17 C 89/2022-36 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 956 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu, na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem do 25. 5. 2021. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 12 000 Kč, kapitalizovaného úroku, nákladů na upomínání, nákladů na mimosoudní uplatnění pohledávky, smluvní pokuty a zákonného úroku. V rámci schvalovacího procesu, respektive prověření bonity bylo nahlíženo do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní a nebankovní registr klientských informací). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že se k nařízenému jednání nedostavil ani žalobce ani žalovaný, postupoval soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, podle kterého nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Ze smlouvy [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet dle podmínek stanovených ve smlouvě. 5. Z výpisu z účtu týkající se verifikační platby bylo zjištěno, že žalovaný zaslal právnímu předchůdci žalobkyně částku 0,01 Kč. 6. Z výpisu z účtu týkající se čerpání úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytla 10 000 Kč a 2 000 Kč, celkem tedy ke dni 5. 5. 2021 částku 12 000 Kč. 7. Z upomínky ze dne 8. 6. 2021 a 17. 6. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně upomínal žalovaného k úhradě dluhu ze smlouvy [číslo]. 8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 11. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy [číslo] na žalobkyni. 9. Z předžalobní upomínky ze dne 15. 11. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky a vyzvala jej k úhradě dluhu. 10. Z podacího archu bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 16. 11. 2021. 11. Z výpisu úkonů smírného vymáhání a obchodních podmínek nebyly pro věc zjištěny žádné podstatné skutečnosti. 12. Dle ust. § 573 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 13. Dle ust. § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 14. Dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splatit dle podmínek sjednaných ve smlouvě, což však neučinil. Pohledávka za žalovaným byla následně v souladu s ust. § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni. S ohledem na účinnou novelu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl soud povinen z úřední povinnosti zkoumat platnost předmětné úvěrové smlouvy z hlediska posouzení úvěruschopnosti, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a takovým způsobem, aby nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti, nebo naopak o neschopnosti spotřebitele takový úvěr splácet. V této souvislosti soud konstatuje, že při posuzování splnění této povinnosti, resp. jejího porušení je třeba brát v úvahu veškeré okolnosti takového případu, přičemž dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele (k tomu dále srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Odborná péče totiž předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, popř. výpisem z účtu za období předcházející schválení úvěru, a porovnání těchto údajů s veřejně dostupnými informacemi (např. statistické údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dle databáze ČSÚ). 16. Žalobkyně neprokázala, že by dostatečným způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, na základě čehož dospěl soud k závěru, že smlouva je neplatná. Žalobkyně rovněž nemohla být poučena o povinnosti doložit důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti, když se nezúčastnila nařízení jednání ve věci. Nárok žalobkyně tak byl posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. Jelikož žalovaný žalobkyni dlužnou částku spočívající v jistině dosud nezaplatil, soud mu tuto povinnost uložil, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1968 o. z. ve spojení s ust. § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení je stanovena v souladu s ust. § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Termín prodlení byl stanoven v souladu s ust. § 573 o. z., kdy předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 16. 11. 2021, tj. dle domněnky doby dojití byla zásilka doručena dne 19. 11. 2021. Následující den byl posledním dnem pro dobrovolné splnění vymáhané povinnosti a v prodlení se tak žalovaný ocitl dne 21. 11. 2021. 17. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 18. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva je neplatná, zamítl nárok žalobkyně co do poplatku sjednaného při poskytnutí úvěru a části příslušenství, jak je uvedeno ve výroku I. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 764,46 Kč, přičemž tato částka představuje 71,96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 85,98 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 14,02 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 956 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.