25 C 106/2022-21 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 500 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) smlouvu, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 1 500 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit do 18. 4. 2014. Žalovaná předmětnou jistinu neuhradila řádně a včas a pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně uvedla, že nedisponuje doklady o prověření úvěruschopnosti žalované ze strany právního předchůdce žalobkyně, a proto navrhuje v případě, že bude smlouva o úvěru posouzena jako neplatná, přiznání pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. 3. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovému závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu, kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované částku 1 500 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku splatit do 18. 4. 2014 (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce). Právní předchůdce žalobkyně předal žalované částku 1 500 Kč (zjištěno z potvrzení o předání peněžité částky). Právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvou, na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 18. 1. 2018, kterým byla žalovaný rovněž vyzvána k úhradě dlužné částky. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, která mu byla odeslána dne 17. 3. 2020. 4. Dle ust. § 573 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 5. Dle ust. § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 6. Dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku 1 500 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku splatit do dne splatnosti, což však neučinila. Pohledávka za žalovanou byla následně v souladu s ust. § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že soud je povinen z úřední činnosti přezkoumávat, zda při sjednávání smlouvy byla zkoumána úvěruschopnost žalované (což žalobkyně neprokázala, když sama uvedla, že nedisponuje doklady o prověření úvěruschopnosti), dospěl soud k závěru, že smlouva je neplatná. Nárok žalobkyně tak byl posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z., kdy žalobkyně prokázala poskytnutí částky 1 500 Kč žalované. Jelikož žalovaná žalobkyni dlužnou částku dosud nezaplatila, soud jí tuto povinnost uložil, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1968 o. z. ve spojení s ust. § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení je stanovena v souladu s ust. § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Termín prodlení byl stanoven v souladu s ust. § 573 o. z., kdy výzva k úhradě pohledávky byla žalované odeslána dne 17. 3. 2020, tj. dle domněnky doby dojití byla zásilka doručena dne 20. 3. 2020. Následující den byl posledním dnem pro dobrovolné splnění vymáhané povinnosti a v prodlení se tak žalovaný ocitl dne 22. 3. 2020. 8. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 9. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva je neplatná, zamítl nárok žalobkyně co do části příslušenství, jak je uvedeno ve výroku II. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.