10 C 420/2021-14 — Obvodní soud pro Prahu 5

Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 11.10.2021 domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela se žalovanou dne 13.7.2020 rámcovou smlouvou, na základě které byl žalované zřízen účet. Dne 16.2.2021 uzavřela žalobkyně se žalovanou dodatek č. 1, na základě kterého byl žalované schválen kontokorent ve výši 10 000 Kč. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností žalovanou došlo dne 31.8.2021 k zesplatnění kontokorentu. Dluh žalované činí jistinu ve výši 10 000 Kč a příslušenství a nebyl uhrazen ani na základě upomínky žalobce. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalobkyně i žalovaná byly podle § 115a o.s.ř. vyzvány, aby ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení usnesení sdělily, zda se výslovně vzdávají práva osobní účasti na projednání věci a aby ve stejné lhůtě soudu sdělily, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, neboť soud měl za to, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. Současně byly poučeny, že neodpoví-li na tuto výzvu, bude soud předpokládat, že nemají proti tomuto postupu námitky a rozhodne věc bez nařízení jednání. Žalobkyně ani žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřily a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a vynesl rozsudek bez nařízeného jednání. Soud provedl dokazování všemi žalobkyní navrženými důkazy (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba dalších důkazů v řízení najevo nevyšla. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 13.7.2020 rámcovou smlouvou, na základě které byl žalované zřízen účet (prokázáno rámcovou smlouvou). Dne 16.2.2021 uzavřela žalobkyně se žalovanou dodatek č. 1, na základě kterého byl žalované schválen kontokorent ve výši 10 000 Kč (prokázáno dodatkem č. 1, obchodními podmínkami, podmínkami pro užívání kontokorentu, výpisem z účtu žalované, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru,). Vzhledem k porušení podmínek ze strany žalované byl úvěr zesplatněn a žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána (prokázáno zesplatněním úvěru, podacím archem, přehledem plateb). Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Tím, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, vznikla žalované povinnost tuto částku včetně smluvního úroku vrátit sjednaným způsobem, což však neučinila. Z těchto důvodů soud rozhodl, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno. O příslušenství bylo rozhodnuto podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení spočívající ve vyměřeném soudním poplatku 800 Kč, v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.).