11 C 66/2019-404 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se domáhal nahrazení rozhodnutí [anonymizována tři slova] ze dne 21. 9. 2019, [číslo jednací], sp. zn. 1 [spisová značka] (dále jen„ předmětné rozhodnutí“), kterým bylo rozhodnuto, že žalobce a 1. účastník nejsou vlastníky podílu [číslo] na pozemku [číslo] k. ú. [obec], pozemek se nevydává a nemají ani nárok na náhradu podle § 11a zák. o úpravě vlastnických vztahů k půdě, a to tak, že je vlastníkem id. Podílu [číslo] na těchto pozemcích, event.. že vlastníkem není, ale má právo na vydání jiných pozemků dle § 11a zák. č.229/1991 Sb. Pozemky [číslo] jsou dnes označeny jako parc. č. st. [číslo], st. [číslo], [číslo]. Žalobce v žalobě napadl nedostatečné dokazování v řízení před [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [územní celek] a [anonymizováno] [část Prahy] nesprávný procesní postup a porušení § 4, § 6 odst. 1 písm. k ), § 11 odst. 2 zák. o půdě. [anonymizována tři slova] své rozhodnutí odůvodnil tak, že na parcelách byly v 50. letech postaveny bytové domy, kolem nichž je nezbytný prostor pro přístup a ostatní veřejné účely, tento prostor je veden jako zeleň, proto dospěl k závěru, že celé pozemky parc. [číslo] byly využity k účelu, pro který byly vyvlastněny. Pozemky parc. [číslo] se nacházejí ve vlastnictví 2. účastníka (vedeny jako veřejná zeleň související se stavbou), není zde žádný důvod, proč by nemohly být vydány, když zákon o půdě nestanoví, že by se zeleň nevydávala. Není pravdou ani to, že by předmětné pozemky byly vyvlastněny za náhradu a sloužily účelu, pro který byly vyvlastněny – pozemky nebyly vyvlastňovány pro to, aby na nich byly vystavěny rodinné domky. Na původní parcele [číslo] (dnes [číslo] a [číslo] a [číslo]) nebyly postaveny bytové domy, ale rodinné domky ve vlastnictví fyzické osoby a veřejná zeleň – podle rozhodnutí o vyvlastnění ze dne 21. 12. 1955 došlo k vyvlastnění dle zákona č. 280/1949 Sb., zákona o územním plánování a o výstavbě obcí, nemovitosti byly určeny dle vyvlastňovacího záměru pro umístění 8 bytových jednotek ve 2 jednopatrových domech na vyvlastňovaných pozemcích – jelikož se zde takové stavby nenachází, je nepochybné, že nemovitosti neslouží účelu, pro který byly vyvlastněny. Vyvlastnění bylo nepřípustné dle § 40 vyhlášky č. 93/50 – v té době neexistoval žádný územní plán pro předmětnou lokalitu, neboť [obec] nebyl součástí [obec], i pokud by tedy pozemky byly zastavěny, byl zde důvod pro poskytnutí náhradních pozemků. 3. účastník navíc pozemek parc. [číslo] prodal spolku na [anonymizováno] za cenu 1 400 000 Kč (oddělený geometrickým plánem [číslo] – odděleno z původní parcely [číslo]), tato smlouva je absolutně neplatná. Na pozemku parc. [číslo] je navíc umístěna žumpa, která je využívána bytovými domy. 2. 1. účastnice se ve věci nevyjádřila. 3. 2. účastník navrhl, aby byla žaloba zamítnuta. Nárok žalobce neuznává, neboť žalobce není oprávněnou osobou dle § 4 odst. 4 zák. o půdě, restituční nárok žalobce nebyl projednán v dědickém řízení (ani po jeho manželce [jméno] [příjmení]). Dále nedošlo k naplnění restitučního titulu podle § 6 odst. 1 zák. o půdě, neboť podíly byly vyvlastněny za náhradu za účelem výstavby bytových domů a k tomuto účelu i nadále slouží. Pozemky jsou navíc zastavěny, nacházejí se na nich bytové domy a zahrady, individuální využití je do budoucna zcela vyloučeno. 4. 3. účastník navrhl, aby byla žaloba zamítnuta s tím, že se zcela ztotožňuje s rozhodnutím a odůvodněním [anonymizována tři slova]. 5. Rozsudkem ze dne 18. 5. 2021, č. j. 11 C 66/2019-201, zdejší soud žalobu zamítl (výrok I.) a uložil žalobci nahradit žalovaným náklady tohoto řízení (výrok II. – IV.). K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení s tím, že si soud dostatečně nevyjasnil předmět tohoto řízení podle části páté o. s. ř., neboť platí, že návrh, o kterém rozhodl správní orgán, nesmí být změněn v průběhu soudního řízení (§ 250b odst. 3 o. s. ř.). Výrok o poskytnutí náhrad za nevydané nemovitosti není výrokem rozhodnutí vydaného podle § 9 odst. 4 zák. o půdě, pozemkový úřad ani soud v řízení podle části páté o. s. ř. o těchto otázkách nerozhodují. Pozemkový soud v žádném případě nerozhoduje o tom, že restituent – žadatel má právo na přidělení náhradního pozemku, kdy tato otázka je předmětem zvláštního postupu podle § 16 zák. o půdě. V tomto směru je třeba vyzvat žalobce k úpravě petitu žaloby. Žalobce dále uplatnil v řízení podíl [číslo] na předmětných pozemcích, avšak dědičkou podle § 4 odst. 4 zák. o půdě byla též [celé jméno účastnice]. Nebylo přitom zjištěno, zda se vzdává svého práva ve prospěch žalobce. Nevzdá-li se paní [celé jméno účastnice] svého práva, je na žalobci, aby upravil petit žaloby, neboť se nemůže v takovém případě úspěšně domáhat podílu [číslo] na předmětných nemovitostech. V řízení dále nebylo postaveno na jisto, zda došlo k vyplacení náhrady či nikoli, přičemž dle sdělení [anonymizováno] [obec] jsou tyto doklady nedohledatelné. Za takové situace je odůvodněn závěr, že byl naplněn restituční titul podle § 6 odst. 1 písm. n) zák. o půdě. Pokud nebude prokázán opak, pak je nerozhodné, zda byl či nebyl naplněn účel vyvlastnění tak, jak je předpokládáno v § 6 odst. 1 písm. m) zák. o půdě. 6. Soud následně v další fázi řízení učinil dotaz na 1. účastnici, zda se vzdává svého práva ve vztahu k předmětným nemovitým věcem ve prospěch žalobce, k čemuž sdělila, že nikoli a ani se tohoto práva nikdy v minulosti nevzdala. 7. S ohledem na toto doplnění soud následně vyzval žalobce podle § 43 odst. 1 o. s. ř., aby odstranil vady žaloby (upravil petit) tak, aby splňovala náležitosti návrhu na zahájení řízení tak, že vymezí předmět řízení tak, aby bylo zřejmé, o čem má soud v řízení jednat, tedy upraví petit žaloby tak, aby nepožadoval více, resp. něco jiného, než o čem bylo rozhodnuto správním orgánem (§ 250b odst. 3 o. s. ř.), neboť výrok o poskytnutí náhrad za nevydané nemovitosti není výrokem rozhodnutí vydaného podle § 9 odst. 4 zák. o půdě a uvedeného se lze domáhat teprve poté, kdy je pravomocně rozhodnuto podle § 9 odst. 4 zákona o půdě tak, že se žadateli pozemky nevydávají; zároveň žalobce vezme v potaz, že 1. žalovaná se svého nároku nevzdala, a doplní petit žaloby tak, aby obsahoval rovněž následek případné změny rozhodnutí správního orgánu, tedy jeho nahrazení ve smyslu § 250j o. s. ř. 8. Žalobce v reakci na tuto výzvu upravil petit žaloby tak, že se nově domáhal změny předmětného rozhodnutí v 5. bodě tak, že se určuje, že žalobce je vlastníkem podílu id. [číslo] pozemků dle PK [číslo], [číslo] a [číslo], k. ú. [obec], a že 1. účastnice, [celé jméno účastnice], je vlastníkem podílu id. [číslo] pozemků dle PK [číslo], [číslo] a [číslo], k. ú. [obec], in eventum se žalobce domáhal změny předmětného rozhodnutí v bodu 5. tak, že se určuje, že žalobce jako oprávněná osoba má nárok na vydání jiných pozemků ve smyslu ustanovení § 11a zák. č. 229/1991 Sb., a že 1. účastnice, [celé jméno účastnice], jako oprávněná osoba má nárok na vydání jiných pozemků ve smyslu ustanovení § 11a zák. č. 229/1991 Sb. 9. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci (ust. § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen jako „o. s. ř.“, ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o. s. ř.), a účastnickou výpovědí žalobce (§ 131 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (§ 120 odst. 3 věta prvá o. s. ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí. Na základě provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 10. Dne 21. 12. 1955 rozhodl [anonymizováno 7 slov] [okres], [obec] [anonymizována tři slova]. [příjmení] [anonymizováno], tak, že vyvlastňuje pro československý stát – místní národní výbor v [obec], a to tak, že na něj přechází vlastnické právo z dosavadních spoluvlastníků [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], a zanikají všechna práv třetích osob k nim, tyto pozemky: [číslo], [číslo] a [číslo] (a další), zapsané vesměs ve vložce [číslo] pozemkové knihy k. ú. [obec], a to v celé jejich výměře. Toto vyvlastnění se provádí pro výstavbu 2 domů s 8 bytovými jednotkami. Náhrada za toto vyvlastnění a za zaniklá práva třetích osob jakož i náhrada za předběžné užívání se určuje takto: a) náhrada za pozemky 5 511,60 Kč a b) náhrada za investice 919,60 Kč, celkem tedy 6 431,20 Kč (prokázáno rozhodnutím o vyvlastnění ze dne 21. 12. 1955, čl. 7). 11. Pozemek původně označený jako [číslo] a [číslo] nyní tvoří pozemky parc. [číslo] o výměře 162 m2, [číslo] o výměře 642 m2, a [číslo], o výměře 130 m2, a pozemek původně označený jako [číslo] nyní tvoří pozemky parc. [číslo] o výměře 437 m2, parc. [číslo] o výměře 161 m2, a [číslo], o výměře 146 m2 (prokázáno ze srovnávacího sestavení parcel na čl. 85 a z fotografie na čl. 37, informace o vybraném území na čl. 60 a informacemi o pozemcích na čl. 98 a násl.). Pozemek [číslo] byl rozdělen na [