17 C 241/2022-28 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 364 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 9 500 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 2 500 Kč. Dlužná částka byla splatná dne 23. 10. 2020, avšak žalovaný uhradil pouze 886 Kč, kterou žalobkyně započetla na smluvní pokutu. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že si od žalovaného vyžádala dokumenty, které byly vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Žalobkyně dále požaduje po žalovaném zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 864 Kč. 2. K výzvě soudu, nechť doloží listiny prokazující skutková tvrzení, že u žalovaného byla posuzována a prověřována schopnost splácet úvěr žalobkyně uvedla, že nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a žádá o rozhodnutí ve věci tak, že žalovaný je povinen vrátit bezdůvodné obohacení, uhradit úroky v zákonné výši a dále žalobkyně žádá o přiznání náhrady nákladů řízení. Z nařízeného jednání se žalobkyně řádně a včas omluvila. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a rovněž se bez omluvy nedostavil k nařízenému jednání, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). 4. Účastníci řízení uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky splatit spolu s poplatkem ve výši 1 625 Kč (zjištěno ze smlouvy ze dne [datum]). 5. Na základě dodatku smlouvy byla celková výše poskytnutých peněžních prostředků stanovena částkou 9 500 Kč (zjištěno z dodatku ke smlouvě). 6. Žalobkyně žalovanému zaslala na účet postupně částky 5 000 Kč, 2 000 Kč, 1 500 Kč a 1 000 Kč, celkem tedy 9 500 Kč (zjištěno z výpisu z účtu žalobkyně). 7. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 12. 10. 2021. 8. Výzva byla žalovanému odeslána dne 12. 10. 2021 (zjištěno z podacího lístku). 9. Dle ust. § 573 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 10. Dle ust. § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému částku 9 500 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splatit dle podmínek sjednaných ve smlouvě, což však neučinil. S ohledem na účinnou novelu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl soud povinen z úřední povinnosti zkoumat platnost předmětné smlouvy z hlediska posouzení úvěruschopnosti, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a takovým způsobem, aby nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti, nebo naopak o neschopnosti spotřebitele takový úvěr splácet. V této souvislosti soud konstatuje, že při posuzování splnění této povinnosti, resp. jejího porušení je třeba brát v úvahu veškeré okolnosti takového případu, přičemž dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele (k tomu dále srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Odborná péče totiž předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, popř. výpisem z účtu za období předcházející schválení úvěru, a porovnání těchto údajů s veřejně dostupnými informacemi (např. statistické údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dle databáze ČSÚ). 13. Žalobkyně neprokázala, že by dostatečným způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, na základě čehož dospěl soud k závěru, že smlouva je neplatná. Žalobkyně rovněž nemohla být poučena o povinnosti doložit důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti, když se nezúčastnila nařízení jednání ve věci. Nárok žalobkyně tak byl posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. Jelikož žalovaný žalobkyni dlužnou jistinu dosud nezaplatil, soud mu tuto povinnost uložil, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1968 o. z. ve spojení s ust. § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení je stanovena v souladu s ust. § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Termín prodlení byl stanoven v souladu s ust. § 573 o. z., kdy předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 12. 10. 2021, tj. dle domněnky doby dojití byla zásilka doručena dne 15. 10. 2021. Následující den byl posledním dnem pro dobrovolné splnění vymáhané povinnosti, avšak vzhledem k tomu, že tímto dnem byla sobota, došlo k posunutí na 18. 10. 2021 a v prodlení se tak žalovaný ocitl dne 19. 10. 2021. 14. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 15. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva je neplatná, zamítl nárok žalobkyně co do poplatku, části úroku z prodlení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky a smluvní pokuty jak je uvedeno ve výroku II. 16. Výrokem III. soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Dle § 142 odst. 2 o. s. ř. by náležel nárok na náhradu nákladů řízení žalovanému, jemuž však žádné náklady spojené s tímto řízením nevznikly.