10 C 422/2021-12 — Obvodní soud pro Prahu 5

Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 13.10.2021 domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), uzavřel dne 18.9.2020 se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě čerpal žalovaný částku 56 912,34 Kč Tyto finanční prostředky včetně poplatku za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal vrátit do 18.5.2021, což neučinil. Pohledávka za žalovaným byla dne 27.1.2020 postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Dluh žalovaného činí 56 913,34 Kč a nebyl uhrazen ani na základě upomínky žalobkyně. Žalobkyně i žalovaný byli podle § 115a o.s.ř. vyzváni, aby ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení usnesení sdělili, zda se výslovně vzdávají práva osobní účasti na projednání věci a aby ve stejné lhůtě soudu sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, neboť soud měl za to, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. Současně byli poučeni, že neodpoví-li na tuto výzvu, bude soud předpokládat, že nemají proti tomuto postupu námitky a rozhodne věc bez nařízení jednání. Žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a vynesl rozsudek bez nařízeného jednání. Soud provedl dokazování všemi žalobkyní navrženými důkazy (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba dalších důkazů v řízení najevo nevyšla. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), uzavřel dne 18.9.2020 se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě čerpal žalovaný částku 56 912,34 Kč, které se včetně poplatku za poskytnutí úvěru žalovaný zavázal vrátit do 18.5.2021 (prokázáno smlouvou o úvěru, informacemi o žalovaném, obchodními podmínkami, informacemi o spotřebitelském úvěru). Pohledávka za žalovaným byla dne 27.1.2020 postoupena na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky, seznamem postoupených pohledávek). Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván (prokázáno upomínkou). Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Tím, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 56 912,34 Kč, vznikla žalovanému povinnost tuto částku včetně smluvního úroku vrátit sjednaným způsobem, což však neučinila. Postoupení pohledávky se řídí ust. § 1879 a násl. občanského zákoníku. Z těchto důvodů soud rozhodl, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno. O příslušenství bylo rozhodnuto podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení. Soud zcela úspěšné žalobkyni přiznal soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení, spočívající v předepsaném soudním poplatku ve výši 2 277 Kč a dále v nákladech spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní pomoci po 3 388 Kč (ust. § 11 odst. 1 písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, d) - písemné podání žaloby, výzva k plnění, když jejich výše je dána ust. § 7 ve spojení s ust. § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 2 věta prvá o.s.ř.) a 3 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky) a dále DPH ve výši 21% z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů. Celkové náklady žalobce ve výši 15 635,40 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).