31 C 311/2022-9 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 52 231 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně uzavřela, prostřednictvím mandatáře, se žalovaným na základě žádosti žalovaného ze dne 16. 4. 2019 smlouvu o úvěru [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru jsou obchodní podmínky. K uzavření smlouvy došlo akceptací žádosti ze strany žalobkyně prostřednictvím prodejce. Úvěr byl poskytnut ve výši 256 349 Kč, částka byla dne 23. 4. 2019 převedena na účet prodejce. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 371 Kč od 16. 5. 2019. V průběhu trvání smlouvy došlo dne 29. 9. 2020 k totální škodě na předmětu financování. Dopisem ze dne 30. 10. 2020 bylo žalovanému odesláno vypořádání smlouvy spolu s výzvou k úhradě částky 85 610 Kč. Žalovaný na toto vypořádání nijak nereagoval a uhradil jen část pohledávky žalobkyně. Zbývající dlužná částka činí 52 231 Kč, kterou žalovaný přes výzvu žalobkyně ke dni podání žaloby neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobkyně i žalovaný byli podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), usnesením zdejšího soudu č. j. EPR 174509/2022-10 vyzváni, aby ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení usnesení sdělili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť soud měl za to, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. Současně byli poučeni, že neodpoví-li na tuto výzvu, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se v uvedené lhůtě nevyjádřili, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a vynesl rozsudek bez nařízeného jednání. 4. Soud proto věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu i z listinných důkazů (§ 120 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba dalších důkazů v řízení najevo nevyšla. Soud učinil za použití § 132 o.s.ř. tento závěr o skutkovém stavu. 5. Z předložených listin vyplývá skutkový závěr, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 16. 4. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] (prokázáno smlouvou ze dne 16. 4. 2019) Součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr na koupi zboží, a to osobního automobilu, ve výši 256 349 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 371 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru). Na základě pojistné události – totální škody vozidla, žalobkyně zaslala žalovanému vypořádání dluhu v rámci předčasného splacení úvěrové smlouvy. (prokázáno dopisem ze dne 30. 10. 2020). Žalobkyně odstoupila v souladu s obchodními podmínkami od smlouvy o úvěru, což bylo žalovanému oznámeno. (prokázáno dopisem ze dne 7. 12. 2020) po zesplatnění úvěru činila dlužná částka 85 610 Kč. Žalovaný na svůj dluh částečně hradil, ke dni podání žaloby tak dlužná částka činila 52 231 Kč (prokázáno přehledem plateb) Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu předžalobní upomínkou ze dne 19. 10. 2021. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1751 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 8. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 256 349 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil podmínky úvěrové smlouvy, žalobkyně pohledávku v souladu s úvěrovými podmínkami zesplatnila a následně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný žalobkyni dlužnou částku nezaplatil, což v průběhu řízení nijak nesporoval. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku nezaplatil, ocitl se v prodlení s plněním peněžitého závazku a je tak povinen zaplatit žalobkyni žalovanou částku spolu s úrokem z prodlení. Soud proto žalobě vyhověl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O příslušenství bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 867,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 090 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 52 231 Kč sestávající z částky 3 220 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 220 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3 220 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 560 Kč ve výši 2 217,6 Kč. 11. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvod pro jejich prodloužení.