24 C 464/2018-153 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Napadeným rozsudkem uložil soud I. stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1 274 145,60 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení z této částky ročně od 1. 11. 2016 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dále žalovanému uložil, aby žalobci na náhradě nákladů řízení zaplatil částku 78 525,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta žalobce (výrok II.). Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce proti žalovanému domáhal původně zaplacení částky 1 739 147,60 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 1. 11. 2016 do zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobce získaného plněním z právního důvodu, který odpadl. 2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 37/2015 se žalovaný (tam v procesním postavení žalobce) domáhal po žalobci (tam v procesním postavení žalovaného) zaplacení částky 1 444 456 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení z této částky ročně od 23. 10. 2014 do zaplacení, a to z titulu náhrady škody způsobené žalovanému žalobcem v souvislosti s porušením povinnosti žalobce ze smlouvy o poskytování bezpečnostních služeb ze dne 30. 5. 2014. V uvedené věci bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 7. 2015, č. j. 10 C 37/2015-78 pro zmeškání žalovaného, ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2015, č. j. 97 Co 251/2015-148, který nabyl právní moci dne 16. 12. 2015. Žalobce zaplatil žalovanému dne 22. 12. 2015 výhradně na základě tohoto právního titulu celkovou částku 1 739 147,60 Kč, přičemž zároveň žalovanému výslovně sdělil (e-mailem ze dne 18. 12. 2015), že nárok žalovaného na dané plnění přiznané rozsudkem pro uznání nadále neuznává a v dané věci podává dovolání. Rozsudek pro uznání, jako právní titul daného plnění ze strany žalobce, byl následně zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 10. 2016, č. j. 25 Cdo 1594/2016-176, pravomocným dne 21. 10. 2016. Žalobce pak zaplacenou částku 1 739 147,60 Kč s příslušenstvím uplatnil v tomto řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 464/2018 žalobou podanou dne 17. 12. 2018, jakožto nárok z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného v podobě majetkového prospěchu získaného plněním z právního důvodu, který odpadl. Žalovaný uplatněný nárok neuznal s tím, že plnění poskytnuté žalovanému žalobcem nepředstavuje bezdůvodné obohacení, nýbrž se jedná o škodu (včetně příslušenství), kterou žalobce žalovanému způsobil. Současně žalovaný vznesl námitku započtení s tím, že proti žalobci eviduje pohledávku z vykonatelných rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 5 ve věci sp. zn. 10 C 37/2015: 1) ve výši 425 151 Kč s úroky z prodlení od 23. 10. 2014 do 1. 11. 2016 (tj. v kapitalizované výši 69 402,34 Kč) a dále 2) dle výsledků daného řízení též pohledávku na náhradu škody ve výši 990 000 Kč za odcizení vozidla (resp. 852 200 Kč – jako časové ceny vozidla dle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 10 C 37/2015-545) způsobené odcizením vozidla (a zamítnuté z důvodu vznesené námitky promlčení), za kterou žalobce odpovídá – tedy pohledávku ve výši 852 200 Kč s úroky z prodlení od 23. 10. 2014 do 1. 11. 2016 (tj. ve výši 139 114,52 Kč). Dle tvrzení žalovaného se tato pohledávka žalovaného za žalobcem a pohledávka žalobce za žalovaným, vymáhaná v tomto řízení, setkaly jako nepromlčené a způsobilé k započtení v období od 1. 11. 2016 do 4. 6. 2017. Žalovaný proto proti nároku žalobce uplatněnému touto žalobou vznesl námitku započtení co do celkové částky 1 485 867,86 Kč (tj. 425 151 Kč + 69 402,34 Kč + 852 200 Kč + 139 114,52 Kč). 3. Podáním ze dne 11. 7. 2022 vzal žalobce žalobu zpět co do částky 465 002 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že v tomto rozsahu byl žalovaný v dále vedeném řízení o náhradu škody pod sp. zn. 10 C 37/2015 nakonec úspěšný a žalobcem poskytnuté plnění žalovanému (na základě původně vydaného rozsudku pro uznání) bylo důvodné. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 7. 2022, č. j. 24 C 464/2018-98 bylo řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby (tj. co do částky 465 002 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení z této částky ročně od 1. 11. 2016 do zaplacení) zastaveno. Předmětem řízení před soudem I. stupně tak nadále zůstalo zaplacení částky 1 274 145,60 Kč s příslušenstvím. 4. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně podle ustanovení § 2991 a násl., § 1982, § 1987 a § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“). Poté dospěl k závěru, že v rozsahu, který zůstal předmětem řízení – tedy co do částky 1 274 145,60 Kč s příslušenstvím byla žaloba podána důvodně, neboť z níže uvedených důvodů neshledal oprávněnými (nad rámec zpětvzetí žaloby) námitky započtení učiněné žalovaným. Soud I. stupně především uzavřel, že žalobce zaplatil žalovanému dne 22. 12. 2015 částku 1 739 147,60 Kč výhradně z titulu rozsudku pro uznání. V důsledku následného pravomocně zrušeného rozsudku pro uznání došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení dle § 2991 o. z., neboť žalobce plnil z právního důvodu, který odpadl. S ohledem na výsledky řízení o náhradě škody vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 37/2015 (kde byly všechny tvrzené nároky žalovaného vůči žalobci nad rámec částky 425 151 Kč s příslušenstvím zamítnuty) pak soud ani neshledal, že by byl po právní stránce dán jiný (žalovaným tvrzený) spravedlivý důvod, na jehož základě by žalobce žalovanému dané plnění dne 22. 12. 2015 poskytl. K žalovaným učiněným kompenzačním námitkám soud předně konstatoval, že v řízení nebylo ani tvrzeno, že by žalovaný vůči žalobci kdykoli a jakýmkoli právně relevantním způsobem učinil (hmotněprávní) jednostranný zápočet jakékoli konkrétní částky, když takový hmotněprávní úkon žalovaného nebyl ani tvrzen, ani soudu předložen. 5. Ohledně kompenzační námitky ad 1) co do částky 425 151 Kč s kapitalizovaným příslušenstvím ve výši 69 402,34 Kč (tj. s úroky z prodlení od 23. 10. 2014 do 1. 11. 2016) soud I. stupně uzavřel, že v rozsahu částky 425 151 Kč včetně zákonných úroků z prodlení kapitalizovaných od 23. 10. 2014 do dne zaplacení, tj. pouze do dne 22. 12. 2015 – tedy v rozsahu celkové částky 465 002 Kč byla žaloba vzata žalobcem v tomto řízení zpět s tím, že žalobce s ohledem na konečný výsledek řízení o náhradě škody vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 37/2015 nesporoval, že se v tomto rozsahu na straně žalovaného nejednalo o bezdůvodné obohacení. Proto vzal-li žalobce v rozsahu celkové částky 465 002 Kč žalobu zpět, nemůže již být v tomto rozsahu úspěšná námitka započtení žalovaného ve výši 425 151 Kč, avšak ani v rozsahu dále požadovaných kapitalizovaných úroků z prodlení (v celkové výši 69 402,34 Kč za dobu od 23. 10. 2014 do 1. 11. 2016), neboť od 22. 12. 2015 žalobce již nemohl být z logiky věci v prodlení se zaplacením dané částky. V rozsahu částky 465 002 Kč tak byl žalovaný v tomto řízení úspěšný procesně, když žalobce v uvedeném rozsahu zavinil částečné zastavení řízení. 6. Ohledně kompenzační námitky ad 2) co do částky 852 200 Kč s kapitalizovaným příslušenstvím ve výši 139 114,52 Kč (tj. s úroky z prodlení od 23. 10. 2014 do 1. 11. 2016) soud I. stupně uvedl, že se jedná především o pohledávku nadále neuplatnitelnou před soudem (ve smyslu § 1987 odst. 1 o. z.), neboť ohledně této pohledávky (z totožného právního titulu, který je uplatňován v rámci započtení) již byl žalovaný vůči žalobci pravomocně neúspěšný v řízení o náhradu škody ve věci sp. zn. 10 C 37/2015. Ohledně této částky byla žaloba totiž pravomocně zamítnuta z důvodu promlčení tohoto nároku. Jedná se tedy o věc pravomocně rozhodnutou, o níž soud nemůže rozhodovat znovu. Kromě toho se jedná i o pohledávku nejistou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z., když až do dne 9. 11. 2020 (tj. do dne sepsání Dohody o odstoupení od kupní smlouvy mezi žalovaným a [právnická osoba] [anonymizováno]) nemohl mít žalobce o existenci takto tvrzené pohledávky z titulu regresního nároku dle § 2917 o. z. žádné povědomí, když tato pohledávka byla žalovaným zjevně účelově vytvořena až dne 9. 11. 2020 (s účinky ex tunc) z důvodu neunesení břemene důkazního ohledně způsobení škody žalovanému odcizením vozidla. Žalovaný pak o vozidle do té doby tvrdil, že bylo v jeho vlastnictví (a nikoli ve vlastnictví [právnická osoba] [anonymizováno]). Dle soudu je tak nejisté, zda má žalobce vůči [právnická osoba] [anonymizováno] nadále vymahatelný dluh z titulu náhrady konkrétní škody. V neposlední řadě pak dle soudu I. stupně z oznámení o započtení vzájemných pohledávek z 5. 9. 2022 plyne, že mezi žalovaným a [právnická osoba] došlo daného dne k započtení vzájemných pohledávek a [právnická osoba] [anonymizováno] vůči žalovanému nadále neeviduje pohledávku ve výši 990 000 Kč, ale po zápočtu již pouze ve výši 490 000 Kč. Dle soudu je tak i zcela nejisté a neurčité, v jaké výši má případně [právnická osoba] [anonymizováno] vůči žalovanému nárok na náhradu škody. Soud proto takto uč