10 C 436/2023-12 — Obvodní soud pro Prahu 5

Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 19.10.2023 domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne 30.12.2022 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 17 500 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena. Poskytnutá částka včetně sjednaných poplatků měla být vrácena do 29.1.2023, což žalovaný neučinil. Dluh žalovaného činí 20 959 Kč, z toho jistina 17 500 Kč a dále poplatky, a nebyl uhrazen ani na základě upomínky. Žalobkyně i žalovaný byli podle § 115a o.s.ř. vyzváni, aby ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení usnesení sdělili, zda se výslovně vzdávají práva osobní účasti na projednání věci a aby ve stejné lhůtě soudu sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, neboť soud měl za to, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. Současně byli poučeni, že neodpoví-li na tuto výzvu, bude soud předpokládat, že nemají proti tomuto postupu námitky a rozhodne věc bez nařízení jednání. Žalobkyně ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, a proto soud postupoval podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a vynesl rozsudek bez nařízeného jednání. Soud provedl dokazování všemi žalobkyní navrženými důkazy (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba dalších důkazů v řízení najevo nevyšla. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalovanému dne 30.12.2022 úvěr ve výši 17 500 Kč splatný včetně sjednaných poplatků finálně do 29.1.2023 (prokázáno smlouvou o úvěru, podmínkami, sazebníkem, dokladem o vyplacení úvěru). Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena (prokázáno ověřením úvěruschopnosti, výší příjmu žalovaného). Žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky vyzvala (prokázáno upomínkou, dokladem o odeslání). Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen jako „občanský zákoník“). Tím, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 17 500 Kč, vznikla žalovanému povinnost tyto finanční prostředky včetně sjednaných poplatků sjednaným způsobem vrátit, což však neučinil. Z těchto důvodů soud rozhodl, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno. O příslušenství bylo rozhodnuto podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení spočívající ve vyměřeném soudním poplatku 915 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní pomoci po 300 Kč (ust. § 11 odst. 1 písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, d) - písemné podání žaloby, výzva k plnění), když jejich výše je dána ust. § 14b bod 2 ve spojení s ust. § 14b odst. 4 a s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 2 věta prvá o.s.ř. a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (ust. § 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky), a dále DPH ve výši 21% z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů. Celková výše nákladů řízení tedy činí 2 367 Kč a byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.).