhotovení geometrického plánu, na jehož základě došlo následně též k vyhotovení znaleckého posudku a geometrického plánu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [číslo] 2015 ze dne 27. 11. 2015, na němž je vyznačen průběh a rozsah služebnosti. Na žádost žalované byl vyhotoven i znalecký posudek, jehož účelem bylo ocenit služebnost, kdy tento vyhotovil soudní znalec [celé jméno znalce] pod [číslo] dne 27. 1. 2016. Žalobkyně rovněž tvrdila, že zřízení práva cesty žalovanou nijak neomezí, neboť cesta na uvedených pozemcích fakticky existuje, a to nejméně od roku 1924 (spíše však déle), je trvale fakticky využívána pro průchod i průjezd, neboť žalovaná dlouhodobě pronajímá budovu s [adresa], bytový dům, která je součástí pozemku parc. [číslo] je tedy potřeba zajistit přístup nájemcům přes pozemky parc. [číslo] a parc. [číslo]. Pozemky žalobkyně se nacházejí v tzv. intravilánu, v němž může vést absence nezbytné cesty např. k nežádoucímu šíření škůdců a plevelů ze zanedbaného pozemku. Zřízení cesty je v daném případě tedy nejen v zájmu soukromém, nýbrž zde nechybí ani zájem veřejný. Ačkoli žalobkyně navrhovala žalované poskytnutí finančního vypořádání nad rámec hodnoty zjištěné znaleckým posudkem, jakož i nesení veškerých nákladů spojených jak se vznikem služebnosti, tak s údržbou a opravami stávající cesty, žalovaná na návrh žalobkyně nijak nereflektovala. 2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout jako nedůvodnou. Namítala, že zřízení práva nezbytné cesty ve prospěch pozemků parc. [číslo] oba v k. ú. [část obce] přes pozemky parc. [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří) a [číslo] (ostatní plocha – zeleň) v k. ú. [část obce], není možné, neboť nezbytná cesta, tak jak je požadována žalobkyní, by musela procházet stavbou žalované, nikoli pouze přes její pozemky, jak předpokládá ustanovení § 1029 o. z., ze stejného důvodu nelze ani zřídit právo nezbytné cesty přes pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce]. Žalovaná tvrdila, že vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [část obce] se žalobkyně stala dne 16. 10. 2015 na základě příklepu v dobrovolné dražbě, provedené na základě návrhu vlastníka nemovitostí, kterým byl [anonymizována dvě slova] v [obec a číslo], státní podnik v likvidaci, když o zřízení služebnosti cesty a stezky požádala žalovanou až dne 20. 10. 2015. Žalobkyně v tomto řízení opomenula zmínit skutečnost, že při nabytí předmětných pozemků věděla, že pozemky nemají právně zajištěný přístup z veřejné komunikace. Tato skutečnost vyplývá zejména z dražební vyhlášky [číslo] ze dne 23. 9. 2015, kde v čl. III. odst. 3.5 je výslovně uvedeno, že přístup k dotčeným pozemkům není právně zajištěn, dále z protokolu o dražbě [číslo] ze dne 16. 10. 2015 a také ze znaleckého posudku [číslo] 2015 ze dne 5. 6. 2015, na který odkazuje dražební vyhláška, i z protokolu o předání předmětu dražby veřejné, dobrovolné, opakované [číslo] ze dne 21. 10. 2015. Žalobkyně pozemky nabyla za cenu 3 200 000 Kč, když cena nabytých pozemků byla znaleckým posudkem stanovena ve výši 9 500 000 Kč, jednalo se o dražbu opakovanou. Žalobkyně si tak musela být vědoma, že nabývá předmětné nemovitosti bez přístupu k veřejné komunikaci, přístup k nim začala řešit až po nabytí vlastnictví. Postupovala tak zcela úmyslně s tím záměrem, že přístup si následně zajistí prostřednictvím institutu povolení nezbytné cesty, čímž dosáhne zvýšení ceny dotčených pozemků, když takovému jednání žalobkyně nelze ve světle stávající judikatury přiznat právní ochrany. Žalovaná dále namítala, že žalobkyně požaduje právo cesty bez jakéhokoli omezení (druh a velikost vozidla). Zdůraznila, že příjezd k pozemkům žalobkyně vede úzkým průjezdem a po sadové komunikaci v uzavřeném areálu usedlosti [anonymizováno], která je památkové zóně, v památkově chráněném území. Celá usedlost [anonymizováno] (včetně pozemků žalobkyně parc. [číslo] k. ú. [část obce], ale i pozemků žalované parc. [číslo] k.ú. [část obce]) je jako soubor nemovitých věcí zapsána v seznamu kulturních památek vedeném Ministerstvem kultury. Zřízením nezbytné cesty dle návrhu žalobkyně by nevratným způsobem došlo k zásahu do zapsané kulturní památky, protože pokud by soud tento nepřiměřený zásah připustil musel by omezit druh vozidel, a to jak co do rozměrů tak i hmotnosti. Žalobkyně již v roce 2016 informovala žalovanou o jejímu záměru zástavby pozemku [parcelní číslo] k.ú. [část obce] v jejím vlastnictví administrativním objektem, požádala žalovanou nejprve o zřízení věcného břemene, po té o nájem a následně o zřízení nezbytné cesty. Odbor památkové péče Magistrátu hl. m. Prahy vydal žalobkyni zamítavé stanovisko k záměru této stavby z důvodu, že by zástavba byla nepřiměřeným zásahem do kulturní památky. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaná budovu [adresa], jež je součástí pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], pronajímá a navrhovaná cesta je užívána nájemci, potom žalovaná uvedla, že průjezd po navrhované nezbytné cestě není volný, je možný pouze na základě povolení, a to omezenému počtu vozidel, která mají smluvně zajištěné parkování. Zřízením práva nezbytné cesty žalobkyni by se tak stal vjezd v podstatě volným. Žalobu žalovaná navrhovala zamítnout, a to z důvodů, že nezbytná cesta je žalobkyní požadována přes stavbu žalované