31 C 241/2022-125 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhal po žalovaných zaplacení částky 200 000 Kč s odůvodněním, že žalobce uzavřel s žalovanými dne [datum] smlouvu o složení blokovacího depozita, na jejímž základě žalobce složil tzv. blokovací depozitum ve výši 200 000 Kč za účelem zablokování nemovitostí - pozemků parc. č. st. 365, [číslo] [číslo] vše v k. ú. [část obce], obci [obec], po dobu účinnosti smlouvy, za účelem prodeje nemovitosti žalobci. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do [datum] s tím, že v případě, že poslední den účinnosti smlouvy nebude uzavřena kupní smlouva k nemovitostem z důvodů ležících výhradně na straně žalovaných, bude žalobci do 5 dnů vráceno blokovací depozitum a zaplacena smluvní pokuta ve výši blokovacího depozita, tj. 200 000 Kč. K uzavření kupní smlouvy na předmětné nemovitosti mezi stranami smlouvy nedošlo, žalovaný č. 1 žalobci sdělil, že mu vrátí blokovací depozitum, což žalovaný [číslo] skutečně učinil a na účet žalobce zaslal částku 200 000 Kč, avšak smluvní pokutu ve výši 200 000 Kč žalobci nezaplatil, přestože byl k tomu žalobcem vyzýván. 2. Žalobce dále tvrdil, že v dohodě o složení blokovacího depozita je sjednáno, že smluvní pokuta bude hrazena žalovanými v závislosti na jejich porušení smlouvy, avšak dle názoru žalobce, je tato doložka neurčitá a tudíž neplatná. Nelze totiž po žalobci jako po spotřebiteli rozumně požadovat zjišťování a rozlišování míry zavinění žalovaných. Žalobce se naopak tvrdil, že v daném případě jsou žalovaní zavázáni k úhradě smluvní pokuty společně a nerozdílně. Solidarita závazku dle žalobce vyplývá ze smlouvy, konkrétně z ustanovení z čl. V. odst. 2 věty druhé. Žalovaný č. 1 tvrdil, že kupní smlouva nebyla podepsána z důvodu na straně žalované č. 2, nicméně žalovaný č. 1 po celou dobu rezervace komunikoval pouze s jednou osobou oprávněnou k prodeji předmětné nemovitosti, a to žalovanou č. 2, a komunikaci s druhou oprávněnou osobou, manželem žalované č. 2, prakticky nijak neřešil, přestože jako osoba podnikající v oblasti zprostředkování realit by měl vědět, za jakých okolností je možné platně a účinně uzavřít kupní smlouvu k nemovitosti, která je vlastněna ve společném jmění manželů. Žalovaný č. 1 rezignoval na své povinnosti plynoucí z uzavřené smlouvy, jelikož nejen jeho pasivita v posledních třech měsících rezervační lhůty, ale i jeho aktivní kroky vůči manželu žalované č. 2, panu [jméno] [jméno] [příjmení], způsobily, že nemovitost nebyla žalobci prodána. Žalovaný č. 1 tak není osobou, která by nenesla jakoukoliv odpovědnost za neuzavření kupní smlouvy k nemovité věci, když žalovaný č. 1 zapříčinil svým nemalým dílem, že nebyla uzavřena kupní smlouva. Pokud se jedná o žalovanou č. 2, tak ta sice smlouvu podepsala, ale neučinila ničeho k tomu, aby byly dokumenty potvrzeny i jejím manželem jako spoluvlastníkem předmětné nemovitosti. Naopak sama žalovaná č. 2 již od března 2019 nejevila zájem o prodej nemovitosti. Je tak zřejmé, že její podíl na žalobním nároku je taktéž jasně průkazný. 3. Žalobce svým podáním ze dne [datum] navrhl změnu petitu žaloby, jeho rozšíření o příslušenství nároku, a to od [datum] do zaplacení, když tuto změnu soud připustil. 4. Žalovaný č. 1 nárok žalobce neuznal a žalobu navrhl v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítnout. Nesporným učinil tvrzení žalobce, že žalobce a žalovaní uzavřeli dne [datum] smlouvu o složení blokovacího depozita, na základě které zaplatil žalobce na depozitní účet žalovaného č. 1 tzv. blokovací depozitum ve výši 200 000 Kč, a to za účelem zablokování nemovitosti – pozemků parc. č. st. 365, [číslo] [číslo] k. ú. [část obce], obec Jesenice, po dobu účinnosti smlouvy za účelem jejího prodeje žalobci. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do [datum]. Žalovaný č. 1 rovněž učinil nesporným skutečnost, že v dohodnuté době, tj. do [datum] k uzavření předjímané kupní smlouvy nedošlo a že žalovaný č. 1 k výzvě žalobce, dne [datum], vrátil žalobci složené blokovací depozitum ve výši 200 000 Kč. Avšak dle tvrzení žalovaného č. 1 nelze v žádném případě ze smlouvy o složení blokovacího depozita, konkrétně z ustanovení z čl. V. odst. 2 věty druhé dovozovat, že smluvní pokuta byla sjednána jako solidární závazek obou žalovaných, na základě kterého by měli žalovaní zaplatit smluvní pokutu za sjednaných podmínek společně a nerozdílně. Žalovaný č. 1 tvrdil, že k uzavření předjímané kupní smlouvy nedošlo výhradně z důvodů na straně vlastníků nemovitosti, tedy ze strany prodávající, neboť v průběhu trvání dohody o složení blokovacího depozita se prodávající strana, a to jak žalovaná č. 2 tak i její manžel odmlčeli, přestali spolupracovat se žalovaným č. 1 na přípravě kupní smlouvy, což bylo v konečném důsledku příčinou toho, že k uzavření předjímané kupní smlouvy nedošlo. Žalovaný č. 1 jako zprostředkovatel transakce splnil veškeré své povinnosti a byl připraven poskytnout potřebnou součinnost k převodu nemovitostí, a to i poté, co žalovaná č. 2 a její manžel přestali s žalovaným č. 1 komunikovat. Žalovanému č. 1 nelze vyčítat změnu v uvažování žalované č. 2 či jejího manžela, za jejichž svobodné rozhodnutí a právní důsledky s nimi spojené není nijak odpovědný. Žalobce měl dostatek relevantních informací o tom, kdo způsobil, že předjímaná kupní smlouva nebyla uzavřena, aby mohl kvalifikovaně vyhodnotit, kdo je povinen mu smluvní pokutu zaplatit a kdo je tedy pasivně legitimován v tomto soudním řízení. Dle žalovaného č. 1 byl nárok na zaplacení částky 200 000 Kč jakožto smluvní pokuty dle smlouvy o složení blokovacího depozita ze dne [datum], vůči jeho osobě uplatněn z důvodu, že žalobce nemá jistotu v tom, zda by byl případný soudem přiznaný nárok vůči žalované č. 2 schopen efektivně vymáhat, a to obzvláště za situace, kdy žalovaná č. 2, resp. manželé [příjmení], již nejsou vlastníky nemovitostí v k. ú. [část obce] a patrně se ani nezdržují v České republice. Žalovaný č. 1 vznesl námitku částečného promlčení nároku žalobce s ohledem na příslušenství pohledávky. 5. Žalovaná č. 2 se k podané žalobě nevyjádřila. 6. Ve věci je přítomen cizí prvek daný státní příslušností žalované č. 2, která je občankou Velké Británie. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se zákon o mezinárodním právu soukromém použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Jelikož Česká republika a Velká Británie nejsou stranami mezinárodní smlouvy, kterou by v posuzovaném případě bylo možné aplikovat, určil soud rozhodné právo pro daný smluvní závazkový vztah podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), které je použitelné na řízení zahájená po 10. 1. 2015. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť Česká republika a Velká Británie nejsou stranami mezinárodní smlouvy, dle které by v daném případě soud mohl stanovit rozhodné právo. Podle čl. 3 odst. 1 nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Z notářského zápisu ze dne 16. 11. 2021 sp. zn. NZ 1806/2021, N 1909/2021 vyplývá, že se žalovaná č. 2 a její manžel dohodli na tom, že se jejich majetkové poměry týkající se nemovitých věcí, konkrétně nemovitých věcí zapsaných v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha – západ na listu vlastnictví [číslo] pro obec Jesenice a katastrální území Horní Jirčany, a to pozemku parc. [číslo] jehož součástí je budova rodinného domu [adresa], pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] bude řídit právním řádem státu, v němž jsou tyto nemovité věci, tj. právním řádem České republiky. 7. Soud provedl dokazování důkazy, které navrhli a předložili účastníci řízení (§ 120 odst. 1 zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), ve spojení s § 129 odst. 1 o.s.ř.). 8. Na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 9. Z dohody o složení blokovacího depozita uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] užívající obchodní jméno [spisová značka] [role v řízení] (žalovaným č. 1), [celé jméno žalobce] (žalobcem) jako zájemcem a [celé jméno žalované] (žalovanou č. 2) jako prodávající, soud zjistil, že společnost [spisová značka] [role v řízení] prohlásila, že je na základě smlouvy o poskytování realitních služeb uzavřené mezi ní a vlastníkem stavební parcely [číslo] jejíž součástí je stavba: k. ú.