16 C 421/2021-34 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 20.12.2021 ve znění jejího doplnění ze dne 26.1.2022 domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 145 358 Kč s příslušenstvím s tím, že si vzala úvěr u bankovního ústavu [jméno] tak, aby částku, která jí byla takto poskytnuta, mohla zapůjčit žalovanému pro úhradu jeho závazků. Žalovaný měl exekuce, nechtěli mu nic půjčit, proto toto řešili tímto způsobem. Žalovaný se zavázal vrátit částku v celkové výši 145 358 Kč, což výslovně uvedl i v rámci uznání dluhu ze dne [datum]. Doposavad jí však ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání soudu dne [datum] se poté žalovaný bez omluvy nedostavil, ač řádně a včas obeslán, soud proto dne jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, a to podle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). 3. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy. Žádné další důkazní návrhy nebyly účastníky učiněny a ani soud neshledal potřebu dalšího dokazování. 4. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: 5. Žalobkyně a žalovaný byli manželé. Jak vyplývá z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11.10.2018, č.j. 42 C 237/2018-19, který nabyl právní moci dne 22.10.2018, manželství účastníků bylo rozvedeno. Žalobkyně následně zapůjčila žalovanému peněžitou částku na úhradu jeho dluhů, přičemž za tímto účelem jí byl poskytnut úvěr u bankovního ústavu [právnická osoba] Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit svůj závazek v celkové výši 145 358,36 Kč, a to v 38 měsíčních splátkách po 3 825,22 Kč, když prvá splátka měla být žalovaným uhrazena nejpozději do 15.12.2018, poslední pak do 15.1.2022. Tato skutečnost nebyla žalovaným nijak sporována, prokázána pak byla listinou nazvanou„ Uznání dluhu a splátkový kalendář“ ze dne [datum]. Z této listiny je dále zřejmé, že mezi účastníky bylo dále sjednáno, že nebude-li splátkový kalendář ze strany žalovaného dodržen, pak tento splátkový kalendář pozbývá bez dalšího platnosti a celý dluh, resp. jeho zbývající část, se stává splatným najednou, a to ke dni, kdy toto prodlení žalovaného nastalo. Žalovaný od počátku žalobkyni ničeho nehradil. Žalobkyně proto žalovaného vyzvala výzvou ze dne 18.2.2019 k úhradě celé dlužné částky, a to nejpozději do 7 dnů ode dne doručení této výzvy; tato skutečnost byla prokázána listinou„ Výzva k úhradě dlužné pohledávky“ ze dne 18.2.2019 ve spojení s podacím lístkem ze dne 15.3.2019 a dodejkou ze dne 18.3.2019. Žalovaný však žalobkyni ničeho neuhradil do dnešního dne, a to ani přes opětovnou výzvu k úhradě ze dne 26.11.2021 (prokázáno listinou„ Opětovná výzva k uhrazení uznaného finančního dluhu, předžalobní upomínka“ ze dne 26.11.2021 ve spojení s podacím lístkem ze dne 26.11.2021). 6. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána v celém svém rozsahu důvodně. 7. Podle ust. § 1721 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. 8. Podle ust. § 1723 odst. 1 o.z. závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. 9. Podle ust. § 1724 odst. 1 o.z. smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy 10. Podle ust. § 1725 o.z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. 11. Podle ust. § 1746 odst. 2 o.z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 12. Podle ust. § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 13. Podle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 14. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně po rozvodu manželství poskytla žalovanému peněžní prostředky na úhradu jeho výlučných dluhů. Za tímto účelem jí byl poskytnut úvěr u bankovního ústavu [právnická osoba] Mezi účastníky byla následně uzavřena smlouva ve smyslu ust. § 1746 odst. 2 o.z. s prvky smlouvy o zápůjčce dle ust. § 2390 o.z., na základě které se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 145 358,36 Kč, a to ve splátkách po 3 825,22 Kč, když poslední splátka měla být takto žalobkyni zaplacena nejpozději do 15.1.2022. Žalovaný však žalobkyni do dnešního dne svůj dluh nezaplatil, a to ani částečně. Žalobě bylo proto jako důvodně podané v celém jejím rozsahu vyhověno. 15. Pro úplnost soud uvádí, že poukazovala-li žalobkyně ve své žalobě na listinu„ Uznání dluhu a splátkový kalendář“ ze dne [datum], tuto soud posoudil jako stěžejní důkaz k prokázání tvrzení žalobkyně, účinky uznání dluhu ve smyslu ust. § 2053 o.z. z něj však nebylo možné dovodit pro nedostatečnou specifikaci takto uznávaného nároku. Soud v této souvislosti poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, a to rozhodnutí sp.zn. 21 Cdo 2226/2018, dle kterého„ Protože uznání dluhu je právním jednáním, pro které je pod sankcí neplatnosti stanovena písemná forma (§ 582 odst. 1 věta první o.z.), musí být určitost projevu vůle uznat dluh co do důvodu a výše dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán; nestačí, že dlužníku, který jednostranné právní jednání učinil, případně věřiteli, kterému bylo toto právní jednání adresováno, byl jasný jak důvod uznávaného dluhu, tak jeho výše, není-li to poznatelné z textu listiny. Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodně pochybnosti o jeho obsahu ani u třetích osob.“. 16. O příslušenství soudem přiznané částky soud rozhodl podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, soud jí přiznal plnou náhradu nákladů řízení, spočívajících v nákladech na úhradu soudního poplatku ve výši 7 268 Kč. 18. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ust. § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.