4 C 385/2021-105 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky 80 029,10 Kč s příslušenstvím s tím, že dle smlouvy o úvěru uzavřené dne 13.12.2019 žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 66 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve v 18 měsíčních splátkách po 7 315 Kč splatných k 12. dni v kalendářním měsíci počínaje leden 2020. Žalobkyně prověřila schopnost žalované řádně hradit úvěr na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované atd.). Žalobkyně zjistila, že žalovaná nebyla evidována v insolvenčním rejstříku, celkový čistý měsíční příjem žalované činil 28 300 Kč, náklady 8 431 Kč, tudíž volné zdroje žalované byly dostatečné. Žalovaná však neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek úvěru. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč (2 x 499 Kč) za prodlení s úhradou splátky č. 11 a 12 delším 30 dnů a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované delším 15 dnů ve výši 200 Kč. V důsledku prodlení žalované došlo ke dni 17. 1. 2021 v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Do data zesplatnění byla zaplacena ze strany žalované částka 44 076 Kč. 2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že žalobkyně před poskytnutím úvěru žalované nezkoumala dostatečně její úvěruschopnost, protože z výpisu z registru nebankovních klientských informací lze vyčíst, že u žalované byl uveden negativní příznak, který znamená, že klientova smlouva je hodnocena negativně. Žalovaná rovněž považuje žalobu za předčasnou, protože žalovaná s žalobkyní ohledně svého dluhu v listopadu 2021 komunikovala, na žalovanou navržené splátky však žalobkyně nereagovala a podala žalobu k soudu. 3. Usnesením ze dne 17.2.2022 č.j. 4 C 385/2021-87 ve znění opravného usnesení ze dne 1.3.2022 č.j. 4 C 385/2021-92 bylo řízení co do částky 9 937 Kč s příslušenstvím na základě částečného zpětvzetí žaloby zastaveno. 4. Z výpisu ze seznamu registrovaných subjektů soud zjistil, že žalobkyně je registrovaným nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů. 5. Z návrhu na uzavření smlouvy soud zjistil, že žalovaná požádala žalobkyni o bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 66 000 Kč s tím, že jej splatí ve splátkách po 7 315Kč v 18 splátkách. 6. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 16.12.2019 soud zjistil, že žalobkyně akceptovala její návrh na uzavření smlouvy. 7. Z hodnocení klienta soud zjistil, že žalovaná uvedla, že její pravidelný měsíční příjem je 28 300 Kč ze zaměstnání, výdaje činí celkem 8 431 Kč, s nikým nesdílí společnou domácnost, jako formu bydlení označila zbytkovou skupinu„ jiné“ bez bližšího upřesnění. 8. Z lustrace SOLUS soud zjistil, že žalobkyně zjistila, že žalovaná nemá žádný negativní příznak v registru SOLUS. 9. Z potvrzení zaměstnavatele žalované, které předložila žalobkyni k posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem žalované od 1.11.2019 30.11.2019 činil 28 269 Kč a od 1.9.2019 30.11.2019 částku 28 305 Kč. Zaměstnavatel potvrdil, že pohledávky ve výši 12 219 Kč jsou za osobní nákup [anonymizována tři slova] a [anonymizováno]. 10. Z výpisu nebankovního registru klientských informací (NRKI) soud zjistil, že u žalované evidován kód příznaku 16. 11. Z výplatní pásky žalované soud zjistil, že v listopadu 2019 činila čistá mzda žalované u jejího zaměstnavatele [právnická osoba] částku 28 269 Kč, vyplaceno jí bylo 7 551Kč po odečtení pohledávek. 12. Žalobkyně při hodnocení bonity žalované vyšla z čistého měsíčního příjmu žalované ze zaměstnání ve výši 27 000 Kč a výdajů 4 710 Kč sestávajících z životního minima 3 410 Kč a nákladů na bydlení 1 300 Kč. 13. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že dne 13.12.2019 bylo žalované vyplaceno 66 000 Kč. 14. Účastníci učinili nesporným, že žalovaná uhradila na úvěrovou smlouvu částku 53 576Kč. 15. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti rozhodné pro věc (splátkový kalendář, potvrzení o evidenci na úřadu práce, žádost o úpravu splátkového kalendáře, upravený splátkový kalendář, sdělení o odkladu splátek, výzva k zaplacení, předžalobní výzva). 16. Z provedeného dokazování lze uzavřít tento skutkový stav: účastníci řízeni uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve kterém se žalobkyně zavázala vyplatit žalované částku 66 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalobkyně svůj závazek splnila, žalovaná však nikoli. Před poskytnutím úvěru žalobkyně, co se týče zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně vycházela z výpisu z nebankovního registru klientských informací, z prohlášení žalované a její pracovní smlouvy. 17. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jako„ ZoSÚ“), přičemž dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 18. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, OPR s.r.o. vs. GK, řízení o předběžné otázce (dále jako„ rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 20. Žalobkyně sice prověřovala úvěruschopnost žalované, avšak nikoli s náležitou odbornou péčí. Již z žalobkyní opatřeného výpisu z nebankovního registru klientských informací vyplynulo, že smlouva žalované má negativní příznak a je hodnocena jako špatná (kód příznaku 16). Na základě toho měla žalobkyně přistupovat k ověření schopnosti žalované úvěr splácet obezřetněji, nadto za situace, kdy z jediné vyžádané výplatní pásky bylo zřejmé, že žalovaná, ač dosahuje čisté měsíční mzdy téměř 30 000 Kč, fakticky obdržela na účet pouze částku 7 551 Kč. Zda se jednalo o ojedinělou situaci nebo o pravidelný zásah do deklarovaného čistého měsíčního příjmu žalované, žalobkyně dále nezjišťovala. Nelze rovněž odhlédnout od žalovanou namítaného podcenění měsíčních výdajů samostatně žijící osoby v [obec] stanovených na pouhých 4 710 Kč (v roce 2019 přitom dle nařízení vlády č. 320/2018 Sb. činila výše normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu v nájemním bytě v [obec] částku 8 233 Kč). Pokud žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalované zjistila některé varovné signály (negativní příznak, významně snížená obdržená mzda, zřejmě podhodnocené základní měsíční výdaje), měla trvat na předložení dalších podkladů. Prohlášení žalované, ze kterého žalobkyně vyházela, bylo navíc objektivně nedoložené (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015–39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nebo nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. II