Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne 29. 12. 2024 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 19 200 Kč, který měla žalovaná spolu s úrokem ve výši 7 016 Kč splatit nejpozději do 6. 7. 2025, což však porušila. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovanou byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky prostřednictvím předžalobní upomínky.2. K výzvě soudu, jak žalobkyně, resp. její právní předchůdce, zkoumala úvěruschopnost žalované a aby k tomuto doložila důkazy, žalobkyně uvedla, že posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno na základě prohlášení žalované a provedených lustrací v databázích CEE, CRKI, ISIR, EUCB, kdy nebyly dány důvodné pochyby ohledně platební schopnosti žalované. Žalobkyně uvedla, že nedisponuje žádnými listinnými doklady, které žalovaná dokládala právnímu předchůdci žalobkyně. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná na svůj dluh uhradila dne 23. 1. 2025 částku 700 Kč, dne 26. 2. 2025 částku 3 850 Kč, dne 27. 2. 2025 částku 3 800 Kč a dne 14. 5. 2025 částku 7 194 Kč, celkem tedy uhradila 15 544 Kč, přičemž v žalobě byla chybně zohledněna pouze částka 9 638 Kč, která byla započtena na příslušenství. S ohledem na uvedené vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 5 906 Kč včetně příslušenství.3. Usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , soud řízení v souladu s § 96 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v rozsahu zpětvzetí částečně zastavil. Předmětem řízení tak nadále zůstalo zaplacení částky 20 310 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 7. 7. 2025 do zaplacení a náhrada nákladů řízení.4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu se nedostavila, z jednání se neomluvila, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř., když jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, přičemž žalobkyně, která se z jednání omluvila, souhlasila, aby soud jednal a rozhodl bez její přítomnosti.5. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.6. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru ve znění jejích dodatků, na základě které poskytl žalované úvěr v celkové výši 19 200 Kč, a to v několika platbách bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , konkrétně dne 29. 12. 2024 částku 14 000 Kč, dne 10. 2. 2025 částku 700 Kč a dne 27. 2. 2025 částku 2 500 Kč a 2 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala úvěr spolu s příslušenstvím splácet v pravidelných měsíčních splátkách (smlouva o úvěru ze dne , datum, , dodatek č. 1 ke smlouvě, dodatek č. 2 ke smlouvě, dodatek č. 3 ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, , obchodní podmínky, sdělení banky, výpisy z účtu o poskytnutí částek úvěru, potvrzení o finančních transakcích úvěru). Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, pročež ji právní předchůdce žalobkyně marně vyzýval k úhradě dlužných splátek a následně úvěr ke dni 6. 7. 2025 zesplatnil a vyzval žalovanou k okamžité úhradě dluhu (výzva k úhradě ze dne 4. 5. 2025, informování o zesplatnění úvěru včetně podacího lístku). Žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně uhradila celkem částku 15 544 Kč (potvrzení o finančních transakcích úvěru). Pohledávka právního předchůdce žalobkyně za žalovanou byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno (smlouva o postoupení pohledávek včetně dodatku a seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně potvrzení o odeslání). Žalobkyně následně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní upomínkou (výzva k úhradě ze dne 14. 11. 2025 včetně potvrzení o odeslání).7. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 19 200 Kč, kterou měla žalovaná vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím. Žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně uhradila pouze částku 15 544 Kč. Úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy nebyla ze strany právního předchůdce žalobkyně řádně prověřována.8. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 9. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).9. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.10. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.11. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).14. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.15. Aktivní legitimace žalobkyně vychází ze smlouvy o postoupení pohledávek dle § 1879 o. z.16. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.17. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).18. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.19. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do jistiny ve výši 3 656 Kč.20. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, neboť žalobkyně zejména nijak neprokázala, že by její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalované tak, jak mu ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto musel uzavřít, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splatit úvěr či sjednané splátky. Za této situace je smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.21. Přestože je úvěrová smlouva absolutně neplatná, není zde žádný právní důvod, pro který by si žalovaná mohla ponechat poskytnutou finanční částku. Žalovaná je tedy povinna v souladu s § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit dosud nesplacenou část poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru, tj. částku 3 656 Kč.22. Dle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Citovanou část ustanovení lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Částku 3 656 Kč soud uložil žalované zaplatit se splatností k 3. dni od právní moci rozsudku. Žalovaná v řízení nebyla nijak kontaktní a soudu neposkytla žádnou součinnost, soudu tak proto ze strany žalované nebylo ani tvrzeno, natož pak prokázáno, že by v této stanovené době nebyla schopna splnit svůj závazek vůči žalobkyni. Soud tak dospěl k závěru, že doba 3 dnů plynoucí od právní moci rozsudku pro úhradu dluhu je zcela přiměřená možnostem žalované.23. Ve zbytku pak soud žalobu výrokem II. zamítl.24. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ačkoli pak byla žalovaná v řízení procesně úspěšnější, byla po celou dobu řízení nečinná, a nevznikly jí tudíž ani žádné náklady řízení, kdy tak soud žalované náhradu nákladů řízení nepřiznal.