16 C 373/2019-268 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce podal dne [datum] ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhá určení, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obci [obec], vzniklého oddělením z pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obci [obec], dle geometrického plánu [číslo] 2019, vyhotoveného Ing. [jméno] [příjmení]. Svůj požadavek odůvodnil tím, že na základě výzvy k vydání nemovitosti právního předchůdce žalobce – jeho otce bylo vydáno Státním pozemkovým úřadem, Krajský pozemkový úřad pro Středočeský kraj a hl. město Praha dne 10.7.2019 rozhodnutí pod [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], podle něhož je žalobce vlastníkem pozemku parc. [číslo] zahrady o výměře 86 m², ležícího v k.ú. [část obce], obci [obec]. Tento pozemek parc. [číslo] vznikl oddělením od stávajícího pozemku parc. [číslo] zahrady o výměře 100 m² podle geometrického plánu [číslo] 2019 vyhotoveného Ing. [jméno] [příjmení]. Geometrický plán pak tvoří součást předmětného rozhodnutí státního pozemkového úřadu. Žalovaná se stala na základě kupní smlouvy ze dne [datum] vlastníkem pozemku parc. [číslo] zahrady o výměře 100 m², ležícího v k.ú. [obec], obci [obec]. Vklad vlastnického práva k pozemku byl ve prospěch žalované do katastru nemovitostí proveden v řízení č.j. V- 18269/2005-101 vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. [část Prahy]. Žalovaná získala pozemek parc. [číslo] od Městské části [obec] - [část obce], která tento pozemek ještě předtím v roce 2004 dostala od MNV [část obce] [ulice] část [obec] - [část obce] coby povinná osoba však jednala v rozporu s ust. § 5 odst. 3 zákona číslo 229/1991 Sb., pokud uzavřela s žalovanou dne [datum] kupní smlouvu. Takové jednání je absolutně neplatné, a proto na jeho základě nemohla žalovaná nikdy nabýt vlastnické právo k celému pozemku parc. [číslo] tj. k té části vymezené geometrickým plánem (nově vzniklý pozemek parc. [číslo]), jehož vlastníkem je dle rozhodnutí státního pozemkového úřadu žalobce. Na podání žaloby má žalobce naléhavý právní zájem, vyplývající z toho, že zápis v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce] neodpovídá skutečnému stavu, v důsledku čehož žalobce jako vlastník nově vzniklého odděleného pozemku parc. [číslo] k němu nemůže vykonávat své vlastnické právo. 2. Podáním ze dne [datum] žalobce rozšířil svůj žalobní návrh s tím, že nad rámec původního požadavku dále požaduje, aby bylo rovněž rozhodnuto, že zápis vlastnického práva žalované [celé jméno žalované], [rodné číslo], bytem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], k pozemku pozemku parc. [číslo] zahrady o výměře 100 m², ležícího v k.ú. [část obce], obci [obec], zapsanému v katastru nemovitostí na [list vlastnictví], pro katastrální území Lochkov, u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, provedený v katastru nemovitostí dne [datum] vkladem pod čj. V [číslo] 2005 [číslo], se vymazává. Toto rozšíření žaloby bylo připuštěno usnesením zdejšího soudu ze dne 11.12.2019, č.j. 16 C 373/2019-38, které nabylo právní moci dne [datum]. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém jejím rozsahu s tím, že je na místě přezkum předmětného rozhodnutí pozemkového úřadu, neboť žalovaná nebyla účastníkem daného správního řízení a není tímto rozhodnutím pozemkového úřadu vázána. Žalovaná má za to, že jsou zde důvody, pro které nelze daný pozemek vydat, když daný pozemek je zastavěný a již od roku 1980 je užíván jako jeden funkční celek s pozemky ve vlastnictví žalované; bez daného pozemku nelze rodinný dům žalované v plném rozsahu užívat. Navíc v případě vydání nemovitosti zde nepřichází v úvahu žádné využití této nemovitosti ze strany žalobce jakožto nového vlastníka; výkon vlastnického práva ze strany žalobce by tímto odpovídal tzv. holému vlastnictví. Žalovaná dále poukazovala na svou dobrou víru jakožto nabyvatele s tím, že v tomto případě je třeba upřednostnit dobrou víru žalované a její vlastnické právo na jejím základě nabyté oproti restitučnímu nároku žalobce, když v opačném případě by došlo k neúměrnému zkrácení práv žalované, a to ve srovnání s prakticky žádným ziskem, který takový postup žalobci přinese. Žalovaná dále uvedla, že žalobu je na místě zamítnout i z toho důvodu, že žalobce ani jeho právní předchůdce nikdy nebyl vlastníkem nemovitosti, o jejíž vlastnictví v předmětné věci je veden spor. 4. Zdejší soud rozsudkem ze dne 29.4.2021, č.j. [číslo jednací], žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 38 036,50 Kč. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, na jehož základě Městský soud v Praze jako soud odvolací svým rozsudkem ze dne 14.10.2021, č.j. [číslo jednací], rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se zamítá žaloba na určení, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], obci [obec], vzniklého oddělením z pozemku parc. [číslo] tamtéž dle geometrického plánu [číslo] 2019, vyhotoveného Ing. [jméno] [příjmení], který tvoří nedílnou součást rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hlavní město Praha ze dne 10.7.2019, [číslo jednací], sp. zn. [anonymizováno] 2018 [číslo], a dále tak, že se zamítá žaloba na provedení výmazu vlastnického práva žalované k pozemku parc. [číslo] k.ú. [část obce], obci [obec], zapsaného v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro hlavní město Praha, Katastrální pracoviště Praha. Žalobci byla dále uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 52 375 Kč. V rámci odůvodnění svého rozhodnutí Městský soud v Praze především uvedl, že v daném případě„ došlo k nabytí vlastnického práva žalovanou vydržením (§ 1089 a následující o.z.), když žalovanou je třeba považovat za dobrověrného nabyvatele nemovitostí, přičemž řádná držba trvala od uzavření kupní smlouvy minimálně do rozhodnutí pozemkového úřadu. Uvedené závěry přitom neznamenají popření cílů restitučních předpisů, které nesledují zmírnění křivd uvedením do předchozího stavu tam, kde odňaté věci přešly do vlastnictví fyzických osob, s výjimkou případů, ve kterých se jevilo jako spravedlivé požadovat i přechod vlastnictví z fyzických osob na osoby oprávněné (zde § 8 odst. 1 zákona o půdě). Tedy až na uvedené výjimky chrání restituční předpisy vlastnické právo fyzických osob a dávají mu přednost před restitučními nároky, které v těchto případech mají být uspokojeny jiným způsobem (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn 22 Cdo 3069/2005). Uvedené tedy i pro žalobce znamená, že jeho restituční nárok nebyl uspokojen na základě rozhodnutí pozemkového úřadu, ale bude muset být vypořádán jinak (vydáním náhradního pozemku nebo vyplacením finanční náhrady).“. 5. Na základě dovolání žalobce však Nejvyšší soud České republiky svým rozsudkem ze dne 6.4.2022, č.j. [číslo jednací], rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14.10.2021, č.j. [číslo jednací], zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení, a to mimo jiné s tím, že„ Odvolací soud dospěl k variantně formulovanému závěru, že k nabytí vlastnického práva žalovanou došlo vydržením, neboť žalovaná jako dobrověrný nabyvatel pozemku parc. [číslo] vykonávala řádnou držbu od uzavření kupní smlouvy minimálně do rozhodnutí pozemkového úřadu. Takový právně kvalifikační závěr ovšem ve světle absence jakéhokoliv skutkového základu, jenž by si odvolací soud opatřil, nemůže obstát. Žalovaná sice svou procesní obranu vyjevenou ve vyjádření k žalobě před soudem prvního stupně a později uplatněnou i v odvolání proti prvostupňovému rozsudku založila i na tvrzení o dobré víře v platné nabytí vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] nicméně soud prvního stupně veden odlišnými úvahami o právním posouzení věci toto obranné tvrzení nechal zcela bez povšimnutí. Nijak nerozvedeno o další skutečnosti, z nichž by bylo možné usuzovat na originární nabytí vlastnického práva, však toto tvrzení zůstalo i v průběhu odvolacího řízení. Pokud tudíž odvolací soud hodlal právní posouzení věci přijaté soudem prvního stupně korigovat a doplnit jej o další právní (nový) náhled na posouzení věci, jenž by mohl být v jejích poměrech významný, pak musel nutně postupovat ve smyslu ustanovení § 213b odst. 2 o.s.ř., což neučinil. Tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.“. 6. Městský soud v Praze jako soud odvolací následně svým usnesením ze dne 19.7.2022, č.j. [číslo jednací], rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, a to zejména s tím, že„ Za situace, kdy je (v důsledku závazného právního názoru dovolacího soudu) vyřešena otázka, že nemožnost žalované účastnit se správního (restitučního) řízení nemá vliv na účinky blokačního ustanovení § 5 odst. 3 zákona o půdě (s důsledky absolutní neplatnosti smlouvy uzavřené mezi Městskou částí [obec] – [část obce] a žalovanou ze dne [datum]) je třeba se v dalším řízení zabývat otázkou, zda nabytí vlastnického práva žalobcem k oddělené části pozemku parc. [čísl