21 C 98/2024-17 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 19. 6. 2024 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 336 055 Kč s příslušenstvím. Žalovaný je, jakožto vlastník bytové jednotky č. , Anonymizováno, nacházejících se v budově čp. , Anonymizováno, , v obci , adresa, a k. ú. , adresa, , jakož i spoluvlastnického podílu na nebytové jednotce č. , Anonymizováno, , kterému odpovídá právo užívání 1 garážového stání v téže budově, členem společenství vlastníků, tedy žalobce. Žalovaná částka se skládá ze tří nároků. První nárok ve výši 78 084 Kč představuje součet dlužných částek za příspěvky a zálohy do fondu oprav za bytovou jednotku a za garážové stání, které žalovaný nehradil v období od ledna do června 2024, tedy šest měsíců. Výše příspěvku do fondu oprav za bytovou jednotku je 335,70 Kč měsíčně a výše zálohy 12 640,09 Kč měsíčně. Výše příspěvku do fondu oprav za garážové státní je 76,98 Kč měsíčně a výše zálohy 373,91 Kč. Splatnost zálohy i příspěvku je vždy k 10. dni příslušného kalendářního měsíce. Druhý nárok ve výši 113 489 Kč představuje nedoplatek z vyúčtování záloh na úhrady za služby poskytované žalobcem žalovanému, náklady na správu domu a nedoplatky příspěvků do fondu oprav za rok 2022. Splatnost nedoplatku z vyúčtování za rok 2022 nastala 10. 4. 2023. Třetí nárok ve výši 144 482 Kč představuje nedoplatek z vyúčtování záloh na úhrady za služby poskytované žalobcem žalovanému, náklady na správu domu a nedoplatky příspěvků do fondu oprav za rok 2023. Splatnost nedoplatku z vyúčtování za rok 2023 nastala 14. 4. 2024. Žalobce žalovaného vyzval k plnění předžalobní upomínkou ze dne 22. 4. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“) za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. , když nereagoval na výzvu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.3. Dříve, než začalo jednání, vzal žalobce žalobu zpět co do výše 336 055 Kč, neboť žalovaný tuto částku uhradil žalobci dne 11. 9. 2024. Soud proto podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v souladu s dispozitivním projevem žalobce řízení částečně zastavil, jak je patrno z výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že byl návrh vzat částečně zpět ještě před prvním jednáním ve věci, soud dle § 96 odst. 4 o. s. ř. nezjišťoval stanovisko žalovaného.4. V této věci jde o řízení s mezinárodním prvkem, protože žalovaný je občanem Bosny a Hercegoviny. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se zákon o mezinárodním právu soukromém použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. V souladu s tímto ustanovením a rovněž s čl. 73 odst. 3 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I bis), má přednost při stanovení pravomoci – příslušnosti soudů Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne 20. 1. 1964 vyhlášená sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 207/1964 Sb., dle jejíhož čl. 34 se věcná práva k nemovitostem řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území nemovitost leží, a k rozhodování o nich je příslušný orgán této smluvní strany. Soud proto dovodil svou mezinárodní příslušnost ve věci rozhodnout.5. Z listinných důkazů předložených žalobcem dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný je vlastníkem jednotky č. , Anonymizováno, nacházejících se v budově čp. , Anonymizováno, , v obci , adresa, a k. ú. , adresa, , jakož i spoluvlastnického podílu na nebytové jednotce č. , Anonymizováno, , kterému odpovídá právo užívání 1 garážového stání v téže budov (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí). Žalobce za žalovaným eviduje nedoplatky ve výši 113 489 Kč za rok 2022 a ve výši 144 482 Kč za rok 2023 se splatností dne 14. 4. 2024 (zjištěno z vyčíslení nedoplatku, vyúčtování služeb za rok 2022 a za rok 2023, dopisu ze dne 9. 3. 2023 a ze dne 14. 3. 2024). Z kalkulace záloh služeb a fondu oprav a obnovy plyne, že výše měsíční platby žalovaného má být s platností od 1. 4. 2023 13 014 Kč a splatnost je vždy 10. den daného měsíce (zjištěno z kalkulace záloh služeb a fondu oprav a obnovy). Žalobce žalovaného k zaplacení dlužné částky vyzval předžalobní výzvou (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 22. 4. 2024).6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:7. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle mezinárodní smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne 20. 1. 1964 vyhlášené sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 207/1964 Sb., dle jejíhož již výše zmíněného čl. 34 se věcná práva k nemovitostem řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území nemovitost leží. Rozhodným právem je proto právo české.8. Podle § 1180 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), vlastník jednotky přispívá na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jeho podílu na společných částech, nebylo-li v prohlášení určeno jinak, zejména se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění společné části, která slouží jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, a k rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad.9. Podle § 1181 o. z. vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala.10. Žalovaný má jako vlastník jednotky vůči žalobci povinnost hradit příspěvky do fondu oprav a zálohy na služby dle § 1180 a § 1181 o. z. Žalovaný tyto předepsané měsíčná zálohy a příspěvky do fondu oprav nehradil, vznikl mu proto nedoplatek v žalované výši. Žalovaný nesporoval, že by nedoplatky a měsíční zálohy v roce 2024 nehradil, naopak celou žalovanou částku po podání žaloby uhradil. V reakci na úhradu žalovaného po podání žaloby vzal žalobce žalobu co do částky 336 055 Kč zpět. Ve zbývající části dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaný nehradil dlužné částky řádně a včas a ocitl se v prodlení s plněním peněžitého závazku. Soud proto žalobě vyhověl, jak je patrno z výroku II. rozsudku, a uložil žalovanému povinnost zaplatit úrok z prodlení v zákonné výši ve smyslu § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to:- zákonný úrok z prodlení z částky 13 014 Kč od 11.1.2024 do zaplacení ve výši 14,75 %,- zákonný úrok z prodlení z částky 13 014 Kč od 11.2.2024 do zaplacení ve výši 14,75 %,- zákonný úrok z prodlení z částky 13 014 Kč od 11.3.2024 do zaplacení ve výši 14,75 %,- zákonný úrok z prodlení z částky 13 014 Kč od 11.4.2024 do zaplacení ve výši 14,75 %,- zákonný úrok z prodlení z částky 13 014 Kč od 11.5.2024 do zaplacení ve výši 14,75 %,- zákonný úrok z prodlení z částky 13 014 Kč od 11.6.2024 do zaplacení ve výši 14,75 %,- zákonný úrok z prodlení z částky 113 489 Kč od 11.4.2023 do zaplacení ve výši 15 %,- zákonný úrok z prodlení z částky 144 482 Kč od 15.4.2024 do zaplacení ve výši 14,75 %.Do zaplacení, tj. do 11. 9. 2024. Žalobce zákonné úroky z prodlení kapitalizoval ke dni úhrady dlužné částky. Soud proto žalobci přiznal právo na kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 38 277,39 Kč.11. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn § 146 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšný žalobce právo na plnou náhradu nákladů řízení, neboť k zastavení řízení došlo pro chování žalovaného, který dlužnou částku zaplatil až po podání žaloby. Náklady řízení žalobce v celkové výši 50 895 Kč se sestávají z části soudního poplatku ve výši 2 688,60 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 336 055 Kč sestávající z částky 9 660 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé a zpětvzetí) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 39 840 Kč ve výši 8 366,40 Kč.12. Lhůty ke splnění povinností byly stanoveny podle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soud neshledal důvod pro jejich prodloužení.13. Jelikož došlo ke zpětvzetí žaloby před prvním jednáním, rozhodl soud výrokem IV. podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, o vrácení odpovídající části zaplaceného soudního poplatku ve výši 10 754,40 Kč.