5 C 385/2022-63 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že je dědicem ze zákona po svém otci [celé jméno žalobce], [rodné číslo], posledně bytem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], zemřelém dne [datum]. Otec žalobce zanechal prohlášení o vydědění pořízené ve formě notářského zápisu sepsaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářkou v [obec] dne [datum] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo], jímž žalobce vydědil podle § 1646 odst. 1 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť o něj neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl. Žalobce platnost vydědění zpochybňuje, neboť nebyly dány žádné zákonné důvody pro vydědění; mezi ním a zůstavitelem nebyly nikdy žádné vztahy, tedy ani dobré, a to z důvodů na straně zůstavitele. Zůstavitel o žalobce nikdy neprojevoval skutečný zájem, nikdy k němu neprojevoval jakékoliv otcovské city, a to již od jeho narození, vždy maximálně upřednostňoval práci a výchově žalobce se nevěnoval; žalobce byl jako dvouletý svěřen do výchovy matky, otci byl stanoven s žalobcem styk, který však prakticky nerealizoval. Od roku [rok] zůstavitel zcela dobrovolně s žalobcem přerušil veškeré styky, nepřál mu k svátku či narozeninám, netrávil s ním žádnou dovolenou ani svátky, ani jej byť jen náhodně nevyhledal; život žalobce mu byl zcela lhostejný. V roce [rok] na žádost matky žalobce odmítl poskytnout synovi pomoc při jeho trestním stíhání vojenskou prokuraturou (vzhledem k tomu, že zůstavitel v té době pracoval jako zaměstnanec ministerstva vnitra), a žádal, aby jej žalobce s jeho matkou již nekontaktovali. Žalobce dále rozporoval, že by od zůstavitele žádal zapůjčení částky 300 000 Kč na koupi automobilu; se zůstavitelem se nestýkal, nemohl jej tedy o zapůjčení peněz požádat; navíc vzhledem k tehdejším cenám automobilů (rok [rok]) je uváděná částka 300 000 Kč nesmyslně vysoká. Stejně tak žalobce rozporoval, že by si od své tety [jméno] [příjmení] (sestry své matky) půjčil finanční prostředky; jeho teta byla nemajetná, finančně ji vypomáhala její dcera [jméno] [příjmení], neměla by tedy ani možnost žalobci peníze půjčit. 2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Zůstavitel zanechal prohlášení o vydědění ve formě notářského zápisu, který je veřejnou listinou. Notářský zápis slouží ke zvýšení právní jistoty zůstavitele, že bude naplněna jeho vůle v tomto zápise uvedená, a zvyšuje důvěryhodnost tohoto úkonu, protože notář fakticky osvědčuje svobodnou vůli a způsobilost zůstavitele. Dle názoru žalovaného tedy byla nesporná vůle zůstavitele vydědit svého jediného syna. Ohledně vydědění nemá žalovaný důvod pochybovat, že zůstavitel byl ze svého pohledu přesvědčen o tom, že důvody k vydědění syna byly v době sepsání prohlášení o vydědění dány, a že se na tom až do úmrtí zůstavitele nic nezměnilo, neboť ke změně či zrušení prohlášení o vydědění nedošlo. Sám žalobce uvádí, že se ani jako dospělý s otcem nestýkal. Pohřeb zůstaviteli vypravila městská část [obec a číslo]. Žalovaný z povahy svého postavení nemůže být ani není obeznámen s osobními poměry zůstavitele ani žalobce a jejich vzájemným vztahem. 3. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (§ 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.), dále výslechem svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (§ 126 o. s. ř.). Jelikož potřeba provedení dalších důkazů najevo nevyšla (§ 120 odst. 2 věta prvá o. s. ř.), soud při zjišťování skutkového stavu vyšel z důkazů, které před ním byly provedeny (§ 120 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Návrh žalobce na provedení důkazu dědickým spisem vedeným Obvodním soudem pro Prahu 1, sp. zn. [spisová značka] (jehož předmětem bylo vypořádání dědictví po [jméno] [příjmení], narozené [datum]), dotazem u České správy sociálního zabezpečení a výslechem žalobce, soud zamítl, neboť skutkový stav pro rozhodnutí věci byl dostatečně zjištěn provedenými důkazy a provedení navrhovaných důkazů tak soud považuje za nadbytečné. 4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění: 5. Žalobce je synem zůstavitele pana [celé jméno žalobce], [rodné číslo], posledně bytem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (prokázáno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Zůstavitel zemřel dne [datum] (prokázáno úmrtním listem). 6. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo žalobci uloženo, aby v propadné lhůtě dvou měsíců podal proti státu – České republice, za níž vystupuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, žalobu na určení, že je dědicem ze zákona (prokázáno usnesením). 7. Zůstavitel zanechal prohlášení o vydědění ve formě notářského zápisu sepsaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářkou v [obec], ze dne [datum], sp. zn. [anonymizováno] [číslo], jímž vydědil svého syna (žalobce) ve smyslu § 1646 odst. 1 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť o něj neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl. Vydědění odůvodnil tak, že se svým synem měl dobré vztahy do věku jeho dospívání, kdy se vztahy postupně začaly zhoršovat a syn s ním přestal komunikovat jako s otcem a veškerá následná komunikace probíhala pouze za účelem získání prospěchu, jeho přímluvy při řešení synových osobních či pracovních problémů a také získání finančních prostředků, ovšem syn se následně nikdy nezajímal o jeho zdravotní stav či jeho potřeby a nikdy od něj neobdržel pomoc či podporu, i když ji potřeboval. Dále v prohlášení uvedl, že se svým synem není v kontaktu od doby, kdy mu odmítl zapůjčit finanční prostředky ve výši 300 000 Kč na koupi automobilu. V reakci na tuto situaci nastalou cca v roce [rok], s ním syn přerušil veškeré kontakty, odmítá s ním jakkoliv komunikovat a stýkat se s ním. Důvodem, proč zmíněnou finanční částku odmítl zůstavitel synovi zapůjčit bylo, že již předtím dlužil jeho syn nemalou částku své tetě paní [jméno] [příjmení], kdy až pod tlakem zůstavitele a s velkým časovým prodlením jí tento svůj dluh uhradil (prokázáno prohlášením o vydědění ve formě notářského zápisu). 8. Žalobce byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], svěřen do výchovy matky, a to k jejímu návrhu, vzhledem k tomu, že rodiče žijí ve společném bytě odděleně. Zůstaviteli bylo stanoveno výživné ve výši 330 Kčs měsíčně. Dále byl soudem stanoven styk zůstavitele s žalobcem každou první a třetí neděli v měsíci v době od 14 do 18 hodin. Z odůvodnění se podává, že soudem bylo po provedeném dokazování zjištěno, že o nezletilého se stará matka za pomoci babičky, otec s návrhem na svěření dítěte do výchovy matky souhlasí, navrhl však úpravu styku s nezletilým (prokázáno rozsudkem). Matka žalobce se domáhala rozvodu manželství se zůstavitelem s odůvodněním, že od narození syna přestal zůstavitel jevit zájem o domácnost, zdržoval se déle po službě mimo domov, o dítě se nestaral, přestože jej o to žádala (prokázáno návrhem na rozvod manželství ze dne [datum]). Manželství zůstavitele a matky žalobce bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], žalobce byl přitom svěřen do výchovy jeho matky s tím, že zůstaviteli byla uložena povinnost přispívat na jeho výživu měsíčně částkou 330 Kčs. Z odůvodnění se podává, že příčinu rozvratu manželství shledal soud v tom, že se zůstavitel nevěnoval rodině ani manželce, ačkoliv té muselo být známo jeho značné služební vytížení. Z výpovědi účastníků soud zjistil, že manželství bylo spořádané až do narození dítěte, pak začala v domácnosti a s dítětem vypomáhat matce žalobce její matka, s čímž byl zůstavitel nespokojen. Sám se dítěti nevěnoval z důvodu pracovního vytížení, nemohl pro něj chodit do jeslí (prokázáno rozsudkem). Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], bylo zjištěno, že vyživovací povinnost zůstavitele k jeho synovi byla zvýšena od [datum] na částku 800 Kčs měsíčně (prokázáno rozsudkem). Proti tomuto rozsudku brojil zůstavitel odvoláním, když požadoval výživné ve výši 500 Kč. V odvolání uvedl, že dárky přestal synovi poskytovat a zároveň jej navštěvovat poté, co mu to matka žalobce zakázala asi před jeden a půl rokem, zřejmě v souvislosti s uzavřením dalšího manželství; dále uvedl, že synovi například o Vánocích [rok] zakoupil sportovní vybavení (prokázáno odvoláním ze dne [datum]). 9. Svědkyně [jméno] [příjmení], matka žalobce, k jeho vztahu se zůstavitelem uvedla, že v jeho čtyřech letech došlo k rozvodu manželství, od té doby o něj přestal zůstavitel jevit jakýkoliv zájem, pouze přispíval na jeho výživu na základě rozhodnutí soudu, bylo to cca 300 až 330 Kčs měsíčně. O syna projevoval absolutní nezájem. V roce [rok] nebo [rok] chtěla se synem vycestovat do Německa, žádala proto zůstavitele o souhlas s tím, aby byl žalobci vydán pas. U této příležitosti ho zůstavitel jedenkrát viděl, přitom sám ani nevěděl, jak jeho syn vypadá, musel se svědkyně zeptat, který