15 C 233/2021-46 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Předmětem řízení bylo tvrzení žalobkyně, že v lednu roku 2019 byla žalované poskytnuta zdravotní péče. Protože žalovaná nebyla zdravotně pojištěna, náklady na tuto zdravotní péči jí byly vyúčtovány fakturou ze dne 14. 5. 2019, splatnou dne 28. 5. 2019, znějící na částku ve výši 1 716 Kč. Dlužnou částku žalovaná ani přes výzvu žalobkyně dosud neuhradila. 2. Opatrovnice žalované se k žalobě nevyjádřila. 3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („ o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř. 4. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř. soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně i opatrovnice žalované souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízeného jednání. 5. Soud provedl dokazování všemi žalobkyní navrženými důkazy (§ 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla. 6. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že 9. 1. 2019 byla žalované poskytnuta zdravotní služba. Žalované byla následně vystavena faktura č. 19001227 ze dne 14. 5. 2019 znějící na částku 1 716 Kč, neboť žalovaná nebyla zdravotně pojištěna. Datum splatnosti faktury bylo stanoveno na 28. 5. 2019. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku (prokázáno ambulantní zprávou ze dne 9. 1. 2019, fakturou č. 19001227, upomínkou ze dne 12. 4. 2021 včetně podacího archu). 7. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žalobě je třeba v plném rozsahu vyhovět. 8. Podle § 2636 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), je příkazce (pacient nebo ten, kdo za pacienta objednal a dohodl poskytnutí příslušných zdravotních služeb) povinen poskytovateli zaplatit odměnu, je-li to ujednáno. 9. Podle 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách je pacient povinen hradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem. 10. Tím, že žalovaná podstoupila u žalobkyně ambulantní léčbu, která nebyla hrazena z veřejného zdravotního pojištění, neboť žalovaná není zdravotně pojištěna, vznikla žalované povinnost tuto léčbu žalobkyni uhradit, což neučinila. Soud proto rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. 11. O příslušenství bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 13. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a neshledal důvod k jejímu prodloužení.