18 C 157/2022-50 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se návrhem podaným k Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci dne 27. 5. 2021 postoupeným soudu zdejšímu domáhala částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou s žalovaným uzavřela dne 3. 10. 2018 v elektronické podobě právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Žalovaný o poskytnutí úvěru zažádal online na internetových stránkách [webová adresa], kde vyplnil registrační údaje ve formuláři, připojil kopii občanského průkazu a provedl tzv. verifikační platbu ze svého bankovního účtu vedeného na jeho jméno. Právní předchůdkyně žalobkyně po ověření totožnosti žalovaného a jeho bonity poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s příslušenstvím ve výši 4 520 Kč do 31. 12. 2018. Žalovaný však úvěr řádně a včas neuhradil, a proto mu vznikla povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % ze splatné neuhrazené částky za každý den prodlení a dále povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním ve výši 50 Kč za jednotlivou upomínku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 19. 8. 2020 postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku vůči žalovanému na žalobkyni. Ke dni postoupení činil dluh žalovaného jistinu 20 000 Kč, nesplacený úrok 4 520 Kč, nesplacenou smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč (0,1 % denně z nesplacené jistiny 20 000 Kč za dobu od 1. 1. 2019 do 15. 5. 2020) a neuhrazené náklady na upomínání ve výši 50 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z jistiny 20 000 Kč kapitalizovaný za dobu od 1. dne prodlení po splatnosti závazku, tj. od 1. 1. 2019, do 10. 8. 2020 ve výši 3 163,03 Kč a dále od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 29. 8. 2020, do zaplacení. K zaplacení dlužné částky žalobkyně marně vyzývala žalovaného předžalobní upomínkou, naposledy ze dne 3. 5. 2021. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Dříve, než začalo jednání, vzala žalobkyně s ohledem na nedostatek podkladů týkajících se posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr podanou žalobu zpět co do částky 14 570 Kč sestávající z kapitalizovaného úroku 4 570 Kč (myšlen úrok 4 520 Kč s náklady na upomínání 50 Kč) a smluvní pokuty 10 000 Kč. Soud proto podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jako „o. s. ř.“), v souladu s dispozitivním projevem žalobkyně řízení částečně zastavil, jak je patrno z výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že byl návrh vzat částečně zpět ještě před prvním jednáním ve věci, soud dle § 96 odst. 4 o. s. ř. nezjišťoval stanovisko žalovaného. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil tento skutkový stav: 5. Dne 3. 10. 2018 byla vytvořena mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba], [IČO]) jako věřitelkou a žalovaným jako klientem smlouva o úvěru [číslo] žalovaný je ve smlouvě označen svým rodným číslem, číslem občanského průkazu, adresou, e-mailem a telefonním číslem. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet pod variabilním symbolem čísla smlouvy částku spotřebitelského neúčelového úvěru ve výši 20 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit do 29 dní, tj. do 31. 12. 2018, zápůjční úroková sazba činila 92,69 %, RPSN 1 138,6 %. Pro případ porušení povinnosti žalovaného splatit úvěr řádně a včas si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny a dále paušální poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku ve výši 50 Kč s omezením počtu těchto upomínek na tři (smlouva o úvěru). Totožnost žalovaného ověřila právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy prostřednictvím verifikační platby zaslané žalovaným dne 16. 4. 2015 ve výši 1 Kč z jeho účtu č. [bankovní účet] na účet právní předchůdkyně žalobkyně (výpis z účtu). 6. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 3. 10. 2018 převedla na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku ve výši 20 000 Kč označenou číslem úvěrové smlouvy (potvrzení o provedené platbě). 7. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvou ze dne 19. 8. 2020 postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni (dohoda o postoupení pohledávek) a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámila dopisem ze dne 8. 9. 2020 odeslaným 9. 9. 2020 na adresu uvedenou ve smlouvě. Součástí dopisu o oznámení postoupení pohledávky byla výzva ke splnění dluhu do 10 dní po obdržení dopisu (oznámení včetně podacího archu). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení rovněž dopisem ze dne 3. 5. 2021 (výzva před podáním žaloby) odeslaným dne 5. 5. 2021 (podací arch). Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil. 8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 9. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku. 10. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jako„ ZoSÚ“), přičemž dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvou o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Uzavření takové smlouvy proto podléhá povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně zkoumat úvěruschopnost dlužníka. Žalobkyně v řízení soudu sdělila, že nedisponuje důkazy o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně dle § 86 an. ZoSÚ, a proto vzala žalobu částečně zpět a v tomto řízení se nadále domáhá pouze jistiny úvěru, která jí náleží i jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 o. z. při zneplatnění úvěrové smlouvy pro absenci zkoumání úvěruschopnosti dlužníka, a zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši 3 136,03 Kč a dále z částky jistiny od 29. 8. 2020. 12. V důsledku absence postupu dle 86 odst. 1 ZoSÚ je smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podle § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to i s ohledem na závěry Ústavního soudu v jeho nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého by měly soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. 13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Z předložených listinných důkazů vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému poskytla převodem na jeho bankovní účet dne 3. 10. 2018 částku ve výši 20 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni pouze to, co mu bylo na základě této smlouvy plněno. Soud proto výrokem III. uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil vyčerpané peněžní prostředky 20 000 Kč. Dále soud žalobkyni přiznal příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlá