6 C 73/2019-246 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala nahrazení souhlasu žalované s vydáním předmětu úschovy v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] s tím, že žalobkyně je výlučným vlastníkem [značka automobilu] [anonymizováno 5 slov], modré barvy, s identifikačním číslem vozidla [anonymizováno] [číslo] (dále jen předmětné vozidlo). Vozidlo do vlastnictví získala na základě kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené se [právnická osoba] [anonymizováno] jako prodávajícím. Kupní cena byla stanovena ve výši 4 400 000 Kč. Předmětné vozidlo bylo financováno úvěrem u společnosti s [anonymizováno]. Ujednání o výhradě vlastnického práva žalované do doby úhrady kupní ceny je nicotné z důvodu rozpornosti s ustanovením, že kupující nabývá vlastnické právo okamžikem převzetí od prodávajícího podpisem předávajícího protokolu, není tak dostatečně určité. I pokud by však [právnická osoba] [anonymizováno] nebyla vlastníkem, vlastnické právo přešlo na žalobkyni. Žalobkyně byla v dobré víře, [právnická osoba] [anonymizováno] v kupní smlouvě výslovně prohlásila, že je vlastníkem, předložila velký technický průkaz, s vozidlem volně disponovala, žalobce také provedl lustraci v systému [anonymizováno], z něhož zjistil, že vozidlo nebylo vedeno v registru odcizených vozidel v České republice ani na Slovensku, nebylo ani předmětem leasingu či úvěru. Žalobkyně si počínala maximálně obezřetně. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že [právnická osoba] [anonymizováno] nezaplatila celou kupní cenu, vlastnické právo proto nikdy nepřešlo a vlastníkem je stále žalovaná. Výhrada vlastnického práva byla ujednána platně. Ujednání o přechodu vlastnického práva si neprotiřečí, odstavec 1 sporného ustanovení je obecný, odstavec 2 sporného ustanovení obsahuje přechod vlastnického práva Žalobkyně nebyla v dobré víře. Svědek [příjmení] uvedl, že„ to bylo docela známé, že pan [celé jméno svědka] neuhradil vozidlo panu [příjmení]“. Dále o tom svědčí tvrzení svědka [příjmení], že odevzdáním předmětného automobilu žalobkyni hradil pan [celé jméno svědka] svůj dluh vůči panu [jméno] [příjmení] ve výši přibližně 2.500.000 Kč. V situaci, kdy [celé jméno svědka] jako dlužník hradil svůj peněžitý dluh předáním motorového vozidla, které měl pár dní předem koupit, muselo být totiž [jméno] [příjmení] jako věřiteli jasné, že dlužník peníze neměl, a tedy nemohl uhradit kupní cenu za předmětné vozidlo. Svědek [příjmení] uvedl, že jednatel [příjmení] [příjmení] mu sdělil, že předmětné motorové vozidlo dostal„ ze [celé jméno svědka] místo peněz“. Dále svědek [příjmení] uvedl, že mu [příjmení] [příjmení] nabízel vyrovnání, a to tak, že automobil se odprodá a výnos si rozdělí žalovaná a žalobkyně rovným dílem. Takový postup je nanejvýš podezřelý od někoho, kdo by předmětné motorové vozidlo koupil v dobré víře. To, že kupní cena za předmětné vozidlo měla být ze strany žalobkyně hrazena v šesti splátkách, přičemž všechny proběhly až po předání předmětného vozidla a poslední až téměř jeden měsíc po jeho předání, ačkoli v kupní smlouvě přitom nebyla sjednána výhrada vlastnictví, se zcela vymyká běžnému obchodnímu styku. Minimálně tato okolnost měla být jednateli žalobkyně podezřelá. 3. Rozsudkem Obvodního soudu pro prahu 5 ze dne 30. 10. 2019, č. j. 6 C 73/2019-55 soud nahradil souhlas žalované s vydáním předmětu úschovy, předmětného vozidla, žalobkyni. Vvyšel přitom z toho, že předmětné vozidlo bylo uloženo do soudní úschovy Policií ČR podle § 80 odst. 1 trestního řádu, proti němuž účastníci neúspěšně brojili stížností, posléze vzhledem k nesouhlasu žalované nebylo vyhověno žádosti žalobkyně o vydání vozidla z úschovy; byla proto odkázána na žalobu. Vlastníkem vozu byla žalovaná, která jej prodala [právnická osoba] [anonymizováno], s tím, že v kupní smlouvě byla sjednána výhrada vlastnictví žalované až do úplného zaplacení kupní ceny, [právnická osoba], však žalované kupní cenu nezaplatila, proto žalovaná namítala, že nepřestala být vlastníkem, a tudíž se vlastníkem nemohla stát žalobkyně. Výhradu vlastnictví obsaženou v kupní smlouvě ze dne [datum] uzavřené mezi žalovanou jako prodávající a [právnická osoba], jako kupující soud prvního stupně posoudil jako platně sjednanou, přestože žalobkyně ji považovala za neplatnou z důvodu nejasného vyjádření projevu vůle. Dále vzal za prokázané, že žalobkyně vůz koupila od [právnická osoba] [anonymizováno], kupní smlouvou z [datum] [právnická osoba], přitom byla v evidenci vozidel zapsána jako vlastník předmětného vozu, soud prvního stupně na základě toho uzavřel, že žalobkyně nabyla vlastnické právo v souladu § 984 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), za úplatu, jednajíc v dobré víře, od osoby k tomu oprávněné podle stavu zapsaného ve veřejném seznamu (evidence vozidel). Podotkl, že i kdyby evidenci vozidel neposuzoval jako veřejný seznam, došlo by k převodu vlastnického práva na žalobce na základě ust. § 1109 o. z. 4. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2020, č. j. 70 Co 50/2020- 94, byl právě uvedený rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Z odůvodnění tohoto rozsudku se podává, že základním hlediskem pro výklad právního jednání je dle § 556 odst. 1 o.z. úmysl jednajícího, popřípadě (u vícestranných právních jednání) společný úmysl jednajících stran. Toto základní výkladové pravidlo nemůže soud nahrazovat svým vlastním výkladem sporných ustanovení a takto po svém doplňovat vůli jednajících, aniž by se snažil jejich skutečnou vůli zjistit. Teprve v případě, že nelze zjistit úmysl jednajícího, uplatní se objektivní metoda interpretace, a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016). Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně nepostupoval v souladu s § 556 o. z., je jeho závěr o platném sjednání výhrady vlastnického práva přinejmenším předčasný. Dále soud prvního stupně pochybil, když označil evidenci vozidel za veřejný seznam a uzavřel, že žalovaná nabyla vlastnické právo v souladu § 984 odst. 1 o. z. Jak již dovodila judikatura, registr silničních vozidel není veřejným seznamem, neboť není splněna jedna z definičních podmínek veřejného seznamu, a to přístupnost této evidence bez omezení (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5330/2015). Nesprávný závěr učinil soud prvního stupně i z technického průkazu předmětného vozidla, když z něj dovodil, že prvním majitelem vozidla byla společnost [právnická osoba], druhým majitelem byla [právnická osoba], [anonymizováno], a třetím majitelem [právnická osoba] [anonymizováno], a to od [datum]. Ze záznamů o vlastnictví v technickém průkazu plyne, že prvním majitelem byla společnost [právnická osoba], druhým však [právnická osoba], a to od [datum], a až třetím majitelem byla [právnická osoba], [anonymizováno], a to do [datum], přičemž žalobkyně je uvedena jako provozovatel vozidla. Toto zjištění je tak v rozporu s tvrzením žalobkyně, která se nahrazení projevu vůle domáhala tvrdíc, že je vlastníkem vozidla. 5. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: 6. Dne [datum] byla Policií České republiky, Krajské ředitelství policie hl. města Prahy, SKPV, Odbor hospodářské kriminality, 6. oddělení, žalobkyni odňata věc - předmětné vozidlo, jako věc, která může sloužit pro důkazní účely (prokázáno protokolem Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. města Prahy, SKPV, Odbor hospodářské kriminality, 6. oddělení, ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]). 7. Usnesením Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. města Prahy, SKPV, Odbor hospodářské kriminality, 6. oddělení, ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], byla do úschovy uložena věc - předmětné vozidlo (prokázáno usnesením Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. města Prahy, SKPV, Odbor hospodářské kriminality, 6. oddělení, ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]). 8. Dne [datum] požádala žalobkyně jako zúčastněná osoba Policii České republiky o vrácení předmětného vozidla (prokázáno žádostí zúčastněné osoby o vrácení odňaté věci ze dne [datum]). 9. Dne [datum] žalobkyně požádala u Obvodního soudu pro Prahu 5 o vydání věci z úschovy (prokázáno žádostí o vydání z úschovy ze dne [datum]). 10. Policie ČR předmětné vozidlo dne [datum] uložila do soudní úschovy na základě výzvy k převzetí věci a předávacího protokolu k Obvodnímu soudu pro Prahu 5, z důvodu potřeby objasnit vlastnické právo k předmětnému vozidlu. Účastníci proti usnesení [číslo jednací], kterým bylo rozhodnuto o uložení předmětného vozidla do úschovy zdejšího soudu, podali v zákonné lhůtě stížnost, která byla unesením č. j. [číslo jednací] zamítnuta jako nedůvodná (nesporná tvrzení účastníků). 11. Dne [datum] byli účastníci Obvodním soudem pro Prahu 5 vyzváni, aby se vyjádřili k žádosti žalobkyně (prokázáno výzvou Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. [číslo jednací] ze dne [datum