4 C 380/2021-29 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 4 100 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 18. 8. 2016, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 1 100 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku společně s poplatkem ve výši 484 Kč, a to do 16. 9. 2016. Žalovaný provedl svou registraci na internetových stránkách právního předchůdce žalobkyně www.creditportal.cz, kde mu byl založen uživatelský účet, jehož prostřednictvím požádal o poskytnutí úvěru. Žalovaný poskytnuté finanční prostředky nevrátil řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 4 100 Kč sestávající z jistiny ve výši 1 100 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 000 Kč. Výše kapitalizovaného úroku činí 1 384 Kč a je tvořena součtem nedoplatku poplatků ve výši 484 Kč a poplatků za prodlení ve výši 900 Kč. 2. Žalobkyně vzala podáním ze dne 16. 12. 2021 žalobu částečně zpět celkem co do částky 4 384 Kč představující kapitalizovaný úrok (do něhož žalobkyně zahrnula paušální náhradu nákladů) ve výši 1 384 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 000 Kč. Soud tedy řízení v této části podle § 96 odst. 1, 2, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („ o. s. ř.“), zastavil, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („ o.s.ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o.s.ř. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o.s.ř. soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 4. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovému závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému částku 1 100 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 16. 9. 2016 (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne 18. 8. 2016). Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalobkyní smlouvu, kterou na ni pohledávku za žalovaným postoupil (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 5. 2018). Žalovaný jistinu úvěru společně s poplatkem nezaplatil, což v řízení nijak nesporoval. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou (zjištěno z upomínky ze dne 11. 3. 2021). 5. Smlouvou o úvěru dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 1820 a násl. o. z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (§ 562 odst. 1 o. z.). 7. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., a to distančním způsobem ve smyslu § 1820 a násl. o. z. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 1 100 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit nejpozději dne 16. 9. 2016. Žalovaný svou povinnost vrátit ve sjednané lhůtě poskytnuté finanční prostředky nesplnil. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a to v souladu s § 1879 o. z. Žalovaná částka tak sestává z jistiny ve výši 1 100 Kč. Jelikož žalovaný žalobkyni ani jejímu právnímu předchůdci dlužnou částku nezaplatil, soud mu tuto povinnost uložil. 9. O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to z částky 1 100 Kč od 31. 5. 2018 zaplacení. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 100 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.