70 C 155/2022-116 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobou ze dne 5.12.2022 ve znění zaslaného doplnění ze dne 27.9.2023 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 54 859,75 Kč s příslušenstvím. 2. Žalobkyně uvedla, že [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným dne 10.4.2019 smlouvu o finančních službách (dále jen„ smlouva“). Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému zřízen účet [číslo]. Za období od 1.7.2019 do 31.7.2019 přečerpal žalovaný kontokorent, a to do výši 52 609,75 Kč. Žalovaný neuhradil na dluh ničeho, nedošlo k vyrovnání nepovoleného přečerpání a právní předchůdkyně žalobkyně provedla účetní vyrovnání pohledávky, a to na částku ve výši 54 859,75 Kč, tato žalovaná částka je tvořena shora uvedenou částkou 52 609,75 Kč jistina), dále je navýšena o smluvní pokutu ve výši 1 800 Kč a poplatky. Dlužná částka byla ke dni 5.12.2019 převedena na evidenční účet č. [bankovní účet], o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem„ Poslední výzva před podáním žaloby“ ze dne 6.12.2019. Pohledávka se stala splatnou dne 6.12.2019. 3. Pohledávka za žalovaným byla smluvně postoupena na žalobkyni, a to smlouvou uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne 30.11.2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 7.1.2021. 4. Žalovaný byl naposledy před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 5.5.2021. Žalovaný ničeho na shora uvedený dluh neuhradil. 5. K výzvě soudu k doložení listin a tvrzení k prověření úvěruschopnnosti žalovaného, žalobkyně uvedla, že žádné podklady ve vztahu k posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr od právní předchůdkyně žalobkyně neobdržela, tudíž navrhla, aby soud vydal rozsudek, kterým by zavázal žalovaného vrátit alespoň poskytnutou jistinu. 6. K žalobě se vyjádřil opatrovník žalovaného. Uvedl, že se mu nepodařilo kontaktovat žalovaného. Dále uvedl, že nárok žalobkyně neuznává, namítal především, že není doloženo čerpání prostředků žalovaným, že mohlo dojít k zneužití platební karty a dále uvedl, že smlouva je neplatná, neboť žalovaný neporozuměl smluvním ujednáním z důvodu nedostatečné znalosti českého jazyka a tedy není tímto ujednáním vázán, když neprojevil vážnou vůli s jejich uzavřením. Doplnil odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soud ČR sp.zn. 21 Cdo 1760/2007 ze dne 11.3.2008, podle něhož sama okolnost, že právní úkon je projeven v cizím jazyce, neznamená, že je neplatným pro nesrozumitelnost. O nesrozumitelný projev vůle způsobující neplatnost právního úkonu půjde tehdy, jestliže cizí jazyk, v němž byl projev vůle učiněn, je nesrozumitelný druhému účastníku právního vztahu, jemuž byl adresován. Na základě toho navrhl, aby soud žalobu zamítl. 7. Soud ve věci nařídil jednání na 29.11.2023 a vycházel z listinných důkazů předložených účastníky řízení (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.) a po provedeném dokazování soud učinil za použití ust. § 132 o.s.ř. tato skutková zjištění, že dne 10.4.2019 byla uzavřena rámcová smlouva o finančních službách mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala pro žalovaného vést účet č. [bankovní účet]. Dle přílohy k rámcové smlouvě ve vztahu k zřízenému účtu poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému debetní kartu s limitem platby 50 000 Kč/den u obchodníka, 20 000 Kč/den výběru hotovosti a 5 000 Kč/den platba na internetu (zjištěno z rámcové smlouvy o finančních službách, včetně přílohy). 8. Žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného. 9. Z výpisů ze shora uvedeného účtu soud zjistil, že v období od 10.4.2019 do 30.4.2019 žalovaný vyčerpal částku 75 919,33 Kč, a to způsobem platba kartou u obchodníka či výběr hotovosti z bankomatu či převod. Příchozí platby činily částku 76 127,10 Kč, tedy rozdíl činil 207,77 Kč. Žalovaný se v tomto období nedostal do nepovoleného přečerpání debetu. K nepovolenému přečerpání debetu došlo až v období od 1.7.2019 do 31.7.2019, kdy počáteční zůstatek činil 682,54 Kč a žalovaný v tomto období čerpal částku 311 492,29 Kč, a to způsobem platba kartou u obchodníka či výběr hotovosti z bankomatu či převod. Příchozí platby činily pouze částku 258 200 Kč, tedy rozdíl činil - 52 609,75 Kč (zjištěno z výpisu z účtu za období od 10.4.2019 do 30.4.2019 a za období od 1.7.2019 do 31.7.2019) 10. Žalovaný v následujících měsících ničeho na shora uvedený dluh ve výši 52 609,75 Kč neuhradil. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla účetní vyrovnání pohledávky, a to na částku ve výši 54 859,75 Kč. Tato žalovaná částka je tvořena shora uvedenou částkou 52 609,75 Kč, dále je navýšena o smluvní pokutu ve výši 1 800 a poplatky za služby spojené s vedením účtu. Účet byl právní předchůdkyní žalobkyně zrušen (zjištěno z výpisu z účtu za období od 1.8.2019 do 31.8.2019 a za období od 1.9.2019 do 30.9.2019, za období od 1.10.2019 do 31.10.2019, za období od 1.11.2019 do 30.11.2019, za období od 1.12.2019 do 31.12.2019, za období od 1.1.2020 do 2.3.2020). 11. Žalovaný byl vyzván právní předchůdkyní žalobkyně k úhradě dluhu (zjištěno z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 6.12.2019) 12. Předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek dne 30. 11. 2020 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky včetně přílohy, z potvrzení o zaplacení kupní ceny). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 7.1.2021 (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky). 13. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky upomínkou před podáním žaloby ze dne 5.5.2021 (zjištěno z výzvy k uhrazení závazku – předžalobní upomínka ze dne 5.5.2021). Žalovaný po postoupení pohledávky na dluh ničeho neuhradil. 14. Soud učinil skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o poskytnutí finančních služeb, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně zřídila žalovanému účet a poskytla debetní platební kartu. Žalovaný využíval zřízený účet a platební kartu s tím, že ke konci měsíce červenec 2019 právní předchůdkyně žalobkyně evidovala neuhrazené prostředky ve výši 52 609,75 Kč představující rozdíl mezi poskytnutými prostředky a na účet příchozími úhradami. Žalobkyně nedisponuje žádnými tvrzeními a listinami, na základě nichž by prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně smluvně postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Na úhradu dluhu byl žalovaný opakovaně upomenut, a to naposledy předžalobní výzvou. Na tuto výzvu nereagoval, na dlužnou částku 52 609,75 Kč ničeho neuhradil. 15. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi žalobkyní a žalovaným podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) s tím, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu tohoto zákona, podle něhož je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dále věc posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), konkrétně podle ust. § 2395 o. z., na základě něhož se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále podle ust. § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 16. Soud se nejdříve zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s tím, že podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Uvedené koresponduje s čl. 8 směrnice, podle něhož má před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi. 17. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavře