26 C 257/2022-58 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 300 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný byl zaměstnancem žalobkyně, se kterou uzavřel dne [datum] Smlouvu [číslo] o poskytnutí bezúročné návratné zápůjčky z FKSP (dále jen„ smlouva“). Na základě této smlouvy zapůjčila žalobkyně žalovanému částku ve výši 50 000 Kč, kdy splátky byly se souhlasem žalovaného hrazeny srážkami z platu žalovaného. V průběhu splácení došlo ke skončení pracovního poměru u žalobkyně, kdy žalovaný měl vůči žalobkyni neuhrazený závazek z této zápůjčky ve výši 14 300 Kč. Dne [datum] došlo mezi žalovaným a žalobkyní k Uznání dluhu, ve kterém žalovaný svůj dluh uznává co do důvodu i výše. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle ust. § 115a o. s. ř., soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 4. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (ust. § 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení jiných důkazů v řízení najevo nevyšla, na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí. 5. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně žalovanému poskytla částku ve výši 50 000 Kč, která měla být splacena dne [datum] prostřednictvím srážkou z platu žalovaného (prokázáno Smlouvou o zápůjčce [číslo] ze dne [datum]). Následně došlo ke skončení pracovního poměru mezi žalobkyní a žalovaným a dne [datum] došlo mezi stranami k uzavření dohody o uznání dluhu, ve kterém se žalovaný zavázal splatit zbylý neuhrazený závazek ve výši 14 300 Kč nejpozději do [datum] (prokázáno Uznáním dluhu ze dne [datum]). Žalovaný však žalobkyni ve sjednaném termínu zbylou částku nevrátil, což nesporuje, a to ani přesto, že byl o úhradu upomenut (prokázáno předžalobní výzvou ze dne [datum]). 6. Z provedených důkazů vyplývá skutkový závěr, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne [datum] Smlouvu č [číslo] o poskytnutí bezúročné návratné zápůjčky z FKSP na částku ve výši 50 000 Kč, ve které se zavázal k dvaceti třem měsíčním splátkám ve výši 2 100 Kč, které mu budou sráženy z platu. Zápůjčka měla být splacena do [datum], přičemž došlo ke skončení pracovního poměru žalobkyně s žalovaným a tito spolu následně uzavřeli dne [datum] Uznání dluhu, ve kterém žalovaný uznává zbylý nesplacený dluh ve výši 14 300 Kč. Zbylý dluh měl být uhrazen do [datum], načež žalovaný dosud ničeho neuhradil, ačkoliv byl o úhradu dlužné částky žalobkyní upomenut. 7. Podle ust. § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle ust. § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 9. Na základě výše uvedených skutečností ve spojení s citovaným ustanovením občanského zákoníku dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena písemná smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 a násl. o.z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému jakožto svému zaměstnanci bezúročnou peněžní zápůjčku ve výši 50 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit do [datum]. Žalovaný s žalobkyní skončil pracovní poměr, kdy následně spolu uzavřeli písemné Uznání dluhu na zbytek neuhrazené částky ve výši 14 300 Kč, ve kterém se dohodli, že žalovaný uhradí zbylý dluh nejpozději do [datum]. Žalovaný zapůjčenou částku ve sjednané době nevrátil a ocitl se tak v prodlení s plněním peněžitého závazku ve smyslu ust. § 1968 o.z., v důsledku čehož žalobkyni vzniklo právo domáhat se po žalovaném zaplacení dlužné částky s příslušenstvím ve formě zákonných úroků z prodlení dle ust. § 1970 o.z. Žalovaný žalobkyni dosud neuhradil na svůj dluh ničeho, přestože byl žalobkyní k jeho úhradě vyzván. Soud proto shledal žalobu důvodnou a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O příslušenství dlužné částky splatné dne [datum] soud rozhodl podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení. 11. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když zcela úspěšné žalobkyni přiznal výrokem II. tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení spočívající ve vyměřeném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč (přičemž žalobkyně náhradu dalších nákladů nepožadovala)