70 C 71/2025-103 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 20 682 Kč s příslušenstvím s tím, že provozuje webovou stránku www.anytime.cz a související aplikaci Anytime carsharing CZ, prostřednictvím které poskytuje službu sdílení vozidel. Nájemní smlouva na krátkodobý nájem vozidla je uzavírána prostřednictvím aplikace, a to na základě registrace ze strany zájemce o nájem vozidla. V souladu s čl. 3.1. všeobecných obchodních podmínek žalobkyně (dále jen „VOP“) je smlouva uzavírána na základě žádosti zájemce potvrzením přijetí VOP, vyplněním osobních údajů a zasláním kopie dokladu totožnosti. Žalovaný dále zaslal kontaktní údaje – telefonní číslo , tel. číslo, e-mail a rovněž údaje o platební kartě. Přes telefonní kontakt je následně vozidlo pronajímáno a na e-mailovou adresu jsou zaslány VOP.2. Uvedla, že dne 3.4.2023 si žalovaný pronajal krátkodobě vozidlo tov. značky Toyota Corolla, reg.značky , SPZ, (dále jen „vozidlo“). Před pronájmem žalovaný v aplikaci potvrdil, že vozidlo je nepoškozené. Jelikož jsou vozidla zájemcům předávána dálkovým přístupem, žalobkyně má nastaveny pravidla pro jejich předání tak, aby bylo zřejmé, v jaké stavu jsou přebírána. V tomto ohledu je povinností zájemce vozidlo nafotit ze čtyř stran (viz čl. 7.2.7. a 7.2.8. VOP), vizuálně zkontrolovat poškození interiéru a závady nahlásit. Při nesplnění těchto povinností jde případné poškození k tíži nájemce. Žalovaný nepořídil fotografie vozidla a nenahlásil žádná poškození interiéru. Následný nájemce žalobkyni nahlásil poškození s tím, že levé zadní dveře mají rozmontované plasty. Poškození vnitřního panelu levých zadních dveří bylo výrazné, není možné, že by si jej žalovaný nevšiml. Pracovník žalobkyně zdokumentoval po oznámení závady poškození vozidla s tím, že škoda byla vyčíslena na základě kalkulace systému , Anonymizováno, č. , hodnota, na částku 14 881,56 Kč. K vyčíslení žalobkyně doplnila, že bylo učiněno v souladu s článkem 10.6. VOP prostřednictvím systému , Anonymizováno, , který je obecně uznáván k dokládání výše škod pojišťovnami, znalci i soudy (aprobováno např. v obdobné věci v rozhodnutí Okresního soudu , adresa, – východ pod sp zn. , spisová značka, ). Žalobkyně odkázala také na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , podle něhož při poškození použitého a částečně opotřebeného vozidla se v důsledku škodné události snižuje jeho hodnota a tím i majetkový stav poškozeného. Škoda spočívá v rozdílu mezi obecnou hodnotou vozu před škodnou událostí a jeho sníženou hodnotou po havárii. Není přitom podstatné, zda věc byla následně opravena či nikoliv, neboť výši škody nelze činit závislou na tom, jak poškozený s věcí naloží, tedy např. zda ji někomu daruje, prodá nebo vymění a za jakou cenu (protihodnotu); tyto okolnosti jsou totiž nahodilé a bez souvislosti s příčinou vzniku škody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 1988, sp. zn. 1 Cz 82/88, publikovaný pod č. 25/1990 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný pod C 871 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu). Žalobkyně doplnila, že v případě, že poškozený nechá vůz opravit, může být výše škody vyjádřena i cenou opravy, která zahrnuje opravu škodnou událostí dotčených částí vozu, s případným odečtením částky odpovídající zhodnocení vozidla jeho opravou oproti původnímu stavu (pokud k němu skutečně dojde – jinak by poškozenému vznikalo bezdůvodné obohacení zhodnocením věci náhradou opotřebených součástí novými). V praxi se někdy používá toto vyčíslení jako tzv. rozpočtové, tj. předpokládanou cenou opravy, která dosud nebyla provedena. To však nic nemění na tom, že bez ohledu na postup poškozeného a na způsob či metodu vyčíslení, vzniká vlastníkovi vozu škoda již v okamžiku, kdy je při dopravní nehodě snížena hodnota havarovaného vozidla. Dále žalobkyně uvedla, že tento způsob dokládání škody je zvolen zejména z důvodu, aby vyčíslení škody odpovídalo poškození způsobenému daným nájemcem. Autoservisem je totiž v některých případech při opravě způsobeného poškození zároveň na žádost žalobkyně opraveno i jiné poškození, které zatím nebránilo provozu vozidla, a faktura z autoservisu tak neodpovídá opravě poškození, které žalobkyně požaduje uhradit po škůdci.3. Jelikož žalovaný poškození vozidla nenahlásil, porušil povinnosti stanovené VOP. Podle čl. 10.4. VOP se žalovaný zavázal k úhradě veškeré škody a újmy, která vznikla žalobkyni porušením nebo nesplněním smluvních povinností. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil své povinnosti vyplývající z VOP nevztahuje se na něj čl. 10.5 VOP o maximální spoluúčasti na škodě a je povinen škodu uhradit v plné výši (jelikož spoluúčast byla do 29 999 Kč, odpovídal by za škodu v plném rozsahu i pokud by nedošlo k porušení smluvní povinnosti).4. Žalobkyně dále žádá k úhradě vedle škody smluvní pokutu ve výši 3 000 Kč s tím, že v článku 10.4 VOP se žalovaný (nájemce) zavázal, že v případě porušení nebo neplnění podmínek VOP uhradí žalobkyni (pronajímateli) smluvní pokutu dle sazebníku až do výše 10 000 Kč (systému pokut – příloha 1 bod 10), dále se zavázal v souladu s čl. 10.15 VOP k úhradě administrativních nákladů ve výši 10 % ze způsobené škody, tj. částku 1 800,67 Kč (4 082,782 Kč + 21 % DPH) a k úhradě nákladů za pohotovostní výjezd technika k vozidlu v částce 1 000 Kč.5. Celkem tak žalovaný žalobkyni dluží částku 20 682 Kč, která nebyla uhrazena ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 27.2.2024 s tím, že mimosoudní jednání bylo bezúspěšné. Vzhledem k prodlení s úhradou žádá žalobkyně rovněž úhradu zákonného úroku z prodlení od dne 11.6.2023 do zaplacení, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě dluhu ve výzvě ze dne 10.5.2023, kde poskytla žalovanému lhůtu do 10.6.2023.6. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že nárok žalobkyně neuznává s tím, že v žalobě jsou uplatněny úroky ve vyšší než zákonné výši, která je od 1.1.2025 pouze 12 % p.a. Dále uvedl, že žalovaný není škůdcem, poškození vozidla nezavinil. Poškození si všiml, ale nepřikládal mu význam, nevěděl, že by měl nafotit i interiér vozidla. K okolnosti, že již vozidlo bylo poškozeno navrhl vyslechnout předchozí uživatele. Současně žalovaný namítal, že položky účtované žalobkyní (smluvní pokuta ve výši 3 000 Kč a cena za výjezd technika ve výši 1 000 Kč) jsou nepřiměřeně vysoké, žalovaná částka by měla být tedy nižší o 4 000 Kč. Rovněž namítá ve vztahu ke kalkulaci oprav, že položky jsou násobkem skutečných tržních cen a žalobkyně by měla předložit účetní doklady ve vztahu k opravě vozidla. Navrhl zamítnutí žaloby.7. Ve věci je přítomen cizí prvek daný státní příslušností žalovaného, soud se proto nejdříve zabýval svojí mezinárodní příslušností a rozhodným právem. S odkazem na ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen z.m.p.s.) ve vztahu k nároku na náhradu škody aplikoval dvoustrannou mezinárodní smlouvu uveřejněnou vyhláškou ministra zahraničních věcí pod č. 95/1983 Sb. uzavřenou mezi Československou socialistickou republikou a , adresa, sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne 16. 5. 1983 (dále jen „mezinárodní smlouva“), konkrétně čl. 38 mezinárodní smlouvy o náhradě škody, podle něhož se věc řídí právním řádem státu smluvní strany, kde došlo ke skutečnosti zakládající právo na náhradu škody a příslušný soud je ten soud státu, jehož právní předpisy se použijí jako právo rozhodné. Na základě uvedeného je mezinárodně příslušný český soud a rozhodné právo je české. Jelikož mezinárodní smlouva neupravuje závazkové vztahy, proto ve vztahu k nároku ze smlouvy aplikoval soud nařízení Rady (EU) č. 1215/2012, ze dne 12.12.2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), konkrétně čl. 4 a násl. citovaného nařízení, podle něhož mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě bez ohledu na svoji státní příslušnost žalovány u soudu tohoto členského státu. Osoba žalovaná měla bydliště ve smyslu českého práva, na které odkazuje čl. 62 nařízení Brusel I bis, v České republice, je proto dána mezinárodní příslušnost českých soudů věc projednat a rozhodnout. Pokud jde o kolizní normu, aplikoval soud vzhledem k absenci výslovné úpravy problematiky v mezinárodní smlouvě čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). S ohledem na výše uvedené dospěl soud rovněž v tomto případě k závěru, že v této věci je rozhodným právem právo české.8. Soud vycházel z listinných důkazů předložených účastníky (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.) a po provedeném dokazování soud učinil za použití ust. § 132 o.s.ř. tato skutková zjištění.9. Dle Všeobecných obchodních podmínek Anytime zveřejněných dne 6.1.2022 a účinných od den 21.1.2022 (dále jen „VOP“) čl. 3.1. je smlouva mezi pronajímatelem a budoucím klientem uzavřen