16 C 55/2022-79 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně podala dne [datum] ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhá ve vztahu k žalované určení neplatnosti výpovědi podnájemní smlouvy uzavřené dne [datum] o podnájmu nebytových prostor v domě [adresa] umístěném na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], na adrese [adresa], [PSČ] [obec a číslo], ze dne [datum], učiněné žalovanou jako nájemcem vůči žalobkyni jako podnájemci. 2. Podáním ze dne [datum] ve spojení s podáním ze dne [datum], doručeným zdejšímu soudu dne [datum], změnila žalobkyně žalobní návrh s tím, že nyní vedle již vzneseného požadavku na určení neplatnosti výpovědi ze dne [datum] požaduje dále určení, že podnájemní vztah žalobkyně a žalované z podnájemní smlouvy uzavřené dne [datum] o podnájmu nebytových prostor v domě [adresa] umístěném na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], na adrese [adresa], [PSČ] [obec a číslo], trvá. Změna žaloby včetně změny žalobního petitu byla připuštěna usnesením zdejšího soudu ze dne 25.8.2022, č.j. 16 C 55/2022-55, které nabylo právní moci dne [datum]. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém jejím rozsahu s tím, že na požadovaném určení není dán naléhavý právní zájem. V této souvislosti žalovaná odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, a to rozsudek Nejvyššího soudu ČR pod sp.zn. 26 Cdo 1524/2019. Žalovaná dále uvedla, že mezi stranami sporu byla uzavřena podnájemní smlouva ke v ní specifikovaným nebytovým prostorům dne [datum] a tato smlouva byla závislá na existenci nájemní smlouvy uzavřené mezi žalovanou a vlastníkem prostor dne [datum] (vlastníkem prostor jsou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum narození] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum narození] – označeni v podnájemní smlouvě); žalobkyně v podnájemní smlouvě v bodě 3.5. výslovně prohlásila vědomost, že podnájemní vztah skončí nejpozději s nájmem dle nájemní smlouvy. Žalovaná žalobkyni oznámila, že jí skončil nájem nebytových prostor jednak ústně, jednak e-mailem a k žádosti žalobkyně i písemně dopisem ze dne [datum]. Není-li tedy dán nájemní vztah, nemůže býti dán ani vztah podnájemní. 4. Vzhledem k charakteru žaloby se soud nejprve zabýval tím, zda je na straně žalobkyně dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení tak, jak má na mysli ustanovení § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“), neboť existence naléhavého právního zájmu na daném určení je vedle existence věcné legitimace účastníků jedním ze základních předpokladů úspěšnosti takto podané žaloby. Soud v této souvislosti vycházel rovněž z judikatury Nejvyššího soudu ČR – rozhodnutí sp.zn. 26 Cdo 1524/2019, na které zcela přiléhavě poukazovala i žalovaná, ze kterého mimo jiné vyplývá následující:„ …Podstatou podnájmu, který bývá vymezován jako„ nájem nájemního práva“, je, že nájemce přenechává za úplatu pronajatou věc k užití třetí osobě a užívací právo jí může zřídit jen na dobu nájmu věci (§ 2215 odst. 3, 2277, 2278 o.z.). Podnájemní vztah se tedy vyznačuje vůči nájemnímu vztahu akcesoritou, tzn. že je na nájemním (hlavním) vztahu závislý, a to co do svého vzniku, obsahu i trvání. Zanikne-li nájemní vztah, zanikne i vztah podnájemní, a to bez zřetele k tomu, z jakého důvodu k zániku nájemního vztahu došlo, a bez zřetele k tomu, co si ohledně skončení podnájmu sjednali nájemce a podnájemce. Pokud není upraveno jinak, řídí se podnájem subsidiárně úpravou užití věci, která je obsahu daného podnájmu nejbližší. Při její aplikaci je však třeba vždy vycházet z povahy podnájemního vztahu jako vztahu závislého na nájemním (hlavním) vztahu (co do svého vzniku, obsahu i trvání). Je-li podnájemní vztah„ slabší“ než vztah nájemní, nemůže podnájemce ani požívat stejné ochrany jako nájemce. Je-li tedy předmětem podnájmu prostor sloužící podnikání, pak - kromě § 2215 a 2216 o.z. - se na tento podnájem použijí zvláštní ustanovení o nájmu prostoru sloužícího podnikání (§ 2302 a násl. o.z.), ovšem jen přiměřeně s přihlédnutím k specifikům podnájemního vztahu a jen v rozsahu, v němž nebudou práva a povinnosti účastníků podnájemního vztahu upraveny podnájemní smlouvou. Občanský zákoník neobsahuje zvláštní úpravu přezkumu oprávněnosti výpovědi z podnájmu prostoru sloužícího podnikání. Ustanovení § 2314 o.z. dává tuto možnost jen stranám nájemního vztahu (neujednaly-li si něco jiného), jde přitom o specifickou žalobu, definovanou v hmotněprávním předpise, při níž žalobce nemusí prokazovat naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o.s.ř. Smysl a účel úpravy ani povaha podnájemního vztahu nevyžaduje, aby se tento speciální institut a s tím spojené námitkové řízení vztahovalo i na podnájemní vztah. Není proto ani důvod pro použití souvisejícího § 2313 o.z…“, dále s tím, že„ …Není-li podaná žaloba na určení neoprávněnosti Výpovědi žalobou ve smyslu § 2314 o.z., je třeba ji - stejně jako žalobu na určení neplatnosti - posoudit v intencích § 80 o.s.ř., tedy zabývat se otázkou existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení…“. V této souvislosti soud uvádí, že právní zájem na určení je dán ve smyslu ustanovení § 80 o.s.ř. tehdy, jestliže bez tohoto určení by bylo ohroženo právo v daném případě žalobkyně, nebo by se stalo nejistým její právní postavení. Jak dále vyplývá z ustálené judikatury, má žaloba na určení především preventivní povahu a má za účel poskytnout ochranu právnímu postavení žalobce dříve, než dojde k porušení právního vztahu nebo práva. Proto tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti, může být naléhavý právní zájem dán jen tehdy, jestliže se určovací žalobou vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu a předejde se tak případným dalším žalobám na plnění nebo jestliže žaloba na plnění neřeší celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva. Závěry lze učinit jen s přihlédnutím k žalobním tvrzením a k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá. Naléhavý právní zájem není poté dán v případě, kde pro ochranu práv žalobce existuje zvláštní procesní právní úprava. Nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení není důvodem k zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby, ale k zamítnutí žaloby. Zamítá-li soud určovací žalobu pro nedostatek naléhavého právního zájmu na takovém určení, je vyloučeno, aby se současně zabýval také věcí samou. 5. Žalobkyně se k otázce naléhavého právního zájmu vyjádřila v rámci svého podání ze dne 22.6.2022, kdy uvedla, že na požadovaném určení má naléhavý právní zájem, přičemž v této souvislosti poukazovala na dle ní nedůvodné požadavky žalované k vyklizení předmětných nebytových prostor a vydání movitých prostor adresované žalobkyni, to s tím, že žalovaná se nadále chová a vystupuje vůči žalobkyni jako nájemce. Na určení trvání podnájemního vztahu tak má žalobkyně naléhavý právní zájem, a to z důvodu a zejména za účelem zachování práva žalobkyně z Podnájemní smlouvy a předejití žaloby na vyklizení daných prostor a vydání věci. 6. V daném případě však dospěl soud k závěru, že žaloba na určení v dané situaci nemá své opodstatnění. Soud má za to, že podaná žaloba postrádá svoji preventivní povahu, neboť žalovaný nárok je možné řešit v rámci žaloby na plnění, a to právě a především v řízení o vyklizení předmětných nebytových prostor, příp. o úhradu finančních investic žalobkyně do daných prostor, jsou-li v tomto směru ze strany žalobkyně nějaké požadavky. Nelze přitom navíc přehlédnout okruh účastníků stávajícího řízení, když podaná žaloba na určení neplatnosti výpovědi podnájemní smlouvy, potažmo trvání podnájemního vztahu, směřuje toliko vůči žalované jakožto (bývalému) nájemci, nicméně zainteresovanými osobami na vyklizení daných prostor jsou především vlastníci nemovitosti, ve kterých se tyto nebytové prostory nacházejí. Požadované rozhodnutí ve stávajícím řízení by tak vůči těmto vlastníkům nemovitosti vůbec nic neřešilo, neboť výrok pravomocného rozsudku v projednávané věci je závazný jen pro účastníky tohoto řízení (ustanovení § 159a odst. 1 o.s.ř.). 7. S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem dospěl soud k závěru, že žaloba na určení podaná žalobkyní není odůvodněná. Soud proto tuto žalobu jako nedůvodně podanou zamítl z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení. 8. Byť soud přistoupil k zamítnutí určovací žaloby pro nedostatek naléhavého právního zájmu na takovém určení, když tento postup vylučuje současně se zabývat také věcí samou, přesto obiter dictum soud I. stupně konstatuje, že v tomto konkrétním případě byl ukončen nájemní vztah žalované k předmětným nebytovým prostorám ze strany vlastníků nemovitosti výpovědí ze dne [datum] (soudu doložena, dále ve spojení s výpovědí svědkyně – spoluvlastnice nemovitosti [anonymizováno] [jméno] [příjmení]), přičemž jak na základě zákona (ustanovení § 2278 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), tak i na základě samotné Podnájemní smlouvy (článek 3.5. Podnájemní smlouvy ze dne [datum]), je nepochybné, že podnájem žalobkyně skončil nejpozději s nájmem žalované. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení §