25 C 100/2022-19 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) smlouvu, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit do 20. 3. 2016. Žalovaný předmětnou jistinu neuhradil řádně a včas a pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně uvedla, že nedisponuje doklady o prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany právního předchůdce žalobkyně, a proto navrhuje v případě, že bude smlouva o úvěru posouzena jako neplatná, přiznání pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. 3. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovému závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splatit do 20. 3. 2016 (zjištěno z prohlášení pro stávajícího klienta). Právní předchůdce žalobkyně zaslal žalovanému částku 10 000 Kč (zjištěno z potvrzení o provedené platbě). Právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvou, na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19. 1. 2018, kterým byl žalovaný rovněž vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, která mu byla odeslána dne 16. 4. 2020. 4. Dle ust. § 573 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 5. Dle ust. § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 6. Dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splatit do dne splatnosti, což však neučinil. Pohledávka za žalovaným byla následně v souladu s ust. § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že soud je povinen z úřední činnosti přezkoumávat, zda při sjednávání smlouvy byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného (což žalobkyně neprokázala, když sama uvedla, že nedisponuje doklady o prověření úvěruschopnosti), dospěl soud k závěru, že smlouva je neplatná. Nárok žalobkyně tak byl posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z., kdy žalobkyně prokázala zaslání částky 10 000 Kč žalovanému. Jelikož žalovaný žalobkyni dlužnou částku dosud nezaplatil, soud mu tuto povinnost uložil, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1968 o. z. ve spojení s ust. § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení je stanovena v souladu s ust. § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Termín prodlení byl stanoven v souladu s ust. § 573 o. z., kdy výzva k úhradě pohledávky byla žalovanému odeslána dne 16. 4. 2020, tj. dle domněnky doby dojití byla zásilka doručena dne 19. 4. 2020. Následující den byl posledním dnem pro dobrovolné splnění vymáhané povinnosti a v prodlení se tak žalovaný ocitl dne 21. 4. 2020. 8. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 9. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva je neplatná, zamítl nárok žalobkyně co do části příslušenství, jak je uvedeno ve výroku II. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.