42 C 458/2020-204 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu dne [datum] žalobu, kterou se po žalovaném domáhala výživného pro nerozvedenou manželku podle § 697 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve výši 15 000 Kč měsíčně ode dne podání žaloby do právní moci rozsudku o rozvodu manželství. Účastníci řízení uzavřeli manželství dne 14. 5. 1994 v [anonymizována dvě slova] [země]. Žalobkyně podala v minulosti návrh na rozvod již dvakrát, a to v roce 2000 a 2010. Důvodem návrhů žalobkyně na rozvod manželství bylo špatné zacházení ze strany žalovaného, který se k žalobkyni choval nedůstojně. Žalovaný žalobkyni vyhrožoval a fyzicky ji napadal do té míry, že jeho jednání nahlásila v roce 2010 na Policii ČR. Žalobkyně byla s nezletilými dětmi v roce 2010 šest měsíců mimo domov, což pro ni bylo finančně neúnosné. Finančně jí pomáhala její matka. V roce 2020 se konflikty mezi účastníky řízení vystupňovaly do té míry, že dcera žalobkyni ze společné domácnosti odstěhovala, jelikož žalovaný žalobkyni vyhrožoval fyzickým násilím. Žalobkyně podepsala v roce 2011 dohodu o zúžení společného jmění manželů ve formě notářského zápisu, na základě které přešla do té doby společná bytová jednotka do výlučného vlastnictví žalovaného. Žalobkyně ze své výplaty vždy odevzdávala polovinu žalovanému. Nesla taktéž polovinu nákladů na chod domácnosti. Ze svých příjmů nakoupila částečně i vybavení bytu. Žalovaný je zubním lékařem, implantologem. Žalobkyně nezná příjmy žalovaného, ale je si vědoma, že jeho příjmy jsou nadstandardní. Žalovaným tvrzené příjmy ve výši cca 25 000 Kč jsou velmi podprůměrné vzhledem k obvyklým výdělkům zubních lékařů v České republice, obzvlášť v [obec]. Statistika průměrné mzdy zubních lékařů za rok 2020 zohledňuje rovněž pokles klientů z důvodu pandemie Covid-19, jelikož zohledňuje průměrné příjmy v celé ČR. Zdravotní omezení žalovaného mu evidentně nebrání v práci, neboť žalovaný otevřel další zubní ambulanci ve [obec], a tedy jeho pracovní tempo muselo dokonce vzrůst. Při stanovení výše výživného mezi manžely se aplikuje obdobně i § 913 odst. 2 o. z., dle kterého při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu. Žalovaný bydlí ve vlastní bytové jednotce na adrese trvalého bydliště. Žalobkyně v současné době pracuje na [anonymizováno] [země] [anonymizováno] [země]. Její příjmy činí cca 30 000 Kč. Žalobkyně hradí nájemné ve výši 14 500 Kč měsíčně a cca 10 000 Kč měsíčně na jídlo, pohonné hmoty a oblečení. V současné době bydlí v nájemním bytě, resp. v garsonce. V souvislosti s uzavřením nájemní smlouvy musela žalobkyně jednorázově uhradit částku 14 000 Kč za zprostředkování bytu a 15 050 Kč jako kauci. Ze společné domácnosti odešla žalobkyně bez jakýchkoliv věcí a bez úspor. Žalobkyni v současné době finančně podporuje dcera [anonymizováno], ačkoliv vyživovací povinnost mezi manžely má podle § 697 o. z. předcházet vyživovací povinnost mezi rodiči a dětmi. Žalovaný disponuje veškerým rodinným majetkem, žalobkyně nikoliv. Ačkoliv má žalobkyně vlastní příjem, její příjem je výrazně nižší než příjem žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neměla jinou možnost, než společnou domácnost opustit, považuje za spravedlivé, aby do rozvodu manželství žalovaný žalobkyni vyrovnal životní úroveň v souladu s § 697 odst. 1 o. z. alespoň tak, aby žalobkyně byla schopná hradit nájem za běžný byt a nemusela bydlet pouze v jednom pokoji. Žalovanému byla minimálně dvakrát doměřena správcem daně daň a žalovaný doplácel dohromady v těchto dvou případech pokutu přesahující částku 500 000 Kč. Povinnost přispívat na náklady domácnosti ve smyslu § 691 odst. 2 o. z. vzniká za předpokladu, že jeden z manželů opustí rodinnou domácnost, aniž k tomu má důvod zvláštního zřetele hodný, a odmítá se vrátit. Žalobkyně opustila rodinnou domácnost z důvodu psychického a fyzického týrání ze strany žalovaného, a proto by nebylo spravedlivé po ní požadovat, aby v rodinné domácnosti dále setrvala. Po dovršení zletilosti dětí již neměla důvod v rodinné domácnosti setrvat. Účastníci řízení žijí odděleně a ve smyslu § 691 odst. 1 o. z. nese každý z nich náklady na svou domácnost sám. Námitka žalovaného ohledně výživného na jejich společného syna je irelevantní, neboť syn je již zletilý a nároky na výživné svědčí výhradně jemu a nikoliv žalovanému. Dále žalobkyně uvádí, že účelem § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), je předcházet soudnímu řízení o vymožení pohledávky, která je v zásadě nesporná a kterou je žalovaný připraven uhradit na základě výzvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný nárok žalobkyně ve svém vyjádření neuznal, nesplnila by předžalobní výzva svůj účel. Odmítnutím nároku žalobkyně ze strany žalovaného tedy spor účastníků trvá a případná náhrada nákladů řízení žalobkyně v případě úspěchu ve sporu zůstává nedotčena. Výživné žalobkyně požaduje od 2. 10. 2020 do 2. 2. 2021, tedy ode dne podání žaloby do nabytí právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků řízení, tedy částku 60 000 Kč. 2. Žalovaný nárok uplatněný žalobou neuznává a navrhuje zamítnutí žaloby. Žalobkyně sama opustila rodinnou domácnost, odstěhovala se, pracuje na [anonymizováno] [země] [anonymizováno] [země]. Žalovaný činí nesporným, že se žalobkyní uzavřeli dne 14. 5. 1994 v [anonymizována dvě slova] [země] manželství. Z manželství se narodily dvě, nyní již zletilé děti, a to dcera [anonymizováno] a syn [jméno]. Žalobkyně návrh na rozvod podaný v roce 2000 a 2010 vzala zpět s tím, že se společně se žalovaným pokusí manželské soužití obnovit. V roce 2017 byl žalovanému na základě již v minulosti diagnostikovaného srdečního onemocnění doporučen operativní zákrok na kardiochirurgii. Žalobkyni na tuto skutečnost upozornil a žádal jí o to, aby umožnila žalovanému žít bez stresu a vypětí, neboť bez rekonvalescence v klidném prostředí nemá zákrok zásadní význam. Žalobkyně však dál pokračovala v nepřípustném jednání vůči žalovanému. Dne 23. 1. 2020 žalobkyně žalovanému sdělila, že mu byla nevěrná, a odešla ze společně obývaného bytu a ke dni 1. 3. 2020 se odstěhovala neznámo kam. Od té doby bydlí žalovaný sám s jejich společným synem. Dne 25. 3. 2020 žalovaného kontaktovala Policie ČR s tím, že žalobkyně na něj podala trestní oznámení. Žalovaný činí nesporným, že v roce 2010 bydlela žalobkyně s dětmi po dobu cca šesti měsíců mimo rodinnou domácnost. V tomto období žalobkyně z účtu vedeného u [právnická osoba] vybrala částku ve výši cca 100 EUR a z účtu vedeného u [právnická osoba], částku ve výši 99 000 Kč. Její pobyt mimo rodinnou domácnost tak byl hrazen ze společných finančních prostředků. Žalovaný k důkazu do spisu zakládá kopii notářského zápisu, kde žalobkyně prohlásila, že český jazyk ovládá. Žalobkyně je zároveň od roku 1999 státní občankou České republiky, když jednou z podmínek udělení státního občanství je znalost českého jazyka. Žalobkyně žalovanému nikdy neodevzdávala polovinu své mzdy, nenesla polovinu nákladů na rodinnou domácnost, když žalobkyně byla zaměstnána pouze v roce 2014 2015 jako pomocná síla ve fast foodu, od listopadu 2018 do léta 2019 jako pomocná síla v restauraci [anonymizováno] a od podzimu 2019 na [anonymizováno] [země] v [země]. Žalovaný nedisponuje rodinným majetkem, pracuje jako zubní lékař OSVČ s ročním příjmem v roce 2019 ve výši 810 210 Kč a výdaji souvisejícími s příjmy ve výši 498 389 Kč, průměrný měsíční příjem žalovaného tak činí 25 000 Kč. V souvislosti s pandemií v roce 2020 eviduje žalovaný pokles pacientů a zároveň i jeho zdravotní stav vyžaduje omezení jeho pracovní činnosti, proto jeho příjmy v roce 2020 mohou být spíše menší. Vlivem pandemie došlo ke snížení obratu minimálně o 10 %. Žalobkyně podala trestní oznámení na žalovaného proto, aby za svůj odchod z rodinné domácnosti učinila zodpovědného výhradně žalovaného. V rodinné domácnosti zůstal žalovaný a již zletilý syn [jméno], o kterého pečuje výhradně žalovaný a živí ho. Žalobkyně v rozporu s § 691 odst. 2 o. z. nepřispívá na náklady rodinné domácnosti a v rozporu s § 915 a násl. o. z. neplatí výživné společnému synovi. Žalovaný navrhl doplnit dokazování výpisy ze všech účtů vedených na jméno žalobkyně od ledna 2020 do února 2021 a kompletním daňovým přiznáním žalobkyně za rok 2020. Žalovaný považuje v souvislosti s rozhodováním v této věci za irelevantní založené trestní oznámení žalobkyně na žalovaného z roku 2010 a zprávu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec a číslo] z roku 2000. Dcera [anonymizováno] s účastníky již pět let nebydlí a její údajné příspěvky žalobkyni na nájem se jeví jako nepravděpodobné, neboť ona sama má příjem asi 15 000 Kč. V rozhodném období navíc dcera žalobkyni ničeho nepřispěla. Dcera již pět let nežije ve společné domácnosti, a proto skutečnosti, které uvádí, zná pouze z doslechu. Žalovaný dále namítá, že žalobkyně nesplnila podmínky stanovené v § 142a o. s. ř. pro oprá