15 C 335/2022-13 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 11. 10. 2016 uzavřena Smlouva o povoleném přečerpání běžného účtu. Žalobkyně následně umožnila žalovanému přečerpat jeho běžný účet do výše dílčího úvěrového limitu ve výši 5 000 Kč. Sjednaná úroková sazba činila 17,9 % ročně. Dle čl. 4 obchodních podmínek pro povolené přečerpání běžného účtu je žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému za své služby poplatky dle Sazebníku poplatků. Žalovaný byl povinen zajistit na svém běžném účtu dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické měsíční úhradě úroků, poplatků a event. naběhlých úroků z prodlení týkajících se Kontokorentu (poskytnutého úvěru), a to vždy ke dni splatnosti, kterým je dle Podmínek pro Kontokorent vždy poslední den kalendářního měsíce. Žalovaný se naposledy ocitl v prodlení ke dni 31. 10. 2019, žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru po opakovaném prodlení s úhradou měsíčních splátek resp. dlužných poplatků až po odeslání " Poslední výzvy k zaplacení dlužné částky" žalovanému dne 13. 1. 2020. Oznámením o zesplatnění úvěru na základě porušení povinnosti byly veškeré závazky žalovaného prohlášeny za splatné ke dni 30. 3. 2020. Žalované dlužné poplatky ve výši 1 914 Kč jsou tvořeny účtovaným poplatkem za vedení účtu ve výši 19 Kč měsíčně za 6 měsíců, upomínkou k úhradě dlužných částek ve výši 300 Kč (ze dne 12- 11. 2019), poplatkem za výzvu k úhradě dlužných částek ve výši 500 Kč (ze dne 18. 11. 2019 a 9. 12. 2019) a poplatkem za výzvu k dodržení podmínky kontokorentu ve výši 500 Kč (ze dne 31. 1. 2020). Žalovaný dlužnou částku neuhradil, byť byl k její úhradě žalobkyní vyzván předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („ o.s.ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o.s.ř. 4. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o.s.ř. soud postupoval dle citovaného ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, soud tedy předpokládal, že souhlasí s tím, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání již v žalobě. 5. Soud provedl dokazování všemi žalobkyní navrženými důkazy (§ 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení dalších důkazů v řízení najevo nevyšla. 6. Po provedeném dokazování soud učinil za použití ust. § 132 o.s.ř. tento závěr o skutkovém stavu. 7. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 11. 10. 2016 smlouvu o kontokorentu [číslo], jejíž součástí byly Podmínky pro kontokorent v platném znění, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky formou kontokorentu na jeho účtu č. [bankovní účet] do výše povoleného limitu 5 000 Kč. Žalovaný byl zároveň dle této smlouvy povinen platit žalobkyni roční úrok ve výši 17,9 % (zjištěno ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 11. 10. 2016). Žalovaný byl opakovaně v prodlení s úhradou měsíčních splátek resp. dlužných poplatků, proto žalobkyně přistoupila ke dni 30. 3. 2020 k zesplatnění veškerých jeho závazků a vyzvala jej k úhradě pohledávky (zjištěno ze stavu dlužné jistiny a příslušenství a oznámení banky o zesplatnění úvěru ze dne 1. 4. 2020). Žalovaný byl písemně vyzván k úhradě dlužné částky (včetně příslušenství) před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 14. 6. 2022 včetně podacího archu). 8. Žalobkyně uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný je dále spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z., předmětná smlouva se proto řídí právní úpravou obsaženou v zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. 9. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému kontokorent do limitu ve výši 5 000 Kč. Žalovaný byl zároveň dle smlouvy o úvěru povinen platit právní předchůdkyni žalobkyně roční úrok ve výši 17,9 %. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil podmínky úvěrové smlouvy, žalobkyně pohledávku v souladu s úvěrovými podmínkami zesplatnila a následně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, včetně poplatků a úroků. Jelikož žalovaný dlužnou částku s příslušenstvím žalobkyni nezaplatil, což v průběhu řízení nebylo sporováno, soud mu tuto povinnost uložil. 10. O úroku z prodlení bylo rozhodnuto v souladu s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 914 Kč, sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobkyní se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném a vymezením dlužné částky. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b AT. 12. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř., když neshledal důvod k jejímu prodloužení.