24 C 464/2018-120 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 17.12.2018 domáhal po žalovaném původně zaplacení částky 1 739 147,60 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 1.11.2016 do zaplacení s odůvodněním, že danou částku zaplatil žalovanému dne 22.12.2015 výhradně na základě právního titulu – rozsudku pro uznání zdejšího soudu ze dne 24.7.2015, č.j. 10 C 37/2015-78 (dále též jen„ Rozsudek pro uznání“), pravomocného dne 16.12.2015 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10.11.2015, č.j. 97 Co 251/2015-148, přičemž zároveň žalovanému výslovně sdělil (e-mailem z 18.12.2015), že nárok žalovaného na dané plnění (přiznané Rozsudkem pro uznání) nadále neuznává a v dané věci podává dovolání. K dovolání žalobce byl následně Rozsudek pro uznání zrušen. Žalobce se proto domáhal po žalovaném vydání původně žalované částky jako bezdůvodného obohacení, neboť se na straně žalovaného jednalo o majetkový prospěch získaný plněním z právního důvodu, který odpadl. 2. Žalovaný nárok žalobce zcela neuznal s tím, že mezi účastníky u zdejšího soudu probíhalo pod sp.zn. 10 C 37/2015 řízení o náhradu škody způsobené žalovanému žalobcem v souvislosti s porušením povinnosti žalobce ze smlouvy o poskytování bezpečnostních služeb z dne 30.5.2014 (dále též jen„ Řízení o náhradu škody“), v němž bylo postaveno najisto, že tam vymáhaný nárok žalovaného vůči žalobci hmotně právně existoval, tedy byť žalobce plnil na základě následně zrušeného rozhodnutí soudu (Rozsudku pro uznání), nemůže se na straně žalovaného jednat o bezdůvodné obohacení, neboť zrušením rozhodnutí, podle něhož bylo plněno, dochází k bezdůvodnému obohacení jen v případě, že právní důvod tohoto plnění nespočíval v hmotném právu, tedy že podle hmotného práva zde taková povinnost neexistovala. Plnění poskytnuté žalovanému žalobcem tak nepředstavuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, ale jedná se o škodu (včetně příslušenství), kterou žalobce žalovanému způsobil. Žalovaný přitom zcela odkázal na výsledky Řízení o náhradu škody, v němž soudy již dospěly k závěru, že žalobce odpovídá za veškerou škodu způsobenou žalovanému při proniknutí neznámých pachatelů do objektu žalovaného, včetně odcizení vozidla [anonymizována tři slova], [registrační značka] (dále též jen„ Vozidlo“) v hodnotě 990 000 Kč, s tím, že bylo uzavřeno, že žalobce porušil povinnosti z mezi účastníky uzavřené smlouvy o poskytování bezpečnostních služeb. Pouze z procesních důvodů (z důvodu vznesené námitky promlčení) byla žaloba v Řízení o náhradu škody zamítnuta v rozsahu částky 990 000 Kč (za odcizení Vozidla). Žalovaný proto dále vznesl námitku započtení s tím, že proti žalobci eviduje pohledávku z vykonatelných rozsudků zdejšího soudu ve věci sp.zn. 10 C 37/2015 ve výši 425 151 Kč s úroky z prodlení od 23.10.2014 do 1.11.2016 (tj. v kapitalizované výši 69 402,34 Kč) a dále dle výsledků daného řízení též pohledávku na náhradu škody ve výši 990 000 Kč (resp. 852 200 Kč – jako časové ceny Vozidla dle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5, č.j. 120 C 37/2015-545) způsobené odcizením Vozidla, za kterou žalobce odpovídá, ve výši 852 200 Kč s úroky z prodlení od 23.10.2014 do 1.11.2016 (tj. ve výši 139 114,52 Kč), přičemž tato pohledávka žalovaného za žalobcem a pohledávka žalobce za žalovaným vymáhaná v tomto řízení se setkaly jako nepromlčené a způsobilé k započtení v období od 1.11.2016 do 4.6.2017; žalovaný proto proti nároku žalobce vznesl námitku započtení co do celkové částky 1 485 867,86 Kč. 3. Podáním z 11.7.2022 vzal žalobce žalobu zpět co do částky 465 002 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že v tomto rozsahu byl žalovaný v dále vedeném Řízení o náhradu škody nakonec úspěšný, tedy plnění, které žalobce žalovanému v tomto rozsahu poskytl bylo důvodné a v tomto rozsahu (co do částky 425 151 Kč s příslušenstvím) pak žalobce z týchž důvodů v zásadě ničeho nenamítal proti zápočtu učiněnému žalovaným. Další zápočet učiněný žalovaným ve výši 990 000 Kč, resp. 852 200 Kč s kapitalizovaným příslušenstvím ve výši 139 114,52 Kč (jak byl vymezen žalovaným – tj. jako nárok na regres za škodu, která vznikla [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] (dále též jen„ [právnická osoba]) odcizením Vozidla způsobeném porušením povinností žalobce ze smlouvy o poskytování bezpečnostních služeb z 30.5.2014) žalobce považuje za neplatný, neboť se jedná o pohledávku nejistou a neurčitou, tedy nezpůsobilou k zápočtu, když žalobce v období od 1.11.2016 do 4.6.2017 o takovéto tvrzené pohledávce neměl žádnou vědomost, žádná taková pohledávka po něm nebyla uplatňována, naopak pohledávka nyní žalovaným započítávaná byla žalovaným vytvořena s účinky ex tunc až dne 9.11.2020, a to pouze z důvodu neunesení břemena důkazního v Řízení o náhradu škody. Danou námitku započtení učiněnou žalovaným proto žalobce v tomto rozsahu zároveň shledal i v rozporu s dobrými mravy. Žalobce konečně upozornil na závaznost rozhodnutí v jiné právní věci, když v Řízení o náhradu škody již byl nárok, kterého se žalovaný nyní dovolává v rámci námitky započtení, tj. nárok na zaplacení 990 000 Kč, resp. 852 200 Kč s příslušenstvím, pravomocně zamítnut. 4. S ohledem na výše uvedený dispozitivní úkon žalobce soud řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil dle ust. § 96 o.s.ř. usnesením zdejšího soudu z 28.7.2022, č.j. 24 C 464/2018-98, pravomocným dne 14.9.2022, kterým zároveň vrátil žalobci poměrnou část ve věci zaplaceného soudního poplatku ve výši 18 600 Kč. Předmětem řízení tak nadále zůstalo pouze zaplacení částky 1 274 145,60 Kč s příslušenstvím. 5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: 6. Rozsudkem pro uznání zdejšího soudu z 24.7.2015, č.j. 10 C 37/2015-78 (Rozsudek pro uznání) ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze z 10.11.2015, č.j. 97 Co 251/2015-148 (pozn. soudu – v písemném vyhotovení uvedeno nesprávné datum vyhotovení 10.12.2015) pravomocným dne 5.1.2016 a vykonatelným 9.1.2016 byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalovanému částku 1 444 456 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 23.10.2014 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 124 495 Kč jako náhradu škody, která mu vznikla v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalobce ze smlouvy o poskytování bezpečnostních služeb žalovanému ze dne 30.5.2014. 7. E-mailem z 18.12.2015 právní zástupce žalobce vyzval právního zástupce žalovaného ke sdělení čísla účtu, na který má být žalobcem poukázáno plnění dle Rozsudku pro uznání, přičemž zároveň žalovanému výslovně sdělil, že bude plnit výhradně pod tíhou daných soudních rozhodnutí, přičemž daný nárok žalovaného nadále neuznává ani co do právního důvodu ani výše a proti daným soudním rozhodnutím podá dovolání. Žalobce dne 22.12.2015 žalovanému, resp. jeho právnímu zástupci zaplatil plnění dle Rozsudku pro uznání v celkové výši 1 739 147,60 Kč včetně nákladů řízení a kapitalizovaného příslušenství, a to na bankovní účty sdělené právním zástupcem žalovaného (prokázáno E-mailem právního zástupce žalovaného z 21.12.2015, výpisem z bankovního účtu žalobce z 22.12.2015). 8. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR z 6.10.2016, č.j. 25 Cdo 1594/2016-176, pravomocným dne 21.10.2016 byly Rozsudek pro uznání a rozsudek Městského soudu v Praze z 10.11.2015, č.j. 97 Co 251/2015-148 zrušeny a věc byla vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení 9. Žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení v žalované výši s tím, že soudní rozhodnutí, na jejichž základě žalobce dané plnění poskytl, byla zrušena, tedy odpadl právní důvodu, na jehož základě bylo plnění žalovanému poskytnuto (prokázáno Výzvou k vydání bezdůvodného obohacení z 25.10.2015, E-mailem právního zástupce žalobce právnímu zástupci žalovaného z 25.10.2016). 10. Z dalšího podstatného obsahu spisu zdejšího soudu sp.zn. 10 C 37/2015 vzal soud za prokázané, že žalovaný (tam v postavení žalobce) se po žalobci (tam v postavení žalovaného) domáhal zaplacení částky 1 444 456 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 23.10.2014 do zaplacení, přičemž mu byla po opakovaném rozhodování soudu prvního a druhého stupně s právní mocí k 7.11.2019 přiznána jako důvodná částka 144 155,50 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 23.10.2014 do zaplacení a s právní mocí k 29.10.2020 dále částky 68 420 Kč a 212 575,50 Kč vždy s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 23.10.2014 do zaplacení, co do částky 29 305 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 23.10.2014 byla žaloba s právní mocí k 29.10.2020 zamítnuta a ohledně zbývající částky 990 000 Kč s příslušenstvím byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a to s odůvodněním, že dle ust. § 2913 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o.z.“) žalobce odpovídá za škodu způsobenou žalovanému, resp. že žalovaný má vůči žalobci regresní nárok dle § 2917 o.z. za škodu, kterou žalobce zavinil a k jejíž náhradě byl povinen žalovaný, a to tím, že žalobce, který vykonával ostrahu objektu v [obec a číslo], [ulice a číslo], jehož byl žalovaný provozovatelem, porušil své povinnosti vyplývající z