15 C 406/2022-10 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že žalovaný dne 16. 2. 2020, 23. 8. 2020 a dne 27. 12. 2020 využil u žalobkyně lékařskou pohotovostní službu. Za využití této lékařské pohotovostní služby vznikla žalovanému povinnost uhradit regulační poplatek. Regulační poplatky za využití lékařské pohotovostní služby byly žalovanému vyúčtovány daňovými doklady [číslo] vždy na částku 90 Kč, se splatností dle uvedeného pořadí k 24. 2. 2020, 31. 8. 2020 a 4. 1. 2021. Žalovaný svůj dluh písemně uznal dne 16. 2. 2020, 23. 8. 2020 a 27. 12. 2020. Dlužnou částku ve výši 270 Kč však žalovaný ani přes výzvu žalobkyně dosud neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („ o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř. 4. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř. soud postupoval dle citovaného ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, soud proto předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízeného jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě. 5. Soud provedl dokazování všemi žalobkyní navrženými důkazy (§ 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla. 6. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že dne 16. 2. 2020 žalovaný využil lékařskou pohotovostní službu poskytovanou žalobkyní. Žalovanému byla následně vystavena faktura č. 4920286 na částku 90 Kč, splatná dne 24. 2. 2020. Svůj dluh žalovaný výslovně uznal, dlužnou částku však ani přes výzvu žalobkyně dosud neuhradil (prokázáno fakturou č. 4920286, uznáním dluhu ze dne 16. 2. 2020 a 21. 6. 2022, upomínkou ze dne 16. 9. 2020 včetně podacího archu). 7. Žalovaný dále využil lékařskou pohotovostní službu poskytovanou žalobkyní dne 23. 8. 2020. Žalovanému byla následně vystavena faktura č. 4920423 na částku 90 Kč, splatná dne 31. 8. 2020. Svůj dluh žalovaný výslovně uznal, dlužnou částku však ani přes výzvu žalobkyně dosud neuhradil (prokázáno fakturou č. 4920423, uznáním dluhu ze dne 23. 8. 2020 a 21. 6. 2022, upomínkou ze dne 26. 4. 2021 včetně podacího archu). 8. Žalovaný dále využil lékařskou pohotovostní službu poskytovanou žalobkyní dne 27. 12. 2020. Žalovanému byla následně vystavena faktura č. 4920471 na částku 90 Kč, splatná dne 4. 1. 2021. Svůj dluh žalovaný výslovně uznal, dlužnou částku však ani přes výzvu žalobkyně dosud neuhradil (prokázáno fakturou č. 4920471, uznáním dluhu ze dne 27. 12. 2020 a 21. 6. 2022, upomínkou ze dne 31. 5. 2021 včetně podacího archu). 9. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žalobě je třeba v plném rozsahu vyhovět. 10. Podle § 2636 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), je příkazce (pacient nebo ten, kdo za pacienta objednal a dohodl poskytnutí příslušných zdravotních služeb) povinen poskytovateli zaplatit odměnu, je-li to ujednáno. 11. Podle § 16a zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, pojištěnec, anebo za něj jeho zákonný zástupce, je povinen hradit poskytovateli regulační poplatek ve výši 90 Kč za využití lékařské pohotovostní služby nebo pohotovostní služby v oboru zubní lékařství. 12. Tím, že žalovaný využil lékařskou pohotovostní službu poskytovanou žalobkyní, vznikla žalovanému povinnost náklady spojené s poskytnutím této služby žalobkyni uhradit, což neučinil. Soud proto rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. 13. O příslušenství bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 15. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř., když neshledal důvod k jejímu prodloužení.