16 C 240/2023-92 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 27. 7. 2023 domáhá po žalované (původně po právní předchůdkyni žalované společnosti , jméno FO, , IČO: , IČO, ) zaplacení částky ve výši 8 800 000 Kč s příslušenstvím s tím, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2016, č. j. , právnická osoba, , byl zjištěn úpadek společnosti , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , (dále jako „dlužník“), a žalobkyně byla ustanovena insolvenčním správcem. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 8. 2016, č. j. , spisová značka, , byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Z výroční zprávy dlužníka sestavené ke dni 30. 9. 2013 a založené ve sbírce listin obchodního rejstříku žalobkyně zjistila, že dlužník dne 24. 4. 2013 uzavřel s původně žalovanou společností , jméno FO, , IČO: , IČO, (dále rovněž jako „právní předchůdkyně žalované“) smlouvu o půjčce, kterou se dlužník jako věřitel zavázal právní předchůdkyni žalované jako dlužníku poskytnout půjčku ve výši 10 000 000 Kč, úročenou úrokem z prodlení ve výši 2 % p.a. Právní předchůdkyně žalovaná se zavázala dlužníku poskytnutou půjčku vrátit nejpozději do 25. 4. 2023. Dne 31. 12. 2014 uzavřel dlužník s právní předchůdkyní žalované dohodu o započtení pohledávek, kterou došlo k započtení pohledávek právní předchůdkyně žalované za dlužníkem v celkové částce 1 200 000 Kč. Pohledávka dlužníka z titulu uvedené smlouvy o půjčce tak zanikla v částce 1 200 000 Kč. Žalobkyně vyzvala právní předchůdkyni žalované opakovaně k zaplacení částky ve výši 8 800 000 Kč, doposavad však ničeho uhrazeno nebylo.2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 27. 10. 2023, č.j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 17. 4. 2024, bylo rozhodnuto, že v řízení bude pokračováno s právním nástupcem společnosti , jméno FO, , IČO: , IČO, , sídlem , adresa, , (původně žalovaná), a to se společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , sídlem , Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1, (aktuálně žalovaná).3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém jejím rozsahu s tím, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuznává, má za to, že žalobou uplatňovaný nárok nevznikl, kdy důvodnost uplatňovaného nároku nebyla v rámci podané žaloby nijak tvrzena, natož prokázána; dále namítla, že předmětný dluh uplatňovaný žalobou nijak neeviduje, kdy neeviduje jak uzavření smlouvy o poskytnutí půjčky, tak ani její skutečné poskytnutí ze strany dlužníka – společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , Adresa zainteresované společnosti 0/0, , tak jak je tvrzeno v podané žalobě.4. Ve věci bylo nařízeno první ústní jednání na den 26. 9. 2024. Žalovaná se z tohoto jednání omluvila s tím, že souhlasí, aby věc byla projednána v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přičemž vycházel z obsahu spisu (ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř.) i z provedených listinných důkazů (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 129 odst. 1 o.s.ř.). Po provedeném dokazování učinil za použití ustanovení § 132 o.s.ř. proto následující závěr o skutkovém stavu:5. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2016, č. j. , právnická osoba, , v insolvenčním řízení vedeném ve věci dlužníka: , právnická osoba, ., IČO , IČO, , (dále rovněž jako „insolvenční dlužník“ či „dlužník“) byl zjištěn úpadek dlužníka; insolvenčním správcem byla ustanovena společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO zainteresované společnosti 0/0, . Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 8. 2016, č. j. , spisová značka, , byl následně na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku dlužníka je poté zřejmé, že v období od 20. 3. 2012 do 21. 3. 2016 dlužník působil pod názvem, tj. obchodní firmou, , Anonymizováno, Insolvenční dlužník uzavřel dne 24. 4. 2013 se společností , jméno FO, , IČO , IČO, , tj. původní žalovanou, která v období od 1. 1. 2012 do 29. 8. 2013 působila pod touto obchodní firmou (následně v období od 29. 8. 2013 do 7. 4. 2022 po obchodní firmou , jméno FO, a od 7. 4. 2022 do 29. 9. 2023, kdy byla tato společnost z obchodního rejstříku vymazána, pod obchodní firmou , jméno FO, ), Smlouvu o půjčce, kterou se insolvenční dlužník jako věřitel zavázal dané společnosti jako dlužníku poskytnout půjčku ve výši 10 000 000 Kč úročenou úrokem z prodlení ve výši 2 % p.a.; společnost , jméno FO, se danou smlouvou zavázala splatit věřiteli poskytnutou půjčku nejpozději do 25. 4. 2023. Uvedené skutečnosti má soud za prokázanou Smlouvou o půjčce ze dne 24. 4. 2013 ve spojení s Výroční zprávou společnosti , Anonymizováno, k 30. 9. 2013. Půjčka ve výši 10 000 000 Kč byla následně dne 25. 4. 2013 skutečně poukázána insolvenčním dlužníkem na účet společnosti , jméno FO, , tj. právní předchůdkyně žalované, č. , č. účtu, vedený u , právnická osoba, , což má soud za prokázané výpisem z účtu insolvenčního dlužníka. Dne 31. 12. 2014 uzavřel insolvenční dlužník s právní předchůdkyní žalované dohodu o započtení pohledávek, kterou došlo k započtení pohledávek právní předchůdkyně žalované za insolvenčním dlužníkem v celkové výši 1 200 000 Kč na část pohledávky insolvenčního dlužníka za právní předchůdkyní žalované z titulu Smlouvy o půjčce ze dne 24. 4. 2013. Pohledávka dlužníka za žalovanou z titulu uvedené smlouvy o půjčce tak zanikla v částce 1 200 000 Kč. Uvedené skutečnosti má soud za prokázané dohodou o započtení pohledávek ze dne 31. 12. 2014.6. Žalobkyně se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhala určení, že Smlouva o půjčce ze dne 24. 4. 2013 uzavřená mezi insolvenčním dlužníkem a právní předchůdkyní žalované, dále i dohoda o započtení pohledávek a závazků ze dne 31. 12. 2014 uzavřená mezi insolvenčním dlužníkem a právní předchůdkyní žalované, jsou neúčinnými právními úkony, a dále v této souvislosti vydání částky 10 000 000 Kč do majetkové podstaty insolvenčního dlužníka. Podaná žaloba však byla rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2020, č.j. , spisová značka, , zamítnuta s tím, že Městský soud v Praze mimo jiné uvedl, že „v daném případě se jedná o dosud nesplatnou půjčku (zápůjčku), která je stále úročena 2 % ročně, přičemž tento úrok z 8 800 000 Kč za deset let činí 1 760 000 Kč. V případě vyhovění žalobě tak majetková podstata bude obohacena zjevně o částku nižší, než v případě řádného splacení půjčky.“. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2020, č.j. , spisová značka, , byl poté potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 2. 2021, č.j. , spisová značka, .7. Jak dále vyplývá z dopisu ze dne 4. 8. 2022 ve spojení s doručenkou datové zprávy ze dne 9. 8. 2022, žalobkyně sdělila právní předchůdkyni žalované číslo účtu majetkové podstaty dlužníka a vyzvala ji k úhradě částky ve výši 8 800 000 Kč nejpozději v termínu splatnosti. Právní předchůdkyně žalované, potažmo žalovaná, však doposavad částku v celkové výši 8 800 000 Kč žalobkyni neuhradila, přestože byla k úhradě dluhu upomenuta předžalobní upomínkou ze dne 5. 5. 2023.8. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána v celém svém rozsahu důvodně.9. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, byl zrušen zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2014. Dle ustanovení § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Dle odst. 3 označeného ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto s ohledem na uvedené postupoval co do posouzení okolností uzavření předmětné smlouvy o půjčce dle dosavadních právních předpisů, tj. dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), v případě ostatních sporných otázek poté dle aktuální právní úpravy, tj. dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“).10. Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.11. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.12. Podle ustanovení § 1982 odst. 1 o.z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kr