24 C 237/2024-17 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 30.4.2024 domáhá po žalovaném zaplacení částky 72 348,22 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobce“) a žalovaný uzavřeli dne 4.5.2022 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v měsíčních splátkách dle rozpisu plateb spolu se smluvním úrokem, poplatky a náklady. Právní předchůdce žalobce posoudil před poskytnutím úvěruschopnost žalovaného, vzal v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů (tj. ověření závazků žalovaného v bankovním a nebankovním registru klientských informací), zkontroloval bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, když žalovaný doložil výpis z bankovního účtu nebo zpřístupnil náhled do bankovního účtu, a potvrdil, že jeho finanční situace mu umožňuje uzavřít Smlouvu a plnit povinnosti z ní vyplývající. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou úvěru, ke dni 18.9.2022 byl proto úvěr zesplatněn. Na žalobce byla daná pohledávka za žalovaným postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023. Žalovaný přes předžalobní upomínku ničeho neuhradil. Žalobce tak po žalovaném požaduje zaplacení zbývající dlužné jistiny úvěru ve výši 60 000 Kč, poplatku ve výši 600 Kč, úroku z jistiny do zesplatnění, tj. do 18.9.2022, ve výši 11 748,22 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 26,16 % ročně z dlužné jistiny od 19.9.2022 do 27.9.2023 ve výši 16 306,40 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení z aktuální dlužné částky od 19.9.2022 do 27.9.2023 ve výši 9 443,50 Kč, úroků ve výši 26,16 % ročně z jistiny ve výši 60 000 Kč od 28.9.2023 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 60 600 Kč od 28.9.2023 do zaplacení.2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil.3. Soud věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:5. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 4.5.2022 uzavřena Smlouva, na jejím základě měl být žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 60 000 Kč, a to na bankovní účet č. , č. účtu, , měsíční platba byla splatná každý kalendářní měsíc 7. den, roční pevná úroková sazba činila 54 %, roční procentní sazba nákladů činila 70,81 % ročně, celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 79 505,56 Kč; v případě prodlení žalovaného se splátkou byl právní předchůdce žalobce oprávněn smlouvu vypovědět a požadovat vrácení čerpaného úvěru včetně úroků a dalších vzniklých a nesplacených částek a nákladů. (viz osobní podmínky o spotřebitelském úvěru ke smlouvě č. 5413063, standardní informace o spotřebitelském úvěru, fotografie žalovaného s jeho občanským průkazem)6. Žalovanému byl dle přehledu plateb úvěr dle Smlouvy ve výši 60 000 Kč poskytnut, na tento úvěr žalovaný ničeho neuhradil (viz přehled plateb dle Smlouvy ze dne 2.10.2023).7. Žalovaný byl dne 25.7.2022 vyzván k úhradě částky 9 060,32 Kč a upozorněn mj. na možnost zesplatnění úvěru (viz poslední výzva k úhradě z 25.7.2022).8. Zesplatněná pohledávka za žalovaným plynoucím ze Smlouvy byla na žalobce postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 21.9.2023 s právním předchůdcem žalobce (viz Smlouva o postoupení pohledávek a seznamu postupovaných pohledávek), což bylo žalovanému oznámeno a žalovaný byl k úhradě dluhu dle Smlouvy vyzván před podáním žaloby, a to ve lhůtě nejpozději do 1.3.2024 (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29.9.2023 a předžalobní upomínka ze dne 15.2.2024 včetně podacího lístku).9. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti relevantní pro rozhodnutí ve věci. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, když další důkazy ve věci nebyly navrhovány. Po zhodnocení všech předložených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.10. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2 věta první).12. Podle § 87 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel ve smyslu § 2395 a násl. o.z. Smlouvu, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky – spotřebitelský úvěr ve výši 60 000 Kč.14. Soud se v daném případě s ohledem na znění ust. § 87 zákona dále zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Soud v daném rozsahu uzavřel, že v žalobě zejména absentují jakákoli konkrétní skutková tvrzení (a návrhy důkazů k jejich prokázání) ohledně toho, jaké faktické informace o příjmech a výdajích žalovaného právní předchůdce zjistil, a z jakých konkrétních informací uzavřel, že žalovaný je úvěruschopný. Žalobce v žalobě pouze zcela obecně uvedl, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel ze statistických a demografických údajů, informací z interních databází a externích registrů a že zkontroloval bonitu žalovaného; dále však zejména nijak nespecifikoval, jaká konkrétní zjištění z daných statistických údajů učinil, či jaké informace ohledně konkrétních příjmů a konkrétních výdajů žalovaného z interních databází či externích registrů fakticky zjistil. V žalobcem pouze předložených listinných důkazech pak jakékoli zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zcela absentuje. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tak soud nemohl učinit naprosto žádná skutková zjištění. Žalobce pak přes výslovnou výzvu soud dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., aby doplnil skutková tvrzení a navrhl důkazy k jejich prokázání ohledně toho, jakým zcela konkrétním způsobem, z jakých zdrojů informací, byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím daného úvěru prověřována a zkoumána, tato skutková tvrzení a návrhy důkazů nijak nedoplnil. Soud proto uzavřel, že žalobce v tomto případě neunesl v daném rozsahu břemeno tvrzení a břemeno důkazu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce tak nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy, když soud Smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou, neboť při jejím uzavírání bylo postupováno v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona.15. S ohledem na výše uvedené má žalobce nárok pouze na vrácení žalovanému prokazatelně vyplacené a nesplacené jistiny úvěru, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný v řízení netvrdil a ani neprokázal, že by poskytnutou jistinu úvěru vrátil, či že by žalobci nárok na vrácení této jistiny vůbec nevznikl. Vyplacená nevrácená jistina činí 60 000 Kč. Soud proto žalobci přiznal nárok na zaplacení této dlužné částky, a to z důvodu prodlení žalovaného spolu se zákonnými úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vl. č. 351/2013 Sb. avšak až ode dne 2.3.2024 (den následující po dni uvedeném v předžalobní upomínce z 15.2.2024 jako nejpozdější pro uhrazení dlužné částky) do zaplacení.16. Ve zbytku má soud žalovaný nárok za nedůvodný z důvodu neplatnosti smluvních ujednání, na jejichž základě byl žalobcem požadován (až už se jedná o smluvní poplatky, smluvní úroky či smluvní náklady spojené s vymáháním), proto soud rozhod, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když poměr ne/úspěchu účastníků ve věci je cca poloviční, proto žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.18. Lhůta k plnění byla určen