10 C 315/2022-43 — Obvodní soud pro Prahu 5

Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 13.9.2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 45 372,27 Kč s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne 20.1.2021 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 60 098 Kč. Žalovaný uhradil na splátkách toliko 14 725,73 Kč. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 45 372,27 Kč, které žalovaný neuhradil ani na základě upomínky. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobkyně i žalovaný byli podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen jako „o.s.ř.“) vyzváni, aby ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení usnesení sdělili, zda se výslovně vzdávají práva osobní účasti na projednání věci a aby ve stejné lhůtě soudu sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, neboť soud měl za to, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. Současně byli poučeni, že neodpoví-li na tuto výzvu, bude soud předpokládat, že nemají proti tomuto postupu námitky a rozhodne věc bez nařízení jednání. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a vynesl rozsudek bez nařízeného jednání. Soud provedl dokazování všemi žalobkyní navrženými důkazy (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba dalších důkazů v řízení najevo nevyšla. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalobkyně na základě smlouvy ze dne 20.1.2021 poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 60 098 Kč (prokázáno úvěrovou smlouvou, dokladem o čerpání úvěru). Žalovaný žalobkyni vrátil toliko 14 725,27 Kč (prokázáno přehledem plateb, výpisem z účtu). Žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky vyzvala (prokázáno upomínkou včetně dokladu o doručení). Po právní stránce soud věc posoudil jako bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalobkyně poskytla žalovanému dne 20.1.2021 finanční prostředky ve výši 60 098 Kč. Žalovaný z této částky vrátil toliko 14 725,27 Kč, částka 45 372,27 Kč zůstává neuhrazena. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl. O příslušenství bylo rozhodnuto podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení spočívající ve vyměřeném soudním poplatku 2 269 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní pomoci po 500 Kč (ust. § 11 odst. 1 písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, d) - písemné podání žaloby, výzva k plnění), když jejich výše je dána ust. § 14b bod 3 ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 2 věta prvá o.s.ř.) a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (ust. § 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky) a dále DPH ve výši 21% z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů. Celková výše nákladů řízení tedy činí 4 447 Kč a byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.). Při určení výše nákladů řízení postupoval soud podle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť, jak je soudu z jeho činnosti známo, podává žalobkyně žalobní návrhy na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, jedná se o tzv. formulářové žaloby lišící se pouze označením žalované strany, výší dlužné částky a její splatností.