28 C 41/2024-119 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 19. 2. 2024 domáhal původně po žalovaných č. 1 – , Anonymizováno, a č. 2 - , adresa, zaplacení částky ve výši celkem 224 408,95 Kč z titulu regresní náhrady částky zaplacené žalobcem v řízení o odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 20 C 92/2018 z důvodu nesprávného úředního postupu odboru stavebního úřadu , právnická osoba, , adresa, (dále jen „stavební úřad“), a odboru územního a stavebního řízení, resp. odboru územního plánování a stavebního úřadu Krajského úřadu Středočeského kraje (dále jen „Krajský úřad“) spočívající v nepřiměřené délce řízení o povolení změny užívání stavby v k.ú. , adresa, , v němž jako žalobce vystupoval , jméno FO, . V tomto řízení bylo žalobci rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 č.j. 20 C 92/2018-160 ze dne 4.3.2022 uloženo uhradit žalobci zadostiučinění ve výši 118 895,20 Kč, s úrokem ve výši 8,05 % ročně z této částky od 7.12.2017 do zaplacení (celkem 168 926,95 Kč) a náklady řízení, pův. ve výši 91 443 Kč, posléze změněné odvolacím soudem na částku 55 482 Kč. Dne 24.2.2023 tak žalobce uhradil poškozenému částku celkem 224 408,95 Kč. Žalobce vyzval dopisem ze dne 14. 12. 2023 oba pův. žalované k úhradě této částky společně a nerozdílně. , adresa, následně žalobci sdělilo, že hodlá polovinu tohoto nároku uhradit, žalovaný nárok žalobce na zaplacení regresního nároku odmítl s tím, že jím provedené úkony byly provedeny v zákonných lhůtách.2. V doplnění žalobních tvrzení ze dne 14.5.2025 učiněném na výzvu soudu žalobce upřesnil, že žalovaný konkrétně pochybil při rozhodování v následujících případech: Dne 7.9.2006 vydal stavební úřad rozhodnutí č.j. Výst. 4341/70006/2005/Ma-2, kterým dodatečně povolil stavbu a její užívání. Krajský úřad toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání rozhodnutím č. j. 24428/2007/KUSK ze dne 28. 2. 2007. Důvodem zrušení rozhodnutí bylo nesprávné právní posouzení podle § 88 stavebního zákona, opomenutí účastníka řízení a absence místního šetření. Krajský úřad se však dle žalobce nezabýval zákonností rozhodnutí v celém rozsahu, ani skutkovým stavem věci. Průtah žalovaného při tomto rozhodnutí činil dle žalobce 37 dnů. Dne 10. 8. 2007 vydal stavební úřad nové rozhodnutí č. j. Výst. 4341/70006/2005/Ma-3, které bylo krajským úřadem opětovně zrušeno a vráceno k novému projednání rozhodnutím č. j. 10926/2008/KUSK ze dne 23. 1. 2008. Krajský úřad uvedl, že stavbu nelze dodatečně povolit z důvodu nesouladu s územním plánem, avšak tento nesoulad dle žalobce blíže nespecifikoval, a ani v tomto případě se nezabýval skutkovým stavem a odvolacími námitkami. Průtah v tomto případě činil dle žalobce 36 dnů. Dalším rozhodnutím č. j. 6049/2010/OSÚ/00029 ze dne 27. 1. 2010 stavební úřad nařídil odstranění stavby. Krajský úřad rozhodnutím č. j. 088922/2010/KUSK ze dne 7. 6. 2010 toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednán na základě konstatování, že předmět řízení je zmatečný a fakticky i právně nesmyslný. V tomto případě došlo ze strany krajského úřadu dle žalobce k průtahu v délce 78 dní. Dne 7. 3. 2011 vydal stavební úřad další rozhodnutí o odstranění stavby pod č. j. 11810/2011-MUR/OSÚ/00029, které bylo potvrzeno krajským úřadem rozhodnutím č.j. 168989/2011/KUSK ze dne 2. 9. 2011. Krajský úřad se však dle žalobce nevypořádal s odvolacími námitkami a odkázal na své předchozí rozhodnutí, které se týkalo jiné věci. Toto jeho rozhodnutí bylo následně zrušeno ministerstvem rozhodnutím č. j. 43529/2011-83/3139 ze dne 9. 8. 2012 pro zjevné porušení právních předpisů. Rozhodnutí krajského úřadu trpělo vadou takového charakteru, že způsobila nezákonnost vydaného rozhodnutí, pro kterou muselo být rozhodnutí krajského úřadu ze dne 2. 9. 2011 zrušeno. Rozhodnutí stavebního úřadu č. j. 59878/2013/Čv. ze dne 26. 3. 2014, kterým byla zamítnuta žádost o změnu užívání stavby, bylo krajským úřadem zrušeno a vráceno k novému projednání rozhodnutím č. j. 135573/2014/KUSK ze dne 24. 9. 2014. Krajský úřad vytkl stavebnímu úřadu, že se nevypořádal s námitkami odvolatele, aniž by uvedl, o jaké námitky se jednalo. Bez dalšího konstatoval porušení § 85 stavebního zákona a § 3 správního řádu, aniž by provedl úvahu, jak k tomuto závěru došel. Průtah v tomto případě činil dle žalobce 6 dnů. Ve stanovisku ze dne 6. 11. 2017 krajský úřad uvedl, že postupoval v souladu se zákonnými lhůtami, podle žalobce se však v průběhu let opakovaně nedostatečně vypořádával s předmětem řízení, neukončenými řízeními a žádostmi stavebníka, čímž přispěl k tzv. instančnímu ping-pongu. Ten podle žalobce zahrnuje pět shora cit. rozhodnutí krajského úřadu, jimiž zrušil a vrátil čtyři prvoinstanční rozhodnutí stavebního úřadu. Jeho průtahy v celkové délce řízení přesahují pět měsíců. Tento závěr byl dle žalobce potvrzen i soudy v souvisejícím odškodňovacím řízení. Žalobce dále uvedl, že rozhodnutí krajského úřadu č. j. 168989/2011/KUSK ze dne 2. 9. 2011, které bylo zrušeno v přezkumném řízení, vedlo samo o sobě k prodloužení řízení o 11 měsíců. Kromě toho krajský úřad podle žalobce způsobil v předchozí fázi průtahy v délce 37, 36, 78 a 6 dnů, tedy celkem 157 dnů (více než 5 měsíců). Opakované rušení rozhodnutí a vracení věci k novému projednání, spolu s průtahy a nedostatečným vypořádáním se s podstatnými námitkami, podle žalobce představují konkrétní porušení právních povinností žalovaného, která jsou v příčinné souvislosti se vzniklou škodou.3. Žalobce se tak podanou žalobou domáhal pův. po žalovaných č. 1 a 2 zaplacení částky ve výši celkem 224 408,95 Kč s příslušenstvím.4. , adresa, podáním ze dne 13.3.2024 soudu sdělilo, že polovinu žalované částky uhradilo žalobci již před podáním žaloby, a to prostřednictvím pojištění u , právnická osoba, . a zbývající část do výše jedné poloviny nároku z vlastních prostředků. Žalobce vzal z toho důvodu podáním ze dne 21.3.2024 žalobu proti žalovanému č. 2 zpět. Usnesením č.j. 28 C 41/2024-45 ze dne 29.5.2024 bylo proto řízení ohledně této části nároku dle § 96 o.s.ř. zastaveno, ale jelikož byla tato částka zaplacena ještě před podáním žaloby, bylo žalobci uloženo zaplatit , adresa, náhradu nákladů řízení, neboť žaloba proti němu nebyla podána důvodně.5. Soud o zbývající části žalovaného nároku rozhodl rozsudkem č.j. 28 C 41/2024-66 ze dne 8.října 2024 tak, že nárok žalobce zamítl a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení. Dle závěru soudu nebylo prokázáno, že se na vzniku újmy žalovaný podílel. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, o kterém bylo rozhodl Městský soud v Praze usnesením č.j. 23 Co 441/2024-82 ze dne 15.ledna 2025 tak, že rozsudek soudu 1. stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Z odůvodnění usnesení odvolacího soudu vyplynulo, že nejsou splněny podmínky ani pro potvrzení ani pro změnu napadeného rozsudku, neboť žalobce neuvedl rozhodné skutečnosti, zejména dostatečně specifikoval kasační rozhodnutí, jež zahrnuje do tzv. instančního ping-pongu, neuvedl, která rozhodnutí žalovaný neučinil v zákonných lhůtách a ani neuvedl, které rozhodnutí žalovaného bylo pro nezákonnost zrušeno a v čem tato nezákonnost spočívala. Soudu 1. stupně proto uložil, aby žalobce dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění chybějících rozhodných tvrzení a označení důkazů vyzval, a současně aby jej vyzval i ohledně doplnění skutečností, z nichž dovozuje, že náklady soudního řízení, které žalobce uplatňuje, vznikly rovněž v důsledku zaviněného porušení povinností žalovaného.6. Soud 1. stupně toto poučení žalobci poskytl na ústním jednání konaném dne 7.4.2025.7. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Ve vyjádření k žalobě ze dne 25.3.2024 uvedl, že nárok žalobce uplatněný proti němu neuznává, a to z důvodu, že část nároku představující požadované příslušenství – úrok z prodlení a náklady řízení nevznikly v důsledku zaviněného jednání žalovaného a ohledně požadované jistiny – odškodnění namítal, že právo na regresní úhradu vznikne pouze tehdy, byla-li škoda způsobena zaviněným porušením právní povinnosti, což v případě žalovaného nenastalo, neboť žalovaný nezpůsobil prodlení správního řízení a jeho rozhodnutí byla vydávána v zákonných lhůtách. Žalovaný v řízení o odškodnění poskytl žalobci potřebnou součinnost, a ještě před jeho zahájením písemné stanovisko.8. Žalovaný dále k žalobcem doplněným tvrzením ohledně konkrétních pochybení v jednotlivých případech, které žalobce předložil soudu po poučení dle ust. § 118a odst. 1,3 o.s.ř. dále uvedl, že v případě rozhodnutí č. j. 24428/2007/KUSK ze dne 28. 2. 2007 postupoval v souladu s tehdy platným stavebním zákonem č. 50/1976 Sb., konkrétně podle § 88 odst. 1 písm. d), který upravuje odstraňování dočasných staveb po uplynutí povolené doby jejich trvání. V daném případě se jednalo o skladovou halu ve vlastnictví žalobce, jejíž povolená doba užívání skončila již k 31. 12. 1995. Rozhodnutí stavebního úřadu bylo žalovaným zrušeno zejména z důvodu procesních vad, kdy stavební úřad opomenul zahrnout do