11 C 180/2019-283 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se domáhal po žalovaném původně náhrady škody a nemajetkové újmy s příslušenstvím. Žalobce byl od 1. 9. 2010 zaměstnancem [stát. instituce] na pozici [anonymizována dvě slova] (16. plat. třída), dne 11. 10. 2013 byl žalobce radou [anonymizováno] zvolen do [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] (dále jen„ [anonymizováno]“), z toho důvodu poté bylo na [stát. instituce] vytvořeno nové systematizované místo s označením referent zahraničních služeb a zahraničních vztahů na [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] (pro výkon práce potřeba osvědčení stupeň [anonymizováno]). [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] (dále jen„ [anonymizováno]“) následně odňal žalobci osvědčení se stupněm utajení [anonymizováno] a nevydal mu osvědčení se stupněm utajení [anonymizována dvě slova], proto [stát. instituce] přestalo přidělovat žalobci práci. Ve správním soudnictví byla obě rozhodnutí [anonymizováno] jako nezákonná zrušena (rozhodnutí jsou předběžné vykonatelná, je tedy lhostejné, kdy nabyla právní moci). Ke dni 1. 3. 2015 byla v návaznosti na nezákonná rozhodnutí žalobci zastavena výplata platu a náhrad, žalobce žádal o přidělení k výkonu jiné práce, avšak [stát. instituce] na žádost nereagovalo. Pracovní poměr přitom trval až do 28. 2. 2018 (což potvrdil Městský soud v Praze). Pokud by nebyla vydána nezákonná rozhodnutí, žalobce by byl držitelem osvědčení se stupněm utajení [anonymizováno] až do 27. 1. 2018, zrušení platnosti osvědčení bylo přitom jediným důvodem, pro který byl žalobce nucen ukončit svou funkci člena [anonymizováno]. Žalobce požaduje náhradu ušlého výdělku za období od 1. 3. 2015 do 7. 1. 2018 ve výši 4 413 162 Kč (rozdíl mezi výdělkem, kterého by dosáhl, pokud by nebyla vydána nezákonná rozhodnutí a výdělkem, kterého skutečně dosáhl), do funkce člena [anonymizováno] byl žalobce jmenován na dobu od 7. 1. 2014 do 7. 1. 2018, žalobci byla navržena výpověď k 1. 3. 2015 (k tomuto datu zastavena výplata a náhrady), pracovní poměr u [stát. instituce] však trval až do 28. 2. 2018. Plat žalobce od 1. 1. 2015 činil 54 340 Kč a náhrada zvýšených nákladů činila 7 092,66 EUR (původní výše platu žalobce činila od 1. 9. 2010 celkem 91 910 Kč, snížení platu na 54 340 Kč mělo být kompenzováno nárokem na náhrady zvýšených nákladů). Výdělek za období od 1. 3. 2015 do 7. 1. 2018 by činil (na pozici člena [anonymizováno]) celkem 8 356 237 Kč, tuto částku žalobce snížil od celkové reálně zvýšené náklady, které by nesl, pokud by vykonával funkci člena [anonymizováno] o částku 358 559 Kč. Dále od září 2015 žalobce zahájil podnikatelskou činnost, z níž mu plynou hrubé příjmy, přičemž za předmětné období se jedná o 3 584 516 Kč, o tuto částku byl nárok rovněž snížen. Žalobce dále požadoval náhradu nemajetkové újmy ve výši 2 000 000 Kč, a to za zásah do jeho důvěryhodnosti a zhoršení dalšího profesního uplatnění. Žalobce patřil mezi přední odborníky v oboru forenzního auditu, hlavní náplní práce je vyšetřování podvodů a neoprávněných transakcí v rámci fungování soukromých společností, důvěryhodnost takové osoby je naprosto klíčová, nezákonná rozhodnutí tuto důvěryhodnost nenávratně poškodila. Žalobce se v průběhu roku 2015 účastnil řady výběrových řízení na vrcholné pozice v mezinárodních společnostech – ve všech byl hodnocen jako nejlepší kandidát, poté však byl zamítnut s odvoláním na nejasné okolnosti zrušení platnosti osvědčení, v oblasti původního působení se stal téměř nezaměstnatelným a byl nucen začít podnikat jako poradce menších společností (zcela nesrovnatelné s původním výkonem povolání). Průměrný roční čistý příjem žalobce v auditorských pozicích činil 3 224 680 Kč, zatímco v případě současného podnikání je to 1 231 140 Kč, jeho životní úroveň se snížila téměř o 2 miliony ročně, pokud by práci vykonával do 55 let, získal by za toto období až 17 mil. Kč. Určení výše nemajetkové újmy je však komplikované a je nezbytné, aby ji soud určil dle své úvahy, proto žalobce požaduje pouze 2 000 000 Kč. Dále žalobce požadoval nemajetkovou újmu ve výši 1 000 000 Kč spočívající v negativních dopadech nezákonných rozhodnutí do osobního života žalobce. Ztráta prestižního zaměstnání byla extrémně frustrující, žalobce pocítil extrémní životní napětí, které se projevilo v osobním a rodinném životě. V důsledku výkonu práce při současném podnikání musí být také často v zahraničí a je nucen cestovat, což má výrazný negativní dopad na jeho osobní život, což vyústilo v dlouhodobou manželskou krizi a následně odluku na konci roku 2018, která vedla k rozvodu manželství. 2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl, aby byla zamítnuta. Žalovaný v prvé řadě sporoval příčinnou souvislost mezi vzniklou škodou a rozhodnutím žalovaného, k ukončení pracovního poměru žalobce došlo k 1. 3. 2015, avšak rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2015 ještě nebyla v právní moci (o rozkladu bylo rozhodnuto až 11. 5. 2015). Je třeba zkoumat, zda rozhodnutí žalovaného bylo jedinou či hlavní příčinou tvrzené škody. Žalovaný dále také sporoval výši vyčísleného ušlého výdělku. Příjem byl konstruován ze dvou složek, a to plat dle platového výměru a nezdanitelné náhrady spojené se zařazením do funkce člena [anonymizováno] (které tvořily většinu příjmu). Náhradu za zvýšené životní náklady nelze považovat za ušlý zisk, neboť se jedná o kompenzaci za zvýšené náklady spojené s pobytem v zahraničí. Je třeba, aby žalobce označil, jaká část žalované částky jsou náhrady spojené s výkonem funkcí člena [anonymizováno]. K nemajetkové újmě pak žalovaný namítal, že zde není zde příčinná souvislost mezi nemajetkovou újmou a nezákonnými rozhodnutími. Žalobce byl odvolán z funkce již v době, kdy nezákonná rozhodnutí dosud nebyla v právní moci, navíc výše nemajetkové újmy navíc byla nepřiměřená. V souvislosti s medializací případě žalobce žalovaný dále namítl, že k této došlo nejen v důsledku rozhodnutí žalovaného, ale také v návaznosti na prověřování prováděného [stát. instituce] v souvislosti s prodejem nepotřebného majetku [stát. instituce], tedy že žalobce byl předmětem značného mediálního zájmu v nejrůznějších souvislostech. V neposlední řadě žalovaný pokládá v žalobě nárokovanou peněžitou částku za nepřiměřenou, a to s odkazem na ust. § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., kdy peněžitou kompenzaci je nutno pokládat za způsob v zásadě subsidiární, nastupující v případě, že majetkovou újmu není možné nahradit jinak. 3. Rozsudkem ze dne 9. 3. 2021 zdejší soud rozhodl tak, že co do náhrady škody ve výši 4 413 162 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 16. 11. 2019 do zaplacení a náhrady nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč žalobě vyhověl (výrok I. a II.), co do náhrady nemajetkové újmy ve výši 1 500 000 Kč, úroku z prodlení z částky 2 000 000 Kč od 16. 11. 2019 do zaplacení a nemajetkové újmy ve výši 1 000 000 Kč s úrokem z prodlení od 16. 11. 2019 žalobu zamítl (výrok III. a IV.) a uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení (výrok V.). 4. K odvolání žalovaného do výroku I. a výroku II. (ve zbývající části tak rozsudek napaden odvoláním nebyl a nabyl právní moci) Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek zdejšího soudu ve výroku I. a V. zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení, ve výroku II. rozhodl tak, že se co do částky 250 000 Kč mění tak, že se žaloba zamítá, jinak se v tomto výroku potvrzuje. Zároveň soud odvolací uložil soudu prvého stupně, aby se v další fázi řízení odstranil vady žaloby podle ust. § 43 odst. 1 o. s. ř. a dle reakce žalobce žalobu odmítl, popř. posoudil požadavek na náhradu majetkové újmy (ušlého zisku) z pohledu existence tvrzeného odpovědnostního titulu, škody a příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem a tvrzenou škodou. 5. V další fázi řízení tak předmětem zůstal pouze nárok na náhradu škody ve výši 4 413 161,71 Kč s příslušenstvím (takto žalobce částku upřesnil). 6. Soud následně vyzval žalobce podle ust. § 43 odst. 1 o. s. ř., aby odstranil vady žaloby tak, že specifikuje, jaké konkrétní částky se domáhá jakožto náhrady ušlého platu a jaké konkrétní částky se domáhá jakožto náhrady zvýšených nákladů, neboť žalobce se domáhal zaplacení částky 4 413 162 Kč (dle následujících výpočtů by se však mělo jednat o částku 4 413 161 Kč), přičemž tato částka byla vypočtena tak, že od součtu náhrady ve výši ušlého platu 1 859 830 Kč a náhrady zvýšených životních nákladů 6 496 406 Kč byla odečtena částka 358 559 Kč (reálně zvýšené náklady) a 3 584 516 Kč (zisk, kterého dosáhl z vlastní podnikatelské činnosti), avšak není dosud zřejmé, jakých konkrétních částek se žalobce domáhá jakožto náhrady ušlého platu a jaké částky jakožto náhrady zvýšených životních nákladů (po shora uvedených odečtech). 7. Nato žalobce doplnil, že konkrétní částka náhrady ušlého platu činí 982 228,28 Kč, přičemž výpočet je takový, že od částky ušlého platu ve výši 1 859 830,32 Kč odečetl příslušné alikvotní částky tak, že částka reálně zvýšených nákladů (tj. částky 79 803,73 Kč odpovídající 22,25679315 % z celkové částky reálně zvýšenýc