31 C 351/2021-18 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se návrhem podaným k soudu dne 2.10.2021 domáhala na žalované zaplacení částky 3 335 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná jako cestující bez platné jízdenky využila dne 31.8.2016 přepravních služeb společnosti [právnická osoba], a to ve vlaku 148 mezi stanicemi [obec] a [obec] hl. n., čímž se bezdůvodně obohatila v rozsahu jízdného stanoveného ve výši dle Tarifu [anonymizována dvě slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel, a to v částce 90 Kč. Za porušení § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, vyměřila společnost [právnická osoba] žalované přirážku ve výši 1 000 Kč [právnická osoba] tak vznikla vůči žalované pohledávka ve výši 1 090 Kč. Dále žalovaná jako cestující bez platné jízdenky využila dne 8.8.2016 přepravních služeb společnosti [právnická osoba], a to ve vlaku 645 mezi stanicemi [obec] hl. n. a [obec] u [obec], čímž se bezdůvodně obohatila v rozsahu jízdného stanoveného ve výši dle Tarifu [anonymizována dvě slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel, a to v částce 98 Kč. Za porušení § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, vyměřila společnost [právnická osoba] žalované přirážku ve výši 1 000 Kč [právnická osoba] tak vznikla vůči žalované pohledávka ve výši 1 098 Kč. Dále žalovaná jako cestující bez platné jízdenky využila dne 26.8.2016 přepravních služeb společnosti [právnická osoba], a to ve vlaku 610 mezi stanicemi [obec] – [část obce] a [obec] n.L. hl.n., čímž se bezdůvodně obohatila v rozsahu jízdného stanoveného ve výši dle Tarifu [anonymizována dvě slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel, a to v částce 147 Kč. Za porušení § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, vyměřila společnost [právnická osoba] žalované přirážku ve výši 1 000 Kč [právnická osoba] tak vznikla vůči žalované pohledávka ve výši 1 147 Kč [právnická osoba] postoupila tuto pohledávku včetně jejího příslušenství [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Následně dne 16.3.2017 tato společnost postoupila pohledávku včetně jejího příslušenství žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná dlužnou částku přes výzvu žalobkyně nezaplatila. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Žalovaná byla podle § 115a o.s.ř. usnesením zdejšího soudu č.j. 31C 351/2021-11 vyzvána, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení sdělila, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť soud měl za to, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. Současně byla poučena, že neodpoví-li na tuto výzvu, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již v podaném návrhu, žalovaná se v uvedené lhůtě nevyjádřila, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a vynesl rozsudek bez nařízeného jednání. 4. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Soud proto věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu i z listinných důkazů (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba dalších důkazů v řízení najevo nevyšla. Soud učinil za použití ust. § 132 o.s.ř. tento závěr o skutkovém stavu. 6. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalovaná dne 31.8.2016 použila ke své osobní přepravě vlak [číslo] mezi stanicemi [obec] a [obec] hl. n., provozovaný společností [právnická osoba], přičemž se k výzvě průvodčího uvedené společnosti neprokázala platným jízdním dokladem, čímž žalované vznikla povinnost zaplatit uvedené společnosti jízdné ve výši 90 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč, tj. celkem částku 1 090 Kč. Dne 8.8.2016 žalovaná použila ke své osobní přepravě vlak [číslo] mezi stanicemi [obec] hl. n. a [obec] u [obec], provozovaný společností [právnická osoba], přičemž se k výzvě průvodčího uvedené společnosti neprokázala platným jízdním dokladem, čímž žalované vznikla povinnost zaplatit uvedené společnosti jízdné ve výši 98 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč, tj. celkem částku 1 098 Kč. Dne 26.8.2016 žalovaná použila ke své osobní přepravě vlak [číslo] mezi stanicemi [obec] – [část obce] a [obec] n.L. hl. n., provozovaný společností [právnická osoba], přičemž se k výzvě průvodčího uvedené společnosti neprokázala platným jízdním dokladem, čímž žalované vznikla povinnost zaplatit uvedené společnosti jízdné ve výši 147 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč, tj. celkem částku 1 147 Kč (prokázáno oznámením o závadách, tarifem [anonymizována dvě slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel). Smlouvami o postoupení pohledávek byla výše uvedená pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. (prokázáno smlouvami o postoupení pohledávek) O postoupení pohledávky na žalobkyni byla žalovaná písemně vyrozuměna v rámci předžalobní výzvy ze dne 17.5.2017 (prokázáno předžalobní výzvou) Žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky vyzvala. (prokázáno předžalobními výzvami ze dne 17.5.2017) 7. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že použitím vlaku provozovaného společností [právnická osoba] dne 31.8.2016, 8.8.2016 a 26.8.2016 žalovaná uzavřela s uvedenou společností konkludentně smlouvu o přepravě osob podle ust. § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ve spojení s ust. § 3 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu. Uzavřením smlouvy o přepravě vznikl mezi společností [právnická osoba] a žalovanou závazkový právní vztah, jehož obsahem byla povinnost uvedené společnosti přepravit žalovanou do místa určení a povinnost žalované zaplatit za přepravu jízdné. Žalovaná svou smluvní povinnost nesplnila, a tudíž jí vznikla povinnost zaplatit společnosti [právnická osoba] ve smyslu ust. § 37 odst. 5 písm. b) a c) a odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, ve spojení s tarifem [anonymizována dvě slova] pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel, jízdné ve výši 90 Kč a přirážku ve výši 1 000 Kč, jízdné ve výši 98 Kč a přirážku ve výši 1 000 Kč a jízdné ve výši 147 Kč a přirážku ve výši 1 000 Kč, celkem tedy částku 3 335 Kč. Smlouvami o postoupení pohledávek došlo k postoupení předmětné pohledávky včetně příslušenství na žalobkyni, což bylo žalovanému řádně oznámeno. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku nezaplatila řádně a včas, ocitla se v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalované zaplacení žalované částky spolu se zákonnými úroky z prodlení. Na základě shora uvedeného tedy soud žalobě jako důvodné vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku spolu s úroky z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Postoupení pohledávky se řídí ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 8. O příslušenství bylo rozhodnuto podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 335 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 10. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro jejich prodloužení.